Vladimír Mišík v Plzni i v Praze: Stvořil albový klenot

Vladimír Mišík

10. listopadu přivítá plzeňský Kulturní dům Šeříková Vladimíra Mišíka, který nedávno vydal sólové album Jednou tě potkám. Brzy proběhne i koncertní křest desky, kterou kritici i fanoušci považují za výjimečnou.

Několik desetiletí na scéně

Vladimír Mišík je již od 60. let jednou z výrazných osobností české populární hudby. Všichni si pamatujeme hity jako Stříhali dohola malého chlapečka, Sluneční hrob nebo ten vůbec nejznámější, Variace na renesanční téma (Láska je jako Večernice).
Od roku 1974 vystupuje s partou muzikantů, kteří si říkají Etc. Přes mnohé personální změny i přes dvouletý zákaz činnosti v 80. letech, kdy se psalo po zdech „Nechte zpívat Mišíka“, společně koncertují a vydávají desky dodnes.
To platí beze změny i pro poslední dekádu – v roce 2010 vyšlo úspěšné a ceněné album Ztracený podzim, nazvané podle stejnojmenné písně na básnický text Emila Boka. V roce 2014 oslavila pak formace Etc čtyřicet let na scéně koncertním turné s mnoha hosty.

Jednou tě potkám

Nejnověji vydal Vladimír Mišík sólové album Jednou tě potkám nazvané podle stejnojmenné básně Václava Hraběte. První a jediná „deska bez Etc„, připravená v režii producenta Petra Ostrouchova a za doprovodu jeho kapely Blue Shadows, je hudebně „americká“, je směsí rock’n’rollu, folku, gospelu. Zároveň nechává vyniknout Mišíkovo písničkářství, cit pro napsání autorské skladby.
Ze života jsou pak texty, které odrážejí některé Mišíkovy životní zkušenosti a zážitky (Brothers) či prostě jen trefně popisují situace, které může znát každý z nás (Jo, jo, jo, jo!). V písni Brothers hostuje irský zpěvák Paul Brady, česko-anglický text souvisí se skutečností, že Mišík se dověděl o svém otci, americkém vojákovi, a dvou bratrech až vcelku nedávno.
Autenticita, skvělý hudební i textový materiál a vyzrálý Mišíkův interpretační projev – to vše činí z této desky výjimečnou nahrávku v kontextu jeho tvorby i v kontextu české populární hudby. Koncertní křest alba proběhne 24. listopadu v Praze v Divadle Archa.

Text: Sylva Kaplanová, foto: Miloš Hlaváček