Masters of Rock, den druhý, část 1.: odpolednímu programu vévodili Kanonenfieber a Van Canto

Nejmladší kapela festivalu, španělská power-groovová pětice Raxar, zahájila druhý den festivalu. Oděni v bílých košilích a černých vestách přehráli téměř celé své debutové album Oniria. Basák Enric Juan alias Voarhen Neb Gereh doplňoval svým hlubokým growlem zpěvačku Leticii Saenz Murgovou, která se pyšní uměleckým jménem Laetitia of Asshai a fialovými vlasy. Její pokus vytvořit z fanoušků svoji armádu strachu předznamenal skladbu Army of Fear. Úderné groovové pasáže byly tím pravým budíčkem, který vzburcoval dosud „spící“ jedince před pódiem. Kapela se ovšem nebála zrychlit, například při svižném songu Dance of Dragons, při které si fanoušci zaskákali. První kapela dne svůj set zakončila skladbou Shadows & Sins.

Mocnou dávkou energie všechny napumpovali italští Hurricane On Saturn svou směsicí metalu, hardcoru, elektronické hudby, rapu a samplů. Působivě vypadaly jejich pestrobarevné obleky a masky. Oba zpěváci naběhli na pódiu s pokřikem „Let´s party!“ a koncert začali stejnojmenným songem. Pod pódiem se rozjel první circle pit. Kapela zahrála chytlavé skladby Noizbleed a When I Shoot I Kill ze své poslední desky Φnx. Fanoušci, kteří přišli blíže k pódiu si mohli odnést i suvenýr, protože jeden ze zpěváků rozhodil do davu i několik kapelních triček. Spolu s Raxar se tedy Hurricane On Saturn postarali o pořádně divoký úvod pátečního programu.

V poledne bylo načase lehce zvolnit, proto jsme na pódiu přivítali švýcarskou symphonic metalovou pětici Illumishade. Byl to pro ně první letošní koncert a odstartovali ho skladbou Elegy z loňské desky Another Side of You, na které postavili svůj set. Rusovlasou zpěvačku Fabienne Erni doplňovali ve zpěvu i její kolegové. Údernější skladby jako kupříkladu Muse of Unknown Forces střídali Illumishade krásnými baladami, jednou z nich byla i dojemná Rise. Fabiennin hlasový projev plný emocí zněl v kombinaci s melodickými riffy božsky. Illumishade se tradičně rozloučili starším songem World´s End.

Následovalo pořádné přitvrzení. Německá melodeathová formace Kanonenfieber proměnila stage v bojovou linii první světové války. Vidět jsme mohli zátarasy z ostnatého drátu, hradby z pytlů s pískem a dvojici děl. Scénu dotvářela vzducholoď s logem kapely vyobrazená na plachtě zavěšené v zadní části pódia. Kapela napochodovala na pódium v dobových uniformách s typicky zahalenými tvářemi a za intra v podobě historického záznamu projevu předsedy říšského sněmu Kaempfa, proneseného na začátku první světové války, spustila úvodní song Menschenmühle z nového alba Die Urkatastrophe. Během koncertu Kanonenfieber už bylo docela teplo a plameny v přední i zadní části pódia tento pekelný set ještě více umocňovaly. Zpěvák střídal pruskou přilbu s důstojnickou čapkou, procházel se i v masce s lebkou a používal ruční plamenomet. Většina skladeb se nesla v rychlém tempu s častými blast beaty, což spolu s vysokými teplotami, plameny a burácením této německé mašiny téměř evokovalo atmosféru válečného konfliktu, v jehož zpracování se Kanonenfieber našli. Své představení zakončili rovněž skladbou z nové desky, konkrétně songem Ausblutungsschlacht.

Úplně první český koncert na festivalu odehrála německá folkmetalová družina dArtagnan. Kolem bicích a v přední částí pódia měla rozmístěny pochodně, ze kterých během koncertu sálaly plameny. Už od začátku v podobě pecky Ruf der Freiheit z nové desky Herzblut to na pódiu i před ním pořádně žilo, jelikož chytlavý folk metal, podpořený houslemi a dudami, mnohé fanoušky rozpohyboval. Zpěvák Benjamin Metzner je často hecoval, v jednu chvíli sešel z pódia do davu, vlezl si jednomu fanouškovi na ramena a kolem nich se rozjel circle pit. dArtagnan pokračovali dál především novější tvorbou, během skladby Westwind zase vprostřed placu mnozí přihlížející vytvořili dohromady veslici. Následovaly songy jako Mosqueteros nebo C´est la Vie, a nakonec kapela zahrála svou verzi skladby Hey Brother od Aviciiho, což vyznělo velmi extravagantně. V závěru kapela mezi fanoušky vypustila i několik nafukovacích balónků.

Na festival se po sedmi letech vrátila německá a cappella skupina Van Canto. Vystačila si pouze s mikrofony a bicími, všechny ostatní nástroje nahradily trénované hlasy jejích pěti zpěváků. Vedle pohledné zpěvačky Ingy Scharf na sebe strhával mnoho pozornosti služebně nejmladší Hagen Hirschmann, jehož „kytarová sóla“ zněla velmi autenticky. Van Canto zahájili koncert skladbou Pathfinder, brzy přišla na řadu coververze Rebellion (The Clans Are Marching) od skupiny Grave Digger. Zakládající člen kapely Ross Thompson následně oznámil, že příští rok kapela oslaví dvacet let od svého vzniku. Skladbou Speed Of Light poté pogratuloval jednomu fanouškovi k padesátinám, když si všiml jeho transparentu. Jedna píseň zazněla i od bubeníka Bastiana Emigy, chybět nemohla hitovka The Mission z první desky A Storm To Come. Kapela ji prolnula známou skladbou Master of Puppets. Na závěr Ross poděkoval všem za skvělou podporu a Van Canto dali festivalu sbohem svojí verzí hitovky Fear of the Dark.