Steve Lee – Střípky ze života rockové hvězdy

Malý a okatý Stefan Alois Lee se narodil 5. srpna 1963 ve švýcarském Horgenu (Zürich), a pokud k jeho kolébce dorazily tři sudičky, byly k němu ty první dvě velmi štědré. Zcela určitě v jejich předpovědích zazněla slova jako laskavost, veliký hudební talent, zlatý a naplněný život… Jen ta třetí, která vždy musí do vyslovené sudby vnést rovnováhu, nejspíš smutně zašeptala: „Všeho do času!“

Stefan se narodil do německy hovořící rodiny (matka Švýcarka, otec Angličan) a rodiče se po jeho narození přestěhovali od Zürichu až téměř na samotné hranice s Itálií, do kantonu Tessin. Vyrůstal obklopen italštinou, ve škole měl jako povinný předmět francouzštinu. A umět angličtinu, mezinárodní jazyk rokenrolu, mu přišlo jako samozřejmost. Hovořil tak plynule čtyřmi jazyky.

Kamarádi ve škole a pak i rodiče mu namísto Stefan začali říkat Steve, což nakonec lépe pasovalo k jeho anglickému příjmení. A příhodný umělecký pseudonym byl na světě. V oficiálních dokumentech však stále používal své úřední jméno Stefan Alois Lee.

Jednou z jeho velkých vášní byl již od dětství fotbal, dokonce přemýšlel o tom, že se stane fotbalistou. Dle vlastních slov však zjistil, že by z něj nikdy nebyl nejlepší fotbalista, protože je moc hodný. Nedokázal by se smířit s tím, že by v osobních soubojích mohl někoho zranit.

Dalším z jeho koníčků byly minerály. Už jako malého kluka ho fascinovaly, a dokud nedorostl do věku, kdy je mohl chodit sbírat sám, „trápil“ svého otce požadavky na výlety na Gotthardský masiv, který se jim táhl prakticky za humny. Tato záliba mu za celý život nezevšedněla, ovlivnila dokonce i výběr jeho povolání. Velkým zážitkem pro něj pak v dospělosti byla možnost přihlížet vykopávání největšího křemenného krystalu, jaký kdy byl ve Švýcarsku nalezen (měl více než 1 metr na výšku).

Jako malý se na přání rodičů začal učit hrát na klávesy, toužil však stát se bubeníkem. Ve čtrnácti letech se mu sen splnil, dostal vlastní sadu bicích – a začal zarputile a hlasitě cvičit. Jejich sousedé si od té doby klidu příliš neužili.

Že bude ve Stevově životě hrát hudba zásadní roli, bylo všem kolem něj zřejmé velmi záhy. Rodiče s ním však udělali dohodu, že vystuduje a najde si běžné povolání, aby nebyl odkázán pouze na nejistou kariéru hudebníka. Steve, který měl šikovné ruce a odmalička rád něco kutil, spojil tuto dovednost s vášní pro minerály a vyučil se zlatníkem. V oboru skutečně několik let pracoval, dokonce se osamostatnil a založil vlastní živnost. Jak to nakonec dopadlo, víme všichni, hudba ve Stevově životě zvítězila na plné čáře.

Svou první veřejnou produkci odbubnoval jako šestnáctiletý, a to ve své první kapele Cromo v Luganu.

Jeho pěvecký debut byl netradiční. Do kapely Forsale, kde se poprvé potkal s Leo Leonim, nastoupil jako bubeník. V roce 1987 však odešel zpěvák a kapela řešila, jak dostojí nasmlouvanému vystoupení jako předkapela skupiny Marillion. Černý Petr vyšel právě na Steva, protože znal všechny texty a za bicími běžně dozpívával vokály. „Tak dobře tedy,“ řekl prý tenkrát Steve, „ale jen pro tentokrát!“ 5. července 1987 se na hlavním náměstí v Locarnu poprvé s mikrofonem v ruce postavil před devět tisíc diváků a bezchybně odzpíval celý koncert. Nutno podotknout, že zpět za bicí ho už spoluhráči nepustili.

V roce 1988 spolu Steve Lee a kytarista Leo Leoni zakládají heavymetalovou kapelu Krak, kterou muzikanti v roce 1991 při natáčení svého prvního alba v Los Angeles přejmenovávají na Gotthard. Svou roli ve výběru nového jména prý sehrál patriotismus a fakt, že nápisy „Gotthard“ na dálničních návěstidlech budou skvělou reklamou zdarma.

V nezměněné sestavě hrála kapela Gotthard téměř dvacet let, ke střídání docházelo pouze na postu druhého kytaristy. Steve Lee stál jako spoluautor u vzniku většiny jejich písniček. V autorském tandemu s Leo Leonim mají na kontě přes 120 skladeb.

Na začátku své kariéry, ještě jako bubeník, zvažoval Steve Lee spolupráci s nizozemským hudebníkem, skladatelem a producentem Arjenem Lucassenem. V roce 1989 strávil několik dní v jeho domě, kde společně pracovali na několika písních. K oficiální spolupráci tehdy ještě nedošlo, tu si pánové střihli až v roce 2007, kdy Steve propůčil svůj hlas jedné z postav Arjenova konceptuálního alba Ayreon – 01011001.

Zatímco na bicí se Steve učil hrát pod dohledem učitelů, co se zpěvu týče, považoval se za samouka. Měl jedinečný hlas, který dokázal být jasný, jemný a teskný v pomalých baladách, a zároveň dravý, mocný a chraplavý v hardrockových rytmech. Jeho rozsah se pohyboval kolem tří oktáv.

Unikátnosti Stevova hlasu si byli jeho přátelé a spoluhráči dobře vědomi, na pódiu ho při představování titulovali „The Voice“. „Kamkoliv jsme přijeli a Steve zazpíval, všechny kapely nám ho záviděly,“ říkával již v začátcích Gotthard Leo Leoni. „Steve byl jako z jiné planety,“ řekl o něm dlouholetý manažer Gotthard Jan Bayati. „Byl jsem snad na pěti stech jejich koncertech, a v jediné písni se nestalo, že by Steve zazpíval mimo.“

Zejména ve svých začátcích prokládali Gotthard na koncertech i deskách své písničky covery slavných rockových hitů. Se zpěvákem Stevových kvalit si mohli troufnout třeba na He Ain’t Heavy, He’s My Brother (The Hollies), Mighty Quinn (Bob Dylan), Travelin‘ Man a Looking At You (obě Cobra), Blackberry Way (The Move), Come Together (Beatles), Rock and Roll (Led Zeppelin), Ruby Tuesday (Rolling Stones) nebo Hush (Deep Purple). A právě v souvislosti s posledně jmenovaným hitem se jeho hlasu dostalo komplimentu, kterého si Steve vážil nejvíc. Když v roce 1996 hráli jako předskokani před Deep Purple, Ian Gillan prohlásil, že coververze Hush, tak jak ji zpracovali Gotthard, se jemu osobně líbí víc než jejich originál. Kdo z muzikantů by něco takového neslyšel rád?

Slovy chvály nešetřil taktéž další člen Deep Purple – Jon Lord. Ten v lednu 2009 přizval Steva Lee k účasti na svých koncertech v Zürichu a Luzernu. Steve na obou koncertech fenomenálně interpretoval pěvecky velmi náročnou píseň Deep Purple Child In Time.

Steve svůj hlasový rozsah na koncertech rád prezentoval v souboji hlasu s kytarou Lea Leoniho. V odlehčující vsuvce mezi písněmi se rádi předháněli, kdo ze svého nástroje vyloudí vyšší tón.

Na svou první lásku – bicí – Steve nezanevřel, stále na ně cvičil. Na vrcholu své slávy, když Gotthard vyprodávali sportovní haly a velikost koncertních prostor to umožňovala, osvěžovala kapela svá vystoupení exhibicí dvou bubeníků. Naproti pódiu byla instalována rampa s bubenickým setem, odkud Steve sváděl bubenické souboje s Henou Habeggerem na pódiu.

Mezi kapely, které Steve Lee obdivoval a které formovaly jeho hudební vkus, patřily např. Deep Purple, Led Zeppelin, AC/DC, Whitesnake nebo Van Halen. Mezi jeho oblíbená hudební alba patřilo např. Rising (Rainbow), z konceptuálních pak Operation Mindcrime (Queensryche) nebo The Dark Side of the Moon (Pink Floyd). Z moderních alb oceňoval např. Black Bird (Alter Bridge).

Steve Lee hledal ve svém životě vyváženost. Zatímco na pódium vždy působil jako lavina pozitivní nespoutané energie, v soukromí byl spíš uzavřený a zdrženlivý. Relax a zklidnění mu přinášela péče o jeho velkou sbírku bonsají nebo vyjížďky do hor na jeho milovaném stroji Harley Davidson.
Motorkářské vášni propadli všichni členové Gotthard, a proto není divu, že motorky figurovaly taktéž ve videoklipu k písni Anytime Anywhere, který si muzikanti nechali zpracovat ve stylu noirových thrillerů Sin City.

Manželství, do kterého vstoupil s přítelkyní Karin, se bohužel Stevovi rozpadlo z příčin typických pro muzikantský svět – dlouhá odloučení a nedůvěra. Rovnováhu pak našel ve vztahu s Brigitte Balzarini.

V roce 2009 vydali Gotthard své deváté studiové album Need To Believe, které na švýcarských žebříčcích rychle dosáhlo nejvyšší příčky, jeho prodeje byly platinové. Kapela vyrazila po Evropě na stejnojmenné turné, které pokračovalo až do poloviny srpna 2010. Bohužel, nikdo z kapely netušil, že scénář druhé poloviny roku bude vypadat, jako by ho napsal hororový scénárista. 7. srpna se Steve stal účastníkem hromadné nehody na dálnici poblíž Florencie, když se s přítelkyní a její dcerou vraceli z krátké dovolené. Kvůli nehodě před nimi zpomalili, ale řidič vozidla za nimi změnu rychlosti nepostřehl a naboural do nich. Steve vyvázl bez zranění, jeho přítelkyně s pohmožděnými obratli. Steve pak přátelům nehodu komentoval slovy: „Myslím, že musím mít strážného anděla, který miluje rock.“ O dva měsíce později, ho však už jeho anděl strážný ochránit nedokázal.