Carmen: 30 let alba Dožít se rána aneb Sraz Přátel extrémních teplot

Půl desátá, a na vteřinu přesně jsme na pódiu. V tento okamžik, v tuto chvíli u mě osobně nastupuje taková porce adrenalinu, že skoro nevím o světě. Teď tedy spíše osobní pocity: začínáme novější písní Střepy ve skále, po ní dávám hned další pecku Smutná, na třetí a čtvrtou píseň si bere mikrofon Petr Bende, jenž je členem kapely již těžko uvěřitelných 24 let, a byl to právě Petr, který zacelil ránu po tragické nehodě bubeníka, o kterém ještě bude řeč. Po šesté písni zvu na podium prvního křtitele, kterým není nikdo menší než tehdejší producent naší desky, hvězda brněnských Progres 2, Pavel Váně. Ujímá se slova, a za malou chvíli zvu hosta dalšího – Soňu Veselou Dostálovou. Soňa je dcera našeho původního bubeníka Kissiho, a tak musela desku pokřtít za svého tátu, který desku původně nabubnoval. Dojemný vrchol večera. Díky, Soni.

Přehráli jsme komplet Dožít se, a po malé pauzičce jsme jeli stylem další vlastní písně a oblíbené covery, abychom nasytili naše skvělé publikum, které nám dávalo po celý večer najevo svoji spokojenost a hnalo nás k cíli. K cíli? Tahle cesta je cíl, touhle cestou se ubíráme posledních dvacet let; hrajeme pouze jedenkrát ročně, a v tom tkví zřejmě tenhle doufejme zasloužený úspěch Carmen. Loučíme se přídavky, a když zazní finální Vlásky, je jasný, že se budeme dnes muset rozloučit definitivně. Úplný konec obstarali ještě opatovští Kiss Czech company, a byl to konec více než důstojný – děkujeme, chlapi.

Závěrem mi dovolte poděkovat všem, opravdu všem návštěvníkům sobotní oslavy, jste neskuteční, vážíme si vaší podpory. Za rok zase? Ahooooj!