Cocotte Minute: Budou tři tracky o lásce, čili pro nás úplně zvrácený téma 

Martin Zeller, Cocotte Minute/foto: Honza Švanda

Cocotte Minute si vždycky dělali věci po svém a nebrali si servítky. Ani tento rozhovor není výjimkou. Rozhodně vás ale bude bavit svou autenticitou. Jak to dopadá nyní po čtyřicítce, když občas ještě někde „udělají bordel„, a co je pro ně „úplnej strop“? A proč je foniatr kouzelník? Dozvíte se v odpovědích frontmana Martina Zellera.

„Metal dětem“ je vaše typická hláška, ale před dvěma lety se tak jmenoval i váš projekt. Jak vlastně dopadla charitativní kampaň s tímto sloganem? 
Dopadlo to skvěle. Vybrali jsme nakonec přes tři sta tisíc korun a předali jsme je dvaceti rodinám samoživitelů doporučených nadací Znesnáze21.

Další hláškou je „Udělej bordel“ – kdy jste naposled udělali bordel? 
Úplně na to už nemáme čas, ale když už se to povede, je nám pak blbě minimálně tři dny. To je na tom věku 40+ už na p***. Už to strašně odsí*áme, ty molekuly zmašťovacích substancí. Ale třeba teď naposled v Brně jsme šli z koncertu rovnou na snídani. Někteří pak pokračovali i do další snídaně ve Frýdku-Místku. Prostě když už něco děláme, tak vždycky v co nejvyšším levelu.

„Chtěl bych tě ponořit do vody, abych odplavil, co z tebe zbylo mi na rtech“ jsou slova z nového singlu Řeka, která si tak trochu protiřečí. Je to tak, nebo se mi to jen zdá?
To psal asi nějakej idiot, nebo co! (smích)

Video a singl je z připravovaného EP triptychu Zllá láska vycházejícího v prosinci příštího roku. Co si mám pod tím představit? Bude se jednat o koncepční záležitost?
Budou to tři tracky a budou všechny o lásce. Čili pro nás úplně zvrácený téma. A podle toho to taky bude i vypadat. Prostě to bude tak trochu zllý.

Zajímavé je číst i komentáře pod videem. Zajímá vás názor fanoušků? 
Skvělý je, že jsou tam už dvě stovky komentů, a jenom asi tři jsou nějaký blbý kecy. To je myslím velkej unikát. Ale ono je to hlavně asi tím, že nás neposlouchaj debilové, ani smradi ve značkovejch teniskách od mamky. A taky že jsme se do tý pecky fakt upřímně snažili dostat to nejlepší z nás.

V jednom komentáři stálo: „Chci ji za XX let zahrát na pohřbu“. Byla by to pro vás čest vystřídat typické Až mě andělé… či U nebeských bran?
To je úplnej strop. Říká to víc lidí. Je to vlastně smutný, ale fakt silný, když to někdo takhle cejtí… Počkejte si na příští singl. Ten teprve bude vostrá funerální hymna.

Když jste podpořili na konci října Trautenberk ve Velkém sále Lucerny, jako na potvoru jsi ráno ještě nemluvil, odešel ti hlas. Jak se ti večer podařilo to se ctí dát?
Kouzlo. Mám stejnýho foniatra, co měl Karel Gott. A to je prostě kouzelník. Má nějakej tajnej koktejl chemie, inhalace a kapaček, kterým nahazoval nejen Karla.  A protože moje žena mu dělá v ordinaci sestru, ukecala ho, aby do mě ten lektvar taky nalil. A fakt to zabralo. Ono proj**at Velkou Lucernu prostě nechceš. I když to není přímo tvoje show.

Jak vlastně pečuješ o hlasivky? Provádíš nějaká dechová cvičení?
Nijak. Úplně na to peču. A nikdy sem s tím neměl problém. Až teď. Ale prej řádí novej covid, a ten se pozná tak, že odj*be hlas. Čili to mohlo bejt klidně z toho…
Mám jenom dva takový lifehacky. Před gigem to proleju panákem a během gigu piju vápníkový tablety z Lidlu. (úsměv)

Ještě koment k Řece: „Bicí, ač dobře zahraný, není to ten starej dobrej PUNK“ – co na to nový bubeník Martin, jenž hrál skoro třicet let s kapelou Plexis, která je punkovou záležitostí?
Tak hlavně, ty bicí nahrával ještě bubeník před Martinem. Ten proces vzniku singlu zabral skoro rok, a mezitím odešel předchozí bubeník Štěpán a přišel Martin. A navíc je to přeci úplně jedno. Punk miluju, ale spíš jako životní názor, ovšem nikdy jsme ho ve skutečnosti ani nehráli. (úsměv)

Video má k začátku prosince sto šedesát sedm tisíc zhlédnutí. Je to hodně, nebo málo? Odráží to pro vás nějakou skutečnost? 
Vím já? Na náš styl a scénu, ke který jsme asi řazený, je to dobrý. Když to postavíš proti klipům českýho rapu, tak je to mizérie, ale na druhou stranu máme fakt plný kluby, což spousta těch rapových YouTube a Spotify milionářů nemá. Je to prostě o způsobu konzumace kultury jednotlivejma věkovejma nebo sociálníma skupinama fans…a co se týká porovnání s našima jinejma klipama, tak to je o sto procent nahoře, všechno.

Je konec roku. Spotify a další platformy vydávají roční statistiky poslechovosti. Sledujete to?
Ani ne. Pro nás je cennější YouTube. A přímo Spotify mě s**e, jak tu tvrdou muziku zvukově k***ěj. Nedá se to poslouchat. Je to zamatlaný jak vokno vod ruskýho veksláckýho mercedesu.

Teď si nejsem jistá: Letos máte výročí, dvacet let existence, jak uvádí jeden zdroj na webu, nebo se historie počítá od roku 1998, jak uvádí druhý zdroj? Jak to tedy je? A chystáte nějaké oslavy?
V roce 2020 jsme měli mít dvacet let. Ale od tý doby se to s kulturou brutal s**e. Už nás to nebaví furt někam posouvat, takže na to s**em taky. Zkusíme si počkat na výročí dvaceti let od první desky. Takže v roce 2024 bychom mohli rozjet dobrej rock’n’roll, když začne tenhleten svět zase trochu fungovat.

Ptala se: Hana Bukáčková, foto: Honza Švanda, video: YouTube.com

Author