Pražským Futurem zněla němčina a industriální metal

Klub se otevřel v 19 hodin a o půl hodiny později se už na pódiu objevil předskokan. A vlastně je to jednotné číslo v tomto případě příhodné, protože se jednalo o “one man show” muzikanta Janosche Moldau. Ten odehrál svůj půlhodinový set na elektrickou kytaru a synťák, takže první návštěvníci si mohli poslechnout spíše elektro-popovou hudbu.

Po patnáctiminutové přestávce vlítla na pódium německá banda Megaherz. Tato kapela působí na hudební scéně už 30 let, vystupovala např. na německém festivalu Wacken a u nás třeba letos na plzeňském Metalfestu. Jejich němčina v kombinaci se stylem Neue Deutsche Härte velmi připomínala asi nejznámější kapelu tohoto stylu, Rammstein. Megaherz s sebou přivezli samozřejmě i své poslední album In Teufels Namen vydané letos v srpnu. Jejich pětasedmdesátiminutový set tedy obsahoval skladby jako In Teufels Namen, Amnesie, Nicht in meinem Namen, Für immer, Miststück, Jagdzeit, Himmelsstürmer a další. Atmosféra byla skvělá a fanoušci si troufli i na německé texty. Po koncertě kapela sešla z pódia a u stánku s merchem se podepisovala a fotila s fanoušky.

Po setu Megaherz přišla další patnáctiminutová pauza a přestavba pódia pro poslední kapelu večera, americké Combichrist. Pokud bychom pro popis atmosféry vystoupení Megaherz použili slovo “skvělá”, nyní by bylo vhodné sáhnout spíše po slovu “pekelná”. Hned po nástupu kapely na scénu se pod pódiem rozjel pořádný kotel. Combichrist, kteří jsou o deset let mladší než jejich přechůdci Megaherz, svůj hudební styl definují jako industrial metal a v milulosti se zhostili role předskokana již zmiňovaných Rammstein. Combichrist měli na svou party vyhrazený stejně dlouhý čas jako Megaherz, večer končil kolem jedenácté. Během jejich setu zazněly songy: Maggots at the Party, Get Your Body Beat, Fuck That Shit nebo My Life My Rules.

Text a foto: Petr Hanč