Rammstein odstartovali evropské turné dvěma pražskými koncerty

Zhruba dva týdny předem vyrůstalo na letňanském letišti obrovské pódium připomínající kosmodrom, pro jehož dopravu a sestavení bylo zapotřebí kolem stovky kamionů a několik stovek pracovníků. Pár dní před koncertem kapela zkoušela přímo na pódiu, což samozřejmě kromě místních přitáhlo pozornost i mnoha fanoušků. Vchody se tentokrát otevíraly už ve tři hodiny odpoledne, aby všech šedesát tisíc fanoušků mělo dost času dostat se na svá místa. Počasí koncertu přálo, k dispozici byl dostatek stánků s občerstvením i toalet, vše na místě koordinovali pořadatelé.

Obrovskému pódiu vévodila věž s pojízdnou šestisedačkou a pohyblivou LED stěnou na vrcholu. Po stranách, na vysokých věžích s reproduktory, byly umístěny dvě obrovské kovové konstrukce se světlomety, další dvě podobné lemovaly věž uprostřed. Prostor nad kapelou byl zastřešen, na přední stěně pódia se skvěly kovové kříže napodobující znak Rammstein. Zadní stranu uzavírala táhlá zeď osazená mohutnými reflektory; plamenomety pak byly umístěny na obou bočních věžích, mostech spojujících všechny tři věže, na kraji pódia, před ním a také na věžích v rozích, které ohraničovaly sektor před pódiem označený jako Feuerzone.

Na úvod se nám ovšem nejprve představila dvojice pohledných francouzských klavíristek, které si říkají Abélard. Dámy měly v repertoáru instrumentální verze známých skladeb Rammstein. Zahrály po svém např. skladby Mutter, Mein Herz Brennt, Ohne Dich, Deutschland nebo Du Hast.

Na velké scéně zatím probíhaly finální úpravy pro hlavní dění celého večera. Pár minut po osmé hodině vše vypuklo – šestice hlavních aktérů pomalu sjela na šestisedačce z hlavní věže dolů. Instrumentalisté se chopili svých nástrojů a odstartovali koncert písní Ramm 4. Teprve později se ozval ohlušující výbuch, a z mračna kouře se na pódiu zhmotnil frontman Till Lindemann, aby se přesně na čas ujal svého vokálního partu. Spolu s ním složili všichni ohromení fanoušci svou první zkoušku ze zpěvu, když společně v refrénech zapěli: „Ja – nein – Rammstein“. Ze světelných konstrukcí se mezitím linul hustý černý dým. Následovala starší skladba Links 2-3-4, během které projekce na zadní stěně zobrazila červenou linii několika znaků kapely vedle sebe. S prvním refrénem songu Sehnsucht o sobě daly poprvé vědět plamenomety vystřelující proudy jisker; ty se ve skladbě Mein Herz Brennt změnily v několikametrové plameny. Till se ke konci ozdobil červenou římskou svící, která mu trčela přímo z hrudi. Po jedenácti letech také Rammstein oprášili dvojici skladeb Asche zu Asche a Wiener Blut.

V setu opět nechyběla skladba Puppe z desky Zeit, na jejímž začátku si Till nasadil na hlavu kameru, jejíž obraz promítala produkce na prostřední věž. S touto kamerou obešel všechny své kolegy, na které tak fanouškům nabídl detailní záběr. Mezitím vyjel na pódium obrovský kočárek s panenkou, který poté začal hořet a ke konci skladby z něj létaly proudy černých konfet. Při titulní skladbě desky Zeit se celý areál díky světlometům zahalil do modré barvy, pak přišla chvíle pro kytaristu Richarda Kruspeho. Ten si vyjel po prostřední věži nahoru spolu s DJ pultem, ze kterého rozjel krátký disco remix zahrnující intro k hitovce Deutschland, která následovala. Během tohoto remixu přišla na pódium čtveřice v reflexních oděvech nasvícená tak, že vytvářela iluzi svítících panáčků tancujících ve tmě. Po celé délce pódia se rozsvítily červené světelné sloupy a směrem k nebi i salva laserů, které dosahovaly opravdu vysoko. Během pasáže před refrénem „Du, ich, wir, ihr“ se fanoušci vždy přidali, což znělo velmi majestátně. Na řadu poté přišla další z novějších skladeb – Radio. Během doznívajících posledních tónů byl na pódium přivezen obří hrnec a bylo jasné, co bude následovat. Till v převleku za řezníka, s nožem připevněným k mikrofonu, nahnal dovnitř klávesistu Christiana „Flake“ Lorenza a topil pod ním plamenometem. Poté se mu však dostalo do rukou ohnivé dělo, kterým pokračoval ve „vaření“ svého kolegy. Tato scéna již tradičně předznamenává kontroverzní song Mein Teil.

Prvních pár tónů Flakeových kláves poté dalo jasně najevo, že přišel čas na největší hitovku Du Hast. Till nechal fanoušky zpívat druhou sloku naprosto samotné, což v podání šedesátitisícového davu působilo opravdu impozantně. V krátké pauze Till vystřelil do vzduchu smršť barevných dělbuchů, které obletěly Feuerzone; poté explodovalo pódium proudem jisker a do vzduchu vyletěla další salva rachejtlí. Nejvíce ohňů pak spalovalo oblohu při skladbě Sonne, zejména během refrénů, kdy plamenomety vystřelovaly táhlé ohnivé sloupy. Následovala krátká pauza, během které projekce na prostřední věži náhodně zabírala fanoušky, velmi pobavil například jeden v masce koně. Kapela se mezitím přesunula na malé pódium, kde předtím hrála dvojice Abélard, a spolu s nimi odzpívala akustickou verzi skladby Engel. Během té také fanoušci na výzvu z projekce rozsvítili svítilny svých telefonů, což vytvořilo krásnou kulisu. Z malého pódia se poté spustily tři čluny, na kterých kapela po natažených rukou fanoušků dojela zpátky na pódium, kde je na vysunutém molu čekal Till. Někteří z nich během „plavby“ rozhazovali autogramy. Tento výjev, ne nepodobný těm z oficiálního videoklipu, uvozoval následující chytlavou skladbu Ausländer.

Celé Letňany se zahalily do zelené barvy během songu Du Riechst So Gut; s prvními tóny další kontroverzní skladby Pussy vyjel před pódiem obrovský kovový penis, na kterém Till popojížděl a kropil fanoušky proudem pěny. Série starších skladeb pokračovala peckou Ich Will. I tentokrát před závěrečným refrénem vyzval Till všechny ke zvednutí rukou a tleskání do rytmu. Předposlední skladba Rammstein byla vedle Sonne také pořádně ohnivá – Till měl na zádech připevněné zařízení vystřelující plameny do všech směrů, dlouhé ohnivé sloupy vypouštěli ze svých nástrojů i oba kytaristé Paul Landers a Richard Z. Kruspe. V samotném závěru se s námi Rammstein rozloučili tematickou skladbou Adieu. Poté poklekli před fanoušky a Till všem přítomným poděkoval ve třech jazycích. Kapela poté vyjela seřazená vedle sebe po prostřední věži nahoru, poté se ozval mohutný výbuch, a to byla tečka za celou touto úžasnou show jedné z nejproslulejších světových kapel. Bubeník Christoph Schneider poté ještě několika šťastlivcům rozhodil pár svých paliček.

Vedle do detailu propracované show, pyro efektů, světelné projekce a obrovského nasazení musíme vyzdvihnout ozvučení. Všechny nástroje i zpěv byly krásně rozeznatelné, a to všechno je výsledkem nepředstavitelné mravenčí práce celého týmu, který kapela najímá. Za zmínku též stojí, že se věk všech šesti muzikantů pohybuje kolem šedesáti let, jejich show se však stále zlepšuje. Kapela nejeví známky zpomalení a my můžeme doufat, že se k nám za nějaký ten rok či dva Rammstein opět vrátí.