Vladimír Ferbar: Ferby fest byl asi první rockový festival po koroně

Loretta, Soňa Formanová

U mikrofonu našich reportérů byl při letošním Ferby festu hlavní pořadatel Vladimír Ferbar. Dva rozhovory, dvojí pohled na to, co reportéra i čtenáře zajímá. Kdo Vladimíru Ferbarovi pomáhá a jakou podobu měla akce letos kvůli koronavirové situaci?

Jak vlastně vznikl nápad na uspořádání Ferby festu? Kdy se konal první ročník a z jakého popudu to celé vzniklo?
Na začátku stála tragická událost, zemřel mi bratránek Jirka – shodou okolností při koncertě Fleretu ve Velkých Bílovicích, když se slavilo výročí města. A jeho kamarádi ještě téhož roku uspořádali něco jako nultý ročník – vzpomínkovou akci. Pak pořádali první, druhý ročník…a já jsem se objevil až u třetího. Takže nejsem u toho od prvopočátku, ale vlastně dlouho. Poslední ročníky už dělám já sám. Na začátku to vymyslel Jožka Oslzlý, ale teď už to celé dělám sám.

Kolikátý ročník letos máme?
Ročník třináctý. Ale proběly dvě mezery, jednou roční, jednou dvouletá. Jednou do toho nebyla chuť, kvůli financím a pracovnímu vytížení, a loni se to všechno tak divně potkalo – nebyla nám prodloužena smlouva v areálu Křástelka, i kapely se nám nějak zbortily na poslední chvíli, takže loňský ročník, který měl být na začátku června, se neuskutečnil.

Vzpomeneš si, kolik kapel se tady od začátku za ty roky vystřídalo? Aspoň zhruba…
To si nevzpomenu… Vezměme si, že to bylo třináct ročníků, kapel je v průměru kolem šesti, sedmi, někdy bylo dokonce devět. Ale když budu jmenovat kapely, které tady byly, můžu říct, že se u nás některé z nich „vyhrály“, a teď už plní velké areály. Hrávaly tu třeba Rybičky 48, byl tu Harlej, byli tu Škwoři, byli tu dokonce Mandrage… Byl tu Arakain, byli tu Dymytry, Alkehol…strašně nerad bych na někoho zapomněl… Bylo tu dost i menších kapel. Vystřídalo se jich tu celkově velké množství.

A plány do budoucna?
Plány do budoucna? Můj první plán byl, že to doděláme do desátého ročníku a končím. Pak jsem nějak vyměkl a řekl jsem, že udělám při patnáctém výročí dvoudenní akci a končím. A pořád mě to nějak baví, takže ten výhled pořád je. Až mě to přestane bavit, tak budu ten, který první bouchne do pultu a řekne – konec. Ale zatím ne.

Co rodina říká na tvoje zapojení do téhle akce? Musí to být strašně náročné…
To je. Je pravda, že celou tu akci prakticky vedu já. To ne že bych se tím chtěl chlubit, ale je to tak. Domlouvání kapel, zázemí, hospoda, veškeré tyhle věci dělám já, a kdyby nebylo rodiny, tak bych to asi nedělal, protože tu podporu člověk potřebuje a rodina mi v tom strašně pomáhá. Ať už manželka, synové, ten starší samozřejmě víc, ten mladší o něco méně, ale taky strašně rád pomáhá, sestra, švagr a jejich děti… Takže za to jsem rád, a jak říkám, bez nich bych si to asi nedokázal představit, protože by toho bylo na jednoho člověka asi hodně.

Jak letošní ročník ovlivnila celosvětová situace kolem koronaviru?
Já jsem osmého nebo devátého března založil firmu Ferby fest s.r.o., s tím, že spustím předprodej lístků přes nějakou předprodejní společnost, a desátého března zavřeli celou republiku. Takže jsem smlouvu nepodepsal, mám hezkou společnost, teď ji využiju, ale festival byl v dubnu odpískaný, vůbec jsem nepočítal, že bych něco dělal. Nakonec bylo uvolnění pro 300 osob, pak pro 500, a pak jsem slyšel, že od pondělí může na fotbal za určitých podmínek 2500 lidí. Pak mi někdo volal, jestli tady nechtějí kapely zůstat do pondělí, že to vyprodáme na dva a půl. Už si z toho dělali srandu. Já na jednu stranu chápu veškerý opatření a omezení. Na druhou stranu… Měl jsem i sám trošku strach, obavy, na začátku, nikdo neví, co to je. Ale postupem času zjišťuju, že – dle mého, nevím – trochu taková bublina, a jsem rád, že se nakonec podařilo rozvolnění pro 500 lidí, které se tady budeme snažit naplnit. Prakticky startujeme rockovou sezónu, oživujeme rockovou scénu jako takovou. Co jsem tak slyšel, jsme asi první rockový festival, který se konal, možná ještě někde nějaké menší byly.

Byly autokoncerty, ale to neberu jako klasický koncert či festival.
To taky. Ale jsme asi první festival jako takový. Samozřejmě je to ovlivněno hromadou dalších věcí. Máme tady spoustu dezinfekce, máme připravené roušky pro návštěvníky, kdyby bylo zapotřebí a neměli je, máme teploměr, abycom byli schopní měřit teplotu na jednotlivých odděleních – lidi kolem hospody, pak v backstage, účastníků festivalu, každé oddělení má záchody zvlášť, a tak dále. Takže je to o něco náročnější, na druou stranu jsem rád, že festival může proběhnout aspoň v téhle podobě.

Děkuju moc za rozhovor, doufám, že se budeme potkávat tady nebo v jiném areále i v následujících letech a Ferby fest bude jen a jen vzkvétat.
Já děkuju tobě, samozřejmě i za podporu, kterou jsem vnímal už i od doby, kdy jsme byli vypovězeni z předcozího areálu, a celkově i za podporu v rámci kapely, kterou zastupuješ, a která letošní festival odstartovala – Loretta.

Ptal se a fotil: Alois Šlesinger