Kdy a jak jste se dali dohromady?
Já (Viktor Kratochvíl) a Martin „Jimbo“ Kratochvíl jsme bráchové. Naše hudební cesty se už zkřížily v zábavové kapele Ani Krock, kterou jsme zakládali s taťkou, a která byla pro bráchu vůbec první zkušenost s bubnováním. Byly to skvělý časy plný zábavy a zjistili jsme, že by nás s bráchou bavila společná vlastní tvorba.
S Kájou nás svedl osud dohromady přes brigádu, protože tehdy chodil s mou kolegyní z divadla a občas ji vyzvedával. Seznámila nás slovy: „Oba máte rádi metal, budete si rozumět!“ A měla pravdu. Kája v té době neměl s hraním zkušenosti a já mu slíbil, že když si koupí kytaru a aparát a naučí se hrát, založíme kapelu. A ten pacholek se naučil hrát – a mně pak nic jiného nezbývalo, než dostát závazku, haha.
Horší to bylo se sháněním basáka, chvíli s námi zkoušel kamarád Honza Jurík, ten ale kapelu kvůli pracovním povinnostem nestíhal. Když už jsme hledání basáka skoro vzdali, zabloudil k nám do zkušebny takovej vlasatej týpek s tím, že slyšel hudbu a že se jde podívat, co že se to tam děje. Když se rozkoukal, nadhodil, že nám někdo chybí. Já přiznal, že nám chybí basák a ze srandy jsem se zeptal, jestli náhodou neumí hrát na basu. Vyrazil mi dech, když řekl, že jo. No a za měsíc jsme měli první koncert.
Hrajete stále v tomto složení?
To by byl celkem unikát a ani my jsme se neobešli bez změny složení. Po asi dvou letech se s námi Pidaany rozešel a bylo to pro obě strany dobře, každý jsme chtěli směřovat trochu jinam a do společného konceptu by to do budoucna stejně nešlo. Tak jsme do hudebního rybníčku nahodili inzerát a ozvalo se nám několik lidí. Zajímala nás jak lidská, tak muzikantská stránka, vymysleli jsme si test z hudební teorie, nadiktovali zájemcům k natrénování neuvěřitelné basové party a dali si závazek, že nevezmeme hnedka prvního basáka, se kterým se potkáme.
První se nám ozval Tomáš a dostali jsme skvělý nápad sejít se poprvé někde v hospodě, abychom zjistili, jakou má povahu, co je zač a jestli by nám seděl jako člověk. Asi je každému jasné, že všechna naše předsevzetí vzala zasvé. Byl to nezapomenutelný večer plný zábavy a hlasitého smíchu, že nám až slzy tekly a my Tomáše vzali do kapely. A to jsme ho ani neslyšeli hrát.
Trochu jsme se obávali, že to nebude umět, tak jsme ho pozvali do zkušebny. K jeho překvapení byla zkušebna zrovna v rekonstrukci, takže vyfasoval montérky a rukavice a betonoval s námi podlahu, maloval stěny a pokládal koberec. Po dvou týdnech dřiny a úpravy nové zkušebny jsme se konečně dostali k hraní a Tomáš byl tak skvělej, že se nám všem fakt ulevilo, protože už bychom ho nemohli vyhodit.
Jakou máte hudební minulost (např. rodiče mě nutili hrát na trubku, ale já si domů přinesl kytaru)?
Táta vždycky hrál na akustickou kytaru, měli s kamarády dokonce kapelu a hráli po hospodách. Pamatuju si to ještě z dětství, párkrát nás mamka vzala, abychom se mohli na taťku podívat. Také jsme jezdili na hory na chalupu, kde se kytaristů sešlo víc, tak jsme zpívali a oni hráli. Na kytaru mě taťka naučil pár akordů, ale moc mě to nebavilo, protože to nešlo samo. Až když mi bylo osmnáct, jsem si přál k narozeninám kytaru a mikrofon a začal se tomu víc věnovat.
O dva roky později jsem nastoupil do prváku na vejšku, a tam byl kromě mě bubeník Skoty a klávesák Honza, se kterými jsme založili ska-punkovou kapelu Couch potatoes. Já si půjčil do našich peníze a koupil si elektrickou kytaru a kombo. Přibrali jsme ještě kytaristu Marťase, se kterým se naše hudební cesty pak ještě zkřížily v kapele Jack Bigbeat show a následně Marasmus. Brácha v té době jezdil na freestylovém kole a o hudbu moc zájem nejevil, i když v dětství ho bubny lákaly. Pak najednou zničehonic prodal kolo a koupil si bicí. Taťka si koupil elektrickou kytaru – a další family band byl na světě.
Kája začal rovnou Metanolem a Tomáš nějaké zkušenosti měl, na basu hrál už dřív. Jeho mamka a brácha se věnují zpěvu, takže tam ten vztah k hudbě vznikal už od dětství. Tomáš po rozpadu minulé kapely pověsil basu na hřebík, ale naštěstí to nevydržel. A když se rozhodl k base vrátit, zrovna jsme my vydali inzerát.
Jaká muzika vás jako malé kluky ovlivnila nejvíc, kdy jste ji poprvé začali vnímat, např. jaké album jste jako děti sjížděli stále dokola?
Tak já hudbu poslouchám už od dětství, taťka měl Hi-Fi věž Technics, poslouchali jsme Iron Maiden, Manowar, Rage, Blind Guardian, Arakain, Brichtu atd. Brácha to má kupodivu stejně, od malička vyrůstal na hudbě jako já a na rozdíl ode mě si vzpomněl ještě na Led Zeppelin či Daniela Landu.
Kája se k metalu dostal na základce, když úplně poprvé uslyšel od spolužáka Rammsteiny. Myslí, že to bylo album Mutter, tenkrát toho snad ani víc ještě neměli vydáno. No a od té doby mu to zůstalo. Od té doby přišlo mnoho kapel, které jel furt dokola, ale téhle partičce zůstal a zůstává nadále věrnej. Dodnes si pamatuje jejich neuvěřitelnej nástup na pódium, když je poprvé viděl na živo v O2 aréně. Tehdy autogenem prořezávali plechovou tabuli, aby si tak vytvořili otvor pro vstup na pódium a mohli tak začít jejich první song. Něco takového vás hned na začátek tak strhne do nepopsatelné eufórie, kdy vám adrenalin vyskočí do nebes a každým dalším okamžikem se stupňuje až do poslední vteřiny celého představení.
Tomáše asi úplně nejvíc ovlivnila Lucie a album 333 stříbrnejch stříkaček. Tuhle desku poslouchal, jen co si dovedl říct rodičům, aby mu něco pustili na věži. Když si už uměl hudbu pouštět sám, ujížděl na Pink Floyd – The Wall, který mu dal strejda. Ve druhý třídě uviděl v Medůze klip od Red Hot Chilli Peppers, By The Way, a bylo jasno, že se rocku a žánrů kolem už nezbaví.
Jaké schéma má kapela – jedna vůdčí postava (kapelník s právem veta), nebo jste demokratický spolek?
Právo veta u nás nefunguje, ale ať chcete, nebo ne, každá kapela musí mít někoho, kdo bude ostatním tak trochu lézt po zádech, aby se to posouvalo dál. Takže tuhle nevděčnou činnost dělám já. Kája se stará o chod kapely, financování a jiný věci, protože je z nás nejvíc na telefonu. Tomáš a Jimbo řeší technickou stránku koncertů a komplet vybavení, aby se zjednodušila a zrychlila přestavba a aby náš zvuk zněl stejně na všech typech koncertů, pódií a aparatur. Koncerty nám pomáhá shánět kamarád Honza Nymsa a s Facebookem nám pomáhá kamarádka Sanča, oba tímto zdravím.
Stará se o vás nějaká agentura?
Nestará, zatím jsme pro ně malé ryby.
Jak kapela komunikuje s fanoušky?
V největší míře je to Facebook, ale velmi často se vídáme i osobně, někteří z nich s námi i párkrát popili ve zkušebně. Někdy si lidé myslí, že když nás vidí na pódiu, tak si budeme myslet, že jsme něco víc. Ale tak to rozhodně není, jsme lidi jako všichni ostatní. Máme své hlavy nastavené tak, že po koncertu jdeme téměř vždy mezi lidi a paříme s nimi na ostatní kapely. A tak to má být.
Jaké máte civilní povolání?
Já jsem ředitel střední školy, brácha šéfmontér v holické firmě vyrábějící brousící stroje, Kája projektový manažer zodpovídající za realizaci zakázek u velké okenářské firmy a Tomáš je nákupčí položek milionových hodnot ve firmě vyrábějící mimo jiné sendvičové panely. Takže zodpovědnosti je hodně a kapela je pro nás všechny velký odpočinek.
Kde budete mít nyní nejbližší koncert?
I přes omezení, která zaťala hudebním produkcím sekyru do zad, se koncerty dávají zpět do pohybu. V pátek 19. června hrajeme na Pivovarském náměstí v Hradci Králové, kde neziskovka Skok do života každoročně připravuje skvělý program paralelně s divadelním festivalem. Je to pro nás každý rok hudební svátek, protože to má skvělou atmosféru a my tradičně večer uzavíráme v nejlepším hracím čase. V sobotu pak jedeme do Nároďáku v Jaroměři, ze kterého se stala rocková svatyně pro lidi žijící v širokém okolí. Žádný podobný klub poblíž nenajdete a program, který tam připravují, se blýská jmény velkých kapel. Tam startujeme v 18:00 a po nás budou hrát kapely Rebel a Titanic.
Ptala se: Magda Šotolová, foto: archiv kapely, video: YouTube.com
You must be logged in to post a comment.