V dubnu jsme v Brně konečně přivítali Suzi Quatro. Dlouhé čekání zaviněné covidovou epidemií však jen znásobilo natěšenost fanoušků. Slovem i obrazem koncert dokumentoval Petr Dio.
Skvělé dechové nástroje a píseň do nebe
Vyprodané Sono přivítalo Suzi Quatro obrovským potleskem. Fanoušci se na koncert velmi těšili a dali to znát, což jí muselo udělat velkou radost. Také se svým příznivcům uměla náležitě odvděčit: pozdravila se s první řadou a zahrála všechny pecky, které si s ní zpívá už několik generací. Skvělé bylo také složení její doprovodné kapely: basu, kytaru a bicí doplňovaly klávesy a dechová sekce včetně saxofonisty, který vystřihl dvě sóla. V prvním setu před přestávkou zahrála Suzi Quatro také krásnou pomalou skladbu na klávesy, kterou věnovala své mamince do nebe.
Ještě větší rachot
Po zhruba třičtvrtěhodinovém hraní následovala delší pauza, také asi třičtvrtěhodinová, ale u této dámy, která i ve svém věku lítá na pódiu jako čamrda a vydá spoustu energie, se to dá pochopit. Po přestávce přišla oblečená tak, jak ji všichni znají nejvíce – v kožené kombinéze – a spustil se ještě větší rachot než na začátku koncertu. Znovu se pozdravila s první řadou a hity pokračovaly. Ke konci koncertu si od fanoušků převzala dárky a kytičky.
Rádi ji uvidíme dřív
Suzi nás svým koncertem velmi potěšila, a už nyní vyhlížíme nějaký další. Doufejme, že tentokrát už se žádné covidové ani jiné zdržení konat nebude – rádi ji uvidíme dřív. Skladby jako A Girl Like Me, Can the Can, Stumblin In, možná největší hit If You Can’t Give Me Love či naprostá rocková klasika Rocking In The Free World nám do té doby budou znít v uších.
Text a foto: Petr Dio
You must be logged in to post a comment.