Loretta na Suzi Quatro: Na bigbít není člověk nikdy starej. Natož ženský

I když si v letošní nabité koncertní sezóně s naší ryze ženskou kapelou Loretta věk vůbec nepřipouštíme, byly už chvíle, kdy jsme polemizovaly o tom, jak dlouho tenhle hudební kolotoč a koncertování zvládneme. My, a vlastně i fanoušci. Kde je ta hranice, kdy bychom měly zase pokorně pověsit hraní na hřebík? Veškeré pochybnosti v tomto ohledu nedávno s velkou grácií vyvrátila rocková ikona hned několika generací – Suzi Quatro, kterou měli diváci příležitost vidět v pražské Lucerně a brněnském Sono Centru.

Většina naší kapely vyrazila do Sona na „tu skvělou zpívající basačku“, která neodmyslitelně patřila k našemu mládí a pro některé z nás se dokonce stala i jedním z impulzů pro první vlastní hudební počiny. Jinak to bylo u našeho „benjamínka“, bubenice Soni, kterou vzala na Suzi do Lucerny její maminka. Poprvé v životě tak u nich doma nastala paradoxní situace, kdy lístky na rockový koncert zajistila máma a své dceři půl roku dopředu tuto událost v Lucerně připomínala.

Už plný sál a atmosféra před vlastním začátkem koncertu slibovaly, že to bude opravdu zážitek, o který by byla škoda přijít. Jen nejdřív působilo trochu zvláštně, že všechna místa v Lucerně byla na sezení. Ukázalo se ale, že to napomohlo komornější náladě první části vystoupení, kdy Suzi své nejznámější hity i skladby z nejnovějšího alba prokládala různými perličkami ohledně jejich vzniku. Přidala taky několik zážitků ze svého života.

Přesto Lucerna občas i hřměla. To když Suzi hecovala protilehlé sektory a lóže, ale třeba i v okamžiku, kdy oznámila, že získala čestný doktorát na britské univerzitě za přínos hudbě, nebo když zmínila, kolikáté narozeniny ji čekají. Ano, a to číslo 70 v tu chvíli znělo neuvěřitelně.

Show postupně gradovala několika dynamickými vstupy. Suzi Quatro zahrála na piano píseň pro své rodiče, ale také „odbouchala“ sólo s vynikajícím bubeníkem, díky kterému muzika neuvěřitelně tepala a který dokázal bez mrknutí oka přejít od swingu k metalu a zase zpátky. Pochvalu si ale určitě zaslouží celá kapela. Výborná žesťová sekce zas příjemně ozvláštňovala známé melodie, které si společně s jistě zpívající Suzi broukala většina posluchačů v sále. Ti pod pódiem už ke konci na svých místech sedět nevydrželi, takže se i „přes zákaz“ zvedli ze židlí a nahrnuli pod pódium.

Naprosto stejná nálada panovala i v beznadějně vyprodaném a (stejně jako Lucerna) výborně ozvučeném brněnském Sonu. A není divu, Suzi je pořád skvělá. Potvrdila, že baskytara je nástroj, kterým bezpečně vládne už několik desetiletí, a i pěvecky si stále drží svůj standard. Navíc se svou postavou mladé holky i neskutečnou energií dokázala, že věk je jen číslo.
A nám se znovu potvrdilo naše oblíbené heslo: „Na bigbít není člověk nikdy starej! Natož ženský!“

Text: Loretta, foto: Alois Šlesinger