Carmen: 30 let alba Dožít se rána aneb Sraz Přátel extrémních teplot

Carmen/foto: Standa Vybíral
Za námi je docela velký, sváteční koncert kapely Carmen v sobotu 15. července v Třebíči na Podzámecké nivě, spojený se křtem reedice LP/CD Dožít se rána. Dejme tentokrát slovo autentickým pocitům zpěváka Vlasty Zahrádky.

Loretta: Povedlo se

Je teplý, velmi teplý sobotní podvečer, do areálu pod zámkem proudí davy lidí. Davy, které nemáš šanci spočítat. Prostě sen každého muzikanta. Úderem dvacáté hodiny vypouští první riffy ryze ženská, metalová banda Loretta. Pod pódiem již kotel, jako by to byla hlavní hvězda večera, fanoušci (hlavně pánové) šílí. Holky jsou si toho vědomy, bez větší nervozity sypou hit za hitem. Díky, děvčata, povedlo se.

Křest a vzácní hosté

Půl desátá, a na vteřinu přesně jsme na pódiu. V tento okamžik, v tuto chvíli u mě osobně nastupuje taková porce adrenalinu, že skoro nevím o světě. Teď tedy spíše osobní pocity: začínáme novější písní Střepy ve skále, po ní dávám hned další pecku Smutná, na třetí a čtvrtou píseň si bere mikrofon Petr Bende, jenž je členem kapely již těžko uvěřitelných 24 let, a byl to právě Petr, který zacelil ránu po tragické nehodě bubeníka, o kterém ještě bude řeč. Po šesté písni zvu na podium prvního křtitele, kterým není nikdo menší než tehdejší producent naší desky, hvězda brněnských Progres 2, Pavel Váně. Ujímá se slova, a za malou chvíli zvu hosta dalšího – Soňu Veselou Dostálovou. Soňa je dcera našeho původního bubeníka Kissiho, a tak musela desku pokřtít za svého tátu, který desku původně nabubnoval. Dojemný vrchol večera. Díky, Soni.

Euforie, šílená nirvána

Opět bereme do rukou hudební nástroje, Petr sedá za bicí a přehráváme za mohutné podpory obecenstva komplet album Dožít se rána z roku 1993. Euforie, šílená nirvána. Kluzko je, chvílemi se lepím k podlaze, křtilo se totiž plzeňským pivem (Díky Hostinci Podlipný za podporu), a protože nebyl čas na úklid, musím si dávat setsakra pozor, abych nehodil záda.

Tahle cesta je cíl

Přehráli jsme komplet Dožít se, a po malé pauzičce jsme jeli stylem další vlastní písně a oblíbené covery, abychom nasytili naše skvělé publikum, které nám dávalo po celý večer najevo svoji spokojenost a hnalo nás k cíli. K cíli? Tahle cesta je cíl, touhle cestou se ubíráme posledních dvacet let; hrajeme pouze jedenkrát ročně, a v tom tkví zřejmě tenhle doufejme zasloužený úspěch Carmen. Loučíme se přídavky, a když zazní finální Vlásky, je jasný, že se budeme dnes muset rozloučit definitivně. Úplný konec obstarali ještě opatovští Kiss Czech company, a byl to konec více než důstojný – děkujeme, chlapi.
Závěrem mi dovolte poděkovat všem, opravdu všem návštěvníkům sobotní oslavy, jste neskuteční, vážíme si vaší podpory. Za rok zase? Ahooooj!

Text: Vlasta Zahrádka, foto: Standa Vybíral