Metalfest, den třetí: Thrashová legenda Testament a démoničtí Behemoth zakončili program

Festival pomalu, ale jistě spěl do svého závěru. Program posledního dne odpálila festivalová stálice, crossoveroví oblíbenci fanoušků tuzemského metalu – Forrest Jump. Už tomuto koncertu přihlížel poměrně hustě zaplněný areál, což si kapela v čele s energickým frontmanem Michaelem Fabienem řádně užívala. Tvrdý direkt v podobě úderného death metalu poté fanouškům zasadila francouzská deathmetalová formace Redsphere. Ta do svého setu zařadila i několik skladeb ze své čerstvé desky Immortalized a její vystoupení konečně uspokojilo fanoušky bažící po intenzivnějším moshpitu.

Dobrou náladu a řádnou dávku pozitivní energie vlil do žil všem fanouškům Chris Bay, který je posledních pár let u nás jako doma. Akustickými verzemi některých skladeb jeho kmenové kapely Freedom Call a řadou coverů známých metalových hitovek rozezpíval téměř celý amfiteátr a snad každému, kdo byl při tom, vykouzlil rohlík na tváři. Metalcoreovou smetánku zastoupili Any Given Day z Německa. Frontman Dennis Diehl zuřil divokým growlem a hecoval fanoušky k tomu, aby rozjeli pořádný kotel, což se samozřejmě nemohlo obejít bez surfujících jedinců. A kdo měl rád klasický rock’n’roll, byl jistě potěšen při setu ryze ženské švédské formace Thundermother. Prim v jejich setlistu hrálo loňské album Black and Gold a jejich koncert okořenily i svůdné taneční kreace těchto divoženek.

Po loňském říjnovém vystoupení ve Zlíně se k nám vrátili němečtí symfonici Beyond the Black. Jejich koncert odstartoval novou skladbou Is There Anybody Out There z jejich letošního eponymního alba. A kdo má rád symfonický female fronted metal, nemohl být nespokojen. Zpěvačka Jennifer Haben si během dalšího nového songu Dancing in the Dark zahrála na bubny, při Shine and Shade si spoustu fanoušků v předních řadách zaskákalo. Kapela uzavřela svůj set hitovkou Hallelujah. Festival spěl do svého finále, dalším aktérem byli finští folk metalisté Ensiferum. Zde nebylo co vytknout – po hudební, vizuální i zábavné stránce tomuto koncertu nechybělo nic. Hned při úvodní skladbě Rum, Women, Victory z dosud poslední desky Thalassic se rozjel moshpit i oblíbený crowdsurfing, takže spousta fanoušků v prvních řadách měla během těchto radovánek plné ruce práce. To vše vygradovalo při závěrečné dvojici hitovek In My Sword I Trust a From Afar.

Jedna z největších thrashmetalových veličin taktéž silně promluvila do programu letošního Metalfestu. Řeč je o amerických veteránech Testament, kteří v Plzni pokračovali v oslavě svých čtyřicátin. Od začátku až do konce setu šlo o totální thrashový diktát podpořený jak skvělou souhrou celé kapely, tak i charismatickým vystupováním frontmana Chucka Billyho. Ten se často procházel v blízkosti fanoušků a bavil se rozhazováním trsátek do všech stran. Testament hráli především starší tvorbu, nejvíce do jejich setu promluvilo druhé studiové album The New Order. Jak se však zdálo, zub času se na těchto nestorech rozhodně zatím nijak nepodepsal.

Úplné finále obstarali blackened deathmetaloví démoni Behemoth. Už samotný úvod koncertu, při kterém se silueta kontroverzního frontmana Adama Nergala Darskiho pohybovala po oponě, dával tušit, že nás čeká jeden obří metalový rituál, při kterém na jediném věřícím nezůstane nit suchá. Už při úvodní skladbě Ora Pro Nobis Lucifer se rozohnily plamenomety, které se křížily jak horizontálně, tak vertikálně. Po obou stranách pódia byly sestaveny vyvýšené plošiny, na nichž se často pohybovali kytarista Seth a basák Orion, zatímco bubeník Inferno poutal pozornost svojí virtuózní hrou. Sám Nergal si několikrát vzal slovo v pauzách mezi songy, v proslovech ocenil své „legie“ fanoušků a zdůraznil, že se Behemoth vracejí ještě silnější než kdy dříve. Behemoth hráli především skladby z loňského alba Opvs Contra Naturam, své pevné místo v setu však měly kultovní songy Blow Your Trumpets Gabriel, Ov Fire and the Void, Conquer All a rovněž závěrečná O Father O Satan O Sun. Během poslední jmenované stáli všichni čtyři aktéři na pódiu ve stejných maskách, během outra pak zněl celým areálem démonický projev, který tento song zakončuje. A hned po posledním tónu jako kdyby se celá kapela vypařila… A to byla tečka za dalšími třemi krásnými dny strávenými v oblíbeném lochotínském amfiteátru.

Text: Mates Šimek, foto: Honza Švanda