Jesus Christ Superstar: Bárta, Střihavka a Basiková zase spolu na jevišti

Jesus Christ Superstar, Dan Bárta, Kamil Střihavka

30. listopadu měli diváci v Hale Vodova v Brně možnost prožít nejednu speciální chvíli. Na jevišti se zde odehrála koncertní verze muzikálu Jesus Christ Superstar v obsazení hlavních rolí z 90. let.

Koncertní verze: jediná možnost vidět „devadesátkové“ obsazení

Koncertní verze Jesus Christ Superstar byla po několika letech jedinou příležitostí, jak vidět slavné „devadesátkové“ obsazení hlavních rolí z pražského nastudování muzikálu v Divadle Spirála. Příležitostí o to vzácnější, že kromě Dana Bárty (Jidáš), který před devíti lety nabídku do nového nastudování v Hudebním divadle Karlín odmítl, ve svých rolích dnes už nevystupují ani Kamil Střihavka (Ježíš) a Bára Basiková (Máří Magdaléna). Triumvirát hlavních představitelů doplnily další hvězdné osobnosti. V rolích Šimona a Herodese vystoupil Bohouš Josef, v roli Kaifáše Radek Seidl, a celé představení od dirigentského pultíku řídil Ota Balage, který se významně podílel na přípravě a uvedení celého koncertu. Výrazný byl také Ivan Doležal v roli Piláta.
Zájem byl takový, že produkce přidala ještě odpolední představení. V něm ztvárnila roli Máří Magdalény Jitka Čvančarová.

Trio hlavních hvězd

Pojetí Jidáše Dana Bárty se v české hudební historii po roce 1989 stalo legendou, a to jak pěvecky, tak i hereckým ztvárněním. Jeho Jidáš povlává mezi vnitřní pochybností a zradou, dokáže být otevřeně kritický, ale zároveň působí i trochu křehce. Dan Bárta zpívá s lehkostí, občas melodicky improvizuje v souladu s tím, jaké hudbě se věnuje těch více než pětadvacet let, co je na scéně. Kamilu Střihavkovi by pro přízeň publika možná stačilo na jevišti pouze existovat. Tak silná je jeho pozice v této roli na české hudební scéně. Je však vynikající profesionál, a tak i po pětadvaceti letech předvádí v této roli plnohodnotný výkon, jaký jsme znali ještě nedávno z karlínského jeviště. Až příchod Báry Basikové a její podání slavné skladby Mít rád bližního svého však učinily představení tří hlavních hvězd úplným a všechno do sebe najednou jakoby zapadlo. Její hlas a charisma činí z role Máří Magdalény něco silného, citově hluboce prožitého.

Anglicky zpívané vstupy a Tereza Kopáčková jako zjevení

Poněkud překvapením byly ovšem anglicky zpívané „vsuvky“ – některé písně z muzikálu v originálním jazyce a v podání představitelů jiných rolí. Takto jsme se třeba dočkali I Don’t Know How To Love Him (Mít rád bližního svého) v podání Dana Bárty a Kamila Střihavky. Výrazně rytmicky pozměněná skladba byla na začátku lehce k nepoznání a pasáž textu, ve které Máří Magdaléna zpívá, kolik už měla mužů, vyznívala trošku bizarně. Následně se ve druhé části připojila příchozí Bára Basiková v češtině a pro konzervativnějšího diváka byl svět zase v pořádku. Těch však byla v hledišti možná většina, už proto, že od pohledu museli být pamětníky nastudování ve Spirále – mladých lidí pod pětatřicet let se našlo minimum. Podobné vyznění měla skladba This Jesus Must Die, kterou známe z děje muzikálu jako píseň velekněží, jak se radí o tom, jak Ježíše odstranit. Tady však zazněla v podání Dana Bárty, Veroniky Veselé a hosta koncertu Terezy Kopáčkové. Jako samostatné číslo by ale mohla fungovat skvěle, zvláště Tereza Kopáčková působila na jevišti jako zjevení. Divoženka s rozevlátými dlouhými blonďatými vlasy, bosá a s výrazným, sytým altem kontrastujícím s její zdánlivou křehkostí musela zůstat každému návštěvníkovi v paměti. Její obsazení do programu koncertu byl na jednu stranu skvělý tah, na druhou stranu působily tyto anglicky zpívané vstupy chtě nechtě trochu rušivě.

Doba, kdy se nic nezdálo nemožné

Koncertní verze Jesus Christ Superstar v brněnské Hale Vodova byla speciálním počinem připomínajícím mimo jiné i 30. výročí sametové revoluce, která před lety umožnila vznik slavné devadesátkové verze ze Spirály. Zvláště fanoušci, kteří byli v 90. letech velmi mladí, cítí vděk za uspořádání tohoto koncertu, kde měli možnost vidět legendární spojení tria BártaStřihavkaBasiková. Ti, kdo Spirálu tenkrát navštívili, mohli naopak zavzpomínat na tehdejší atmosféru nejen divadelního představení, ale i doby, kdy se v umění i v životě najednou nic nezdálo nemožné. Tajně doufáme, že to nebyla poslední příležitost vidět trio hlavních protagonistů ve svých rolích.

Text: Sylva Kaplanová, foto: Miloš (Milosfoto) Hlaváček