Premiérový koncert Niakary ve Futuru: V tu chvíli metalový pánbůh čaroval

Brzy po otevření dveří Futura zavládla v klubu dobrá nálada. Fanoušci přicházeli ve velkém počtu hned zkraje večera. Někteří patřili k těm, kteří se pravidelně setkávají během celého roku na rockových a metalových akcích po republice, hloučky známých vedly rozhovory plné nadšeného očekávání. Mnozí návštěvníci mířili rovnou ke stánku s merchem, kde se zásobili mikinami, tričky a čepicemi. Ten, kdo se u stánku zdržel ještě o chvíli déle, byl ve výhodě, protože zanedlouho začínala u přilehlého stolu autogramiáda Niakary. Sympatičtí muzikanti se zdravili s fanoušky, a když už i ten poslední měl na kartičce pět podpisů, byl nejvyšší čas přesunout se do hlediště. Klub byl tou dobou už takřka zaplněný.

Hostující Dirty Game nedávno obnovili svou činnost, a po tomto rozhodnutí vedly jejich kroky mimo jiné právě na pódium Futura. Na něm toho večera poprvé stanul kytarista Petr Voháňka, kterého jsme ještě měli vidět i o hodinu později jako člena Niakary. Na tu nepřímo odkázala kapela i v průběhu setu před písní Chrám snů, za jejíž text poděkovala Zdeňku Kubovi. Skladbu si můžete poslechnout na oficiálním webu dirtygame.cz.

Dlužno říci, že návrat Dirty Game se ukázal jako správné rozhodnutí. Jejich vystoupení bylo hudebně moderní, energické, náležitě tvrdé, nepostrádalo sílu a údernost. Fanoušci si tedy pořádně vyčistili hlavu hned zkraje, a o to víc byli připraveni na to, co bude následovat.

Ještě chvíli měli fanoušci čas vydechnout a najít nejlepší možná místa, než na pódium vstoupil bubeník Niakary Pavel Kubát a začal hnát své bicí v rázném tempu. Otvírák Skrytá kamera se zpěvným refrénem nenechal už nikoho na pochybách, že tahle nová pětice spolu skvěle funguje hudebně i lidsky. Frontman Mayo Petranin po pódiu lítal, hecoval fanoušky, chodil co nejvíce dopředu až k nim, zatímco „náčelník“ Zdeněk Kub kontroloval dění jako potřebná klidná síla, i když občas také povzbuzoval přítomné v jejich aktivitě. Ale i ve chvílích, kdy na pódiu prostě jen existoval a plně sloužil svému nástroji i kapele, uvědomovali si diváci jeho charismatickou přítomnost, která dává Niakaře pevný základ. Kytaristé Martin Pavlíček a již zmíněný Petr Voháňka jsou na pódiu nepřehlédnutelní nejen díky úctyhodně dlouhým hřívám, ale především díky svému hráčskému umění, které zde mohli plně předvést. Následovaly skladby Jesus Business, Démon, Mayo sváděl všechno na svou DNA ve stejnojmenné skladbě a mezi písněmi bavil publikum svou sympatickou slovenštinou.

A pak už kapela „víc sešlápla plyn“, protože na jednu píseň posílila o kytaristu Honzu Kirka Běhunka (Seven), a název skladby Forsage v tu chvíli dostal ještě jiný rozměr. Niakara se nezříká ani nových písní, a tak ve Futuru zazněla naživo i píseň Zlatá generace, známá ze sociálních sítí – padesát tisíc zhlédnutí dosažených pár dnů před sedmnáctým říjnem bylo pěkným dárkem k premiérovému koncertu. Video podoby se nedávno dočkala i píseň, kterou jsme slyšeli následně – Kruhy v obilí.

A pak už se na pódiu objevil další z hostů: Vilém Čok ve své tradičně nepřehlédnutelné image. Přivítaly ho nadšená hlasitá odezva fanoušků a nejeden zvednutý mobilní fotoaparát. Vilém Čok zmínil dlouholeté přátelství, které ho se Zdeňkem Kubem pojí, a v souladu se zlatem na svém klobouku a škrabošce zazpíval skladbu Král Slunce. Kapela následně zrychlila tempo v písních Šér Chán a Šeherezád II, z nichž především ta druhá jmenovaná byla velmi očekávaná.

Silný moment přišel o pár chvil později, když Mayo Petranin ohlásil legendu české rockové a metalové hudby – Aleše Brichtu. Již dříve bylo avizováno, že dva bývalí spoluhráči z Arakainu Zdeněk Kub a Aleš Brichta na pódiu spojí síly – jen pro tento večer, v jedné písni, tedy „Jen jednou“, kterou svého času napsali pro album Salto Mortale. Výběr skladby se opět ukázal být výborným tahem nejen díky jejímu názvu: Kub složil hudbu s výrazným bluesovým základem a Brichta ji opatřil náležitě zatěžkaným textem plným deziluzí. Na chvíli mu zase patřilo pódium po boku dávného spoluhráče, který se svou baskytarou trochu ustoupil a dal Brichtovi vyniknout v popředí, v plné pozornosti fanoušků. Byl to naprosto geniální moment, chvíle, o které si troufáme říci, že napsala kousek české hudební historie. Někteří fanoušci měli slzy v očích. V tu chvíli metalový pánbůh čaroval.

Ale Mayo Petranin dokázal v příští chvíli zase rozdivočit publikum. Píseň s úderným názvem Mládí v hajzlu byla kontrastem k předchozímu vystoupení, podobně jako následující Barbaři, a když už to vypadalo, že se Niakara pro dnešek poroučí z pódia, věděli znalejší fanoušci, že se nedá odejít bez jedné skladby: Černý koně. Ač je její obsah spíše posmutnělý, melodie přímo vybízí ke společné oslavě hudby jako takové. A tak se zpívalo, řádilo a nikomu se ještě nechtělo domů…ale to je vlastně správně. Pokud se fanoušci chtějí zdržet ještě déle, znamená to, že jsou nadšení. A víc si kapela přece nemůže přát.

Samostatná koncertní premiéra Niakary byla vydařeným večerem, obohaceným o určitý historický moment. Pro kapelu to byl spolu se srpnovým vystoupením na Rock of Sadská výborný vstup na koncertní pódia. Ze svých vlastních minulých zkušeností mohu říci, že ve Futuru se dějí samé dobré věci. A pokud po koncertě ještě prodléváte na místě, vnímáte komentáře odcházejících fanoušků a slyšíte mezi nimi „tolik energie na pódiu jsem neviděl za posledních dvacet let“ či přímo na adresu Zdeňka Kuba „jsme moc rádi, že ses vrátil“ – pak víte, že se zde toho večera udála další z těch dobrých věcí.