Dream Theater v Praze převyprávěli příběh o lásce a zradě

Někdy kolem roku 1992, během přípravy materiálu k druhému studiovému albu Images and Words, si mladý a ďábelsky talentovaný kytarista John Petrucci zavtipkoval. Když do názvu písničky Metropolis: „The Miracle and the Sleeper“ dopisoval dovětek Part I (neboli Část první), aniž by kdy měl v plánu vytvořit nějaké pokračování, zcela určitě netušil, co odstartoval… Nemohl vědět, že o sedm let později na nátlak fanoušků spolu se svými spoluhráči z kapely Dream Theater rozvedou pokračování Metropolis, původně dvacetiminutové, do podoby plnohodnotného konceptuálního alba Scenes from a Memory. A že o dvacet let později jim stále ještě budou za interpretaci tohoto alba tleskat ve stoje vyprodané sály.

Turné s dlouhým názvem The Distance over Time Tour celebrating 20 Years of Scenes from a Memory zahájili Dream Theater v březnu loňského roku. V České republice v jeho rámci vystoupili na Masters of Rock, kde však zkrácený čas festivalového vystoupení věnovali především propagaci nového alba Distance over Time. Na opravdovou oslavu dvaceti let od vydání alba Metropolis Pt. 2: Scenes from a Memory si tak čeští fanoušci progresivního metalu museli počkat až do 15. února.

Místem konání koncertu se stala holešovická Tipsport arena a její uspořádání bylo pro metalový koncert netradiční – plochu haly pokrývaly židle. Přicházející fanoušci se tak dělili na dvě části. Na ty, kteří si spořádaně hledali své místo k sezení, a na ty, kteří přímo pod pódiem v úžasu obdivovali opravdu impozantní sestavu bicích Mika Manginiho. Ten večer nebylo v Praze příhodnější příležitosti pro unikátní selfíčko!

Program večera korespondoval s divadelním uspořádáním haly – Dream Theater přijeli bez předkapely a své vystoupení plánovali rozdělit dvacetiminutovou přestávkou. Samotný koncert začal podle plánu osmou hodinou večerní a v jeho úvodu rozezněla potemnělou halu balada Untethered Angel z loni vydaného alba Distance over Time. Příval instrumentální virtuózity muzikantů na neobvykle vysokém pódiu sebral tiše naslouchajícím fanouškům dech, který opět nabrali teprve až s ovacemi na konci písně. Většinu setlistu v první, zhruba třetinové části koncertu tvořily písně z nejnovějšího alba. Diváci si vychutnali například Barstool Warrior, Fall Into the Light nebo Pale Blue Dot.
Přestože nové sklady byly diváky oceňovány bouřlivým aplausem, to pravé „snové divadlo“ začalo pro mnohé z nich až po přestávce.

Dream Theater se totiž bez přerušování a zbytečných komentářů pustili do produkce alba Metropolis Pt. 2: Scenes from a Memory. Jak na úvod zmínil zpěvák James LaBrie, jedná se o první album, na jehož tvorbě (po odchodu Dereka Sheriniana) se na postu hráče na klávesové nástroje spolupodílel Jordan Rudess. A tento koncert byl pro české publikum historicky první příležitostí vychutnat si toto album kompletně celé naživo.

Album Metropolis Pt. 2: Scenes from a Memory je pojato jako konceptuální a jeho příběh začali muzikanti svými nástroji vyprávět krátce po deváté hodině. Album, tematicky vycházející z lyrickoepického textu skladby The Miracle and the Sleeper (album Images and Words, 1992), Dream Theater rozpracovali do příběhu Nicholase, který při pátrání po původu svých snů narazí na zapomenutý příběh o lásce, končící vraždou. A zatímco začátek alba charakterizují často až kakofonické harmonie plné zvratů a změn tempa, podkreslující příběh o pátrání v minulosti a hledání vlastní identity, jeho druhou polovinu tvoří poklidné a teskné balady symbolizující poznání a smíření.

Reakce publika kopírovaly náladu vysílanou z jeviště. V první části fanoušci fascinovaně sledovali koncentrovaný výkon muzikantů a potleskem oceňovali instrumentálně náročné pasáže, v klidnějším závěru koncertu pak odzpívali refrény spolu s LaBriem. Projev muzikatů na pódiu byl statický, baskytarista John Myung, který už dvacet let vypadá úplně stejně, odehrál celý koncert prakticky na jednom metru čtverečním. Jediným pohybujícím se elementem tak byl zpěvák James LaBrie, který v okamžicích delších instrumentálních pasáží opouštěl pódium a dal tak vyniknout ostatním muzikantům.

Vrcholem vystoupení pak byly balady The Spirit Carries On a Finally Free, kdy Tipsport arenu ozářily tisíce světel mobilů dojatých fanoušků. Dream Theater se s Prahou loučili vytleskaným přídavkem v podobě písně At Wit’s End z posledního alba, odměnou jim byl neutuchající potlesk vestoje. Odcházející fanoušci se pak neubránili spekulacím, kdy a jaké album k nám parta kolem Johna Petrucciho přijede oslavovat příště. Vás, pánové, uvidíme rádi kdykoliv!

Text a foto: Magda Šotolová