Pavel Hanus v rozhovoru nejen o nové desce: Za všechno může Hrobař

Jaké byly tvoje začátky s kytarou a hudební začátky obecně?

Hudební začátky? Byly mi dva nebo tři roky. Měli jsme doma kazeťák, poslouchal jsem kazetu Dalibora Jandy s názvem Kde jsi, nějak mi to učarovalo. Děti ve školce si normálně hrály, ale já jsem byl zvláštní dítě, které bubnovalo, dělalo, že hrálo na kytaru, zpívalo si tyto písničky… A s rockovou muzikou jsem měl první kontakt v pěti šesti letech, to byl rok 1992 nebo 1993. Iron Maiden krátce předtím vydali desku Fear Of The Dark, tu jsem slyšel u bratrance. Zaujal mě jako pětiletého kluka ten obal, ty obrázky, maskot Eddie. Půjčil jsem si tu kazetu a pouštěl jsem si to, doma. Nerozuměl jsem tomu, měl jsem přece pět let, ale prostě se mi ta muzika líbila. Pořád jsem to poslouchal, napodoboval. A první kontakt s hudebním nástrojem byl v roce 1995 – s kytarou. Tehdy nasadili do hitparády Eso klip Hrobař od kapely Premier. To mě úplně fascinovalo, nevím, čím mě to inspirovalo… Měli jsme doma kytaru, španělku – starší sestra zkoušela hrát, chodila do hudebky asi dva měsíce, pak ji to přestalo bavit, taťka taky hrál. A když Premier vydal Hrobaře, rozhodl jsem se i já – že se to naučím hrát. Jako samouk jsem se to naučil, taťka mi pomohl s akordy. To byl můj první kontakt s kytarou.

Postupně ses vypracoval tak, že teď učíš v hudební škole…

Celý život jsme bydleli vedle hudebky, ale nikdy jsem do ní nechodil, byl jsem samouk. Po vzoru těch Maidnů jsem měl fiktivní kapelu Železní muži, skládal jsem, nahrál jsem si pět kazet, nejznámější hit byl Náklaďák…kytaru jsem nosil do školy, brnkal svoje písničky, ale stále jako samouk. Asi v patnácti jsme si říkali s kámošem, že bychom zkusili konzervatoř. Tenkrát byla v Ostravě na Janáčkově konzervatoři jen klasická kytara, klasická technika, nehty, nylonové struny. Přišli jsme na Den otevřených dveří, samozřejmě všichni přítomní uchazeči měli motýlky, hráli klasiky, Bacha. My jsme tam přišli v tričkách Metallica a Iron Maiden, vytáhli španělky, kovové struny, trsátka – všichni ostatní hráli prsty… Všechny nechali dohrát, nás stopli a řekli, dobrý no, někdy příště možná. Takže konzervatoř byla ze hry.

V té době už jsme na základce ve čtrnácti založili první kapelu After Dark, měl jsem první kytaru, začali jsme hrát. Vyučil jsem se elektrikářem, pak jsem si udělal nástavbu, maturitu, a po maturitě jsem si říkal, že bych mohl přece jen ještě zkusit konzervatoř.

Věnuješ se i práci elektrikáře?

Ne, nikdy jsem to nedělal. Vždycky říkám, že jsem takový elektrikář, že bych si od sebe nenechal udělat ani… Něco jsem prostě musel dělat, nějakou školu. A když jsem chtěl znovu zkusit konzervatoř, uvědomil jsem si, že potřebuju umět noty a mít průpravu pro klasickou kytaru. Přihlásil jsem se tedy do té hudebky, na talentové zkoušky mě připravil dnes už kolega, Andy Lehotský. Teorii, kterou se všichni učili sedm nebo devět let, jsem musel vstřebat za rok. Šel jsem na talentovky na tu konzervatoř, ty jsem udělal a šest roků jsem studoval klasickou kytaru, totálně jiný svět než elektrická kytara.

Nedávno se objevilo na facebooku, že hraješ ještě i na harmoniku.

To byla taková recese! Ale abych pokračoval…dostudoval jsem tu konzervatoř, šel jsem paradoxně učit do té hudebky, vedle které jsem bydlel. Je to Základní umělecká škola Bohuslava Martinů v Havířově a učím tam dodnes, dva dny v týdnu, na zkrácený úvazek. Mám tam čtrnáct žáků. Dále učím hodně soukromě, starší žáky, ve své zkušebně.

Je tam nějaký talent, o kterém už teď víš, že to bude dobrý hudebník?

Jasně. V té hudebce mám svůj projekt, něco jako kapelu. V ní mám kluky, které jsem si vychoval, kytaristu, bubeníka. Učím ale jen kytaru, elektrickou, klasickou, akustickou. Oba z té kapely ke mně chodí nebo chodili hrát na kytaru. Kytarista Radim ještě chodí, protože je mladší, bubeník Kamil ke mně chodil i na kytaru, ale už odmaturoval a absolvoval.

A bude s tebou dále hrát?

Určitě. Kluky jsem stáhl do své kapely, Kamil s námi začal vystupovat s Tanjou a od letoška se přidal i Radim, kytarista.

Vybral sis k sobě do kapely mladé kluky. Berou tě jako šéfa?

Kluci mě respektují, ale máme kamarádské vztahy. Na nic si nehraju, bereme jeden druhého jako sobě rovného..

Máš na kontě dvě cédéčka, bude třetí. O čem bude pojednávat?

S první sólovou deskou jsem si chtěl prostě splnit sen. Vydal jsem čistě instrumentální album, i když mi už tenkrát lidi říkali: Zpíváš, nechceš tedy nazpívat i svoje věci? Ale říkal jsem si, že jako kytarista si udělám radost a vydám sólovou desku, čistě kytarovou, kterou jsem si tenkrát nahrál sám. Druhá deska byly covery.

Když jsem vydal tu první, v roce 2018, ani nebyl čas ji koncertně prezentovat, hodně jsme tenkrát s Citronem koncertovali, měli jsme turné. Do toho hraní s Tanjou…nebylo na to pomyšlení. Pak přišel covid, zůstali jsme doma a já jsem si říkal – nebylo by špatné postavit kapelu a pak to jednou prezentovat veřejně. Začali jsme tedy zkoušet. Jenže sám vím, že čistě instrumentální hudba je maximálně pro fajnšmekry nebo muzikanty. Běžní posluchači si poslechnou jednu až dvě písničky, ale poslouchat celý koncert jen instrumentální, hraný, to ne. Říkal jsem si tedy, že potřebuju nějaké zpívané skladby. V období covidu, když na to byl čas, jsem si vzpomněl například na ten cover Malmsteena, co je na desce. Mám tam takové věci, a třeba i netradiční předělávky jako Karla Gotta v rockovém podání, to je určitý úlet.

Coververze jsme vydali v roce 2022. Byl to materiál za ty dva roky pandemie, něco jsme přidali – a vypustili jsme to ven hlavně proto, abychom měli i zpívané skladby. Ale ani pro pořadatele to není ono, pokud má kapela jen převzaté věci. Chce to autorský materiál. A tak jsme na něm začali pracovat, věděli jsem ovšem, že to zabere čas. Třetí desku Dřív než hvězdy vyjdou, která bude čistě autorská a zpívaná, jsme začali točit někdy před rokem a půl, prvního října vychází. Ale abychom mohli fanouškům už něco nabídnout, začali jsme z té desky vydávat singly s videoklipy. Ty vyšly čtyři, na desce bude celkem dvanáct věcí.

Zeptám se tě ještě na tvou image – hraješ do půl těla nahý. Někdo hraje s cigaretou, ty hraješ takto… Je to tvoje image? Protože chodíš do posilovny?

Jsem si říkal, že když jsem profesionální gigolo, budu hrát do půl těla nahý. (smích) Spousta lidí si myslí, že je to nějaká póza. Není. Zmiňoval jsem kapelu Afterdark – už tehdy jsem takhle hrával, protože na pódiu je mi jednoduše horko. Oblečení dám dolů a neřeším to.

I na podzim, když už je chladno?

Záleží, jak je venku.

Já tě oblečeného asi ještě hrát neviděl.

No, když je kosa, tak ano.

Ale do posilovny chodíš, cvičíš.

Ano, ale spíš přes zimu, posilovnu mám svou. Spíš víc cvičím přes léto, venkovní cvičení s vlastní váhou, do toho hodně jezdím na kole.

Co děti? Budeš je vést k muzice, nebo to necháš na nich?

Mám dvě děti, holku a kluka, osm a pět let. Nikam je netlačím. Oni v tom samozřejmě vyrůstají, taťka hraje, skládá, zabývá se muzikou. Žíjí v tom, připadá jim to normální.

Pokoušejí se už také skládat?

To ne. Nějaký hudební potenciál by tam byl, ale já je do toho netlačím. Pokud je to chytne, budu rád, třeba bychom si pak do budoucna někdy spolu zahráli. Spíš se teď věnují sportu. Dcera hraje tenis a syn na přání dědečka začal teď hrát hokej.

Co dovolená? Preferuješ zahraničí, nebo Českou republiku? Letní, nebo zimní dovolenou?

Lyžovat jsem nebyl strašně dlouho. Mám rád hory, ale čím jsem starší, tím víc mám rád teplo. Asi preferuju Českou republiku, jsem patriot, je tady spousta krásných míst. I když v zahraničí je taky pěkně. Záleží na náladě. Teplo mám rád, ale že bych jel například do Egypta, a tam se čtrnáct dní válel na pláži, to není úplně můj styl. Potřebuji trávit dovolenou aktivně.

Máš nějaký životní sen?

Když jsem byl malý, chtěl jsem se živit hudbou, což se mi tak nějak splnilo.

Je nějaká kapela nebo interpret, s kým by sis chtěl zahrát?

Těch je spousta. Ale tím, že jsem vyrůstal na těch Maidenech – stát na jednom pódiu s Brucem Dickinsonem by byl určitě splněný sen. Další sny se mi ale splnily. Když nám bylo patnáct, hodně jsme ujížděli na Helloween, a pak jsem stál na jednom turné na pódiu s Rolandem Grapowem, který hraje v Masterplan a s Helloween také hrál.

Nedávno jsi se oženil – takže bych vám chtěl popřát, ať vám to vydrží aspoň do sta let, ať máš děti talentované, ať si s nimi klidně jednou zahraješ. Fanoušci ti to jistě přejí také. A co bys ty vzkázal fanouškům?

Ať si užívají pohodu, koncerty, dávají na sebe pozor, ať chodí na akce, ať poslouchají naši muziku a sledují nás.

Děkuju moc.

Ptal se a fotil: Petr Dio, video: YouTube.com