První klubový koncert: Panoptiku to slušelo na Staré Střelnici

Po krátké pauze do tajemně zářícího, zcela zaplněného sálu již začaly znít první tóny symfonického intra, které odstartovalo vystoupení Panoptika. Od úvodního tónu prvního songu s názvem Poslední tango nenechala parta Panoptiko nikoho na pochybách, že jí sluší nejen velký prostor festivalových pódií, ale že má co nabídnout a předat v prostředí klubu, kde je s fanoušky v přímém kontaktu. Pódium rámovala scéna času, pro Panoptiko již typická, kterou podpořily netradiční kostýmy a masky, jež symbolizují známou podstatu a důvod příchodu kapely do našich časů.

Parta okolo frontmana Lorda Panoptika sázela do rozpáleného sálu song za songem, a tak nechyběl satirický Všudebil, nové potvrzující rozměry nabral v současné situaci Rasputin. Muzikantská kvalita nesmrtelných poetů party Panoptiko se vyřádila po Pyramidě, při Hej Svatý a Řvát. Následně před více než třemi stovkami aplaudujících nadšených tanečníků, kteří přijali role návštěvníků velkého bálu, gradoval koncert písněmi Gilotina, Escobar, Sancho Panza a démonickou Bathory, při které zpíval slova refrénu už celý sál.

Večer zakončilo Panoptiko vyžádanými přídavky Dýchám, a jako překvapení propojili zdánlivě nemožné: nechali kapelu Pantera potkat se s Hapkou a Horáčkem ve skvělé parafrázi Walk/S cizí ženou v cizím pokoji.

Panoptiko se během svého historicky prvního samostatného klubového koncertu neopíralo o falešnou podporu stovek světel a tisíců decibelů zvukového výkonu, ale o skvěle prezentovanou, skoro až divadelní show. Tu od bicích bezpečně řídil Don Balkoni, basu vedl Segñor Farkas, na kytaru hrál a solil Dr. Konektor. Dva frontmani – multiinstrumentalista Baron von Telephon a přesvědčivým hlasem vládnoucí Lord Panoptik – dokazovali, že překvapivě početný zájem publika o kapelu, která až v červnu oslaví první rok existence v této naší době a v našem světě, není náhodný.