Masters of Rock, den druhý: Judas Priest odehráli dechberoucí koncert, slavily se také trojité kulatiny

Honza Švanda
Judas Priest, Rob Halford/foto: Honza Švanda

Velmi nabitým pátečním programem pokračoval festival Masters of Rock, kterému vévodily legendy Judas Priest spolu s metalovou královnou Doro. V jednu chvíli však bylo počasí proti této veselici.

Úvod v podání Denoi, druhý letošní koncert Dark Sky, Any Given Day se postarali o solidní kotel

Do druhého dne nás uvedli Denoi, kombinující úderný metal s elektronickou hudbou. Frontman Martin Ambrož poděkoval všem, kdo si přivstali a do areálu dorazili už v deset hodin podpořit tuto mladou formaci. Na jeho dotaz: „Bude dneska bordel?“ přišla ze strany fanoušků jasná, stručná a kladná odpověď. Na úvod dne velmi příjemné rozhýbání a příprava na velký večer. Otěže poté převzala kanadská heavymetalová pětice Osyron. Tito gentlemani nám přehráli značnou část své dosud poslední desky Momentum, pokusy o interakci s publikem však vzhledem ke stále brzkým dopoledním hodinám nebyly příliš úspěšné. I tak nám kapela naservírovala na poslech příjemný set.
Svou druhou letošní návštěvou nás poctila německá hardrocková legenda Dark Sky. Zpěvák Frank Breuninger se s námi snažil komunikovat v češtině a šlo mu to náramně. Před skladbou Heroes On Ice pogratuloval na dálku českým hokejovým mistrům světa, také rozhodil fanouškům několik kapelních triček a cédéček s novým albem Signs of the Time, které kapela loni vydala. Skladby z této desky také tvořily páteř koncertu těchto veteránů.
Poté byl opět čas přitvrdit: na tahu byla německá metalcoreová formace Any Given Day. Jejich úderná muzika už vyprovokovala první statečné k moshpitu. Any Given Day byli také další kapelou, která se mohla pochlubit novým letošním albem. Nese název Limitless a skladby z něj rovněž naplnily valnou většinu jejich setu. Kromě toho si po svém zahráli skladbu Shine Like A Diamond od Rihanny, což v jejich podání zajisté znělo daleko lépe. Skladbu Savior věnovala kapela všem dívkám a frontman Dennis Diehl nabádal k „surfování“, což nemalá odvážnější část fanoušků vyslyšela.

První dekádu završili Serious Black, Die Happy odtajnili vznik svého jména, Unleash the Archers přijeli po dlouhé době

Své desáté narozeniny s námi oslavila mezinárodní powermetalová kapela Serious Black. A celá pětice se do toho po téměř roce bez koncertů pustila s plnou vervou. Zpěvák Nikola Mijic před skladbou Senso Della Vita (Smysl života) poznamenal, že smyslem života je pro něj právě koncertování pro jejich fanoušky. Na řadu přišel i nový singl Metalized z nadcházející desky Rise of Akhenaton, během hitovky Serious Black Magic pak Nikola celou kapelu představil.
Dalším oslavencem byli němečtí Die Happy s Martou Jandovou, tentokrát se jednalo o třicetiny. Kapela bavila fanoušky jak říznými rockovými fláky, tak i krásnými baladami, energická Marta s fanoušky často žertovala a dotaz ohledně složitého výběru názvu kapely zodpověděla tak, že chce umřít šťastná. Během skladby Love To Hate You si mnozí v předních řadách zaskákali i přes téměř úmorné vedro, nechyběla povedená coververze songu Survivor od Destiny’s Child. Die Happy to zakončili svižnou skladbou Supersonic Speed.
Divokou fantasy powermetalovou jízdu jsme si užili s kanadskými Unleash the Archers, kteří k nám dorazili po dlouhých sedmi letech. Oproti mnohým dalším kapelám hráli především novou tvorbu z čerstvě vydané desky Phantoma a z té předchozí s názvem Abyss. Pódium měli vyzdobené krásnými plachtami s přírodními motivy, oba kytaristé vytvářeli svými sborovými vokály krásnou harmonii s mohutným hlasem zpěvačky Brittney Slayes.

Doro Pesch má metal a fanoušky ve svém srdci, Electric Callboy se vybouřili zběsilou disco-metalovou jízdou

Třetím pátečním oslavencem byla metalová královna Doro Pesch, jejíž kariéra trvá úctyhodných 40 let. Výrazný aplaus spustil už její nenápadný příchod na pódium během příprav. Poté, co se kapela zformovala na scéně, byla Doro uvedena na pódium svým dlouholetým bubeníkem Johnnym Deem a spustila trojici skladeb své původní kapely Warlock; tou první byla I Rule the Ruins. Zdvižené pěsti mnohých visely ve vzduchu při hitovce Raise Your Fist In the Air, emoce by se daly krájet během krásné balady Für Immer, kdy v refrénu mnozí sborově zpívali „Deep inside my heart…“ Podle slov Doro tento song odkazuje na její spojení s metalem a námi všemi, fanoušky metalu, zapsanými hluboko v jejím srdci. Po představení celé kapely pak zakončila koncert svou patrně nejznámější skladbou All We Are.
Během tohoto koncertu se začaly prostory před pódiem zaplňovat konfetovými děly, dalším aktérem totiž byli Electric Callboy,  pověstní svým „disco-metalcorem“ a barvitými živými vystoupeními. Před sebou měli soustavu plamenometů, po stranách byla scéna lemována světelnými sloupy. Už s první peckou Tekkno Train se přidali „surfující“ fanoušci, kterých bylo opravdu požehnaně, oba frontmani nešetřili humornými poznámkami. Nechyběla coververze Everytime We Touch od Cascady nebo novinka Ratata, při které celá kapela přišla na pódium v helmách z diskokoulí jako ve videoklipu. Do vzduchu z děl sršely někdy až nekonečné proudy barevných konfet, kapelní crew je pravidelně doplňovala. Touto propracovanou a originální show nás kapela zkrátka strhla.

Koncert Judas Priest nezastavila ani bouře, nechyběly největší hitovky ani skladby z nové desky Invincible Shield

Vrchol festivalu nastal, když se na Ronnie James Dio scéně po dvou letech opět vše připravovalo na koncert britské heavymetalové legendy Judas Priest. Ze stropu pódia i tentokrát visel obří kříž tvarově shodný s typickým symbolem kapely. Byl osazen světly a mohli jsme ho tam obdivovat už od rána. Samozřejmostí byla obrovská LED stěna s tematickými projekcemi k jednotlivým skladbám.
Ale co čert nechtěl, krátce před koncertem se spustil mohutný déšť a bouře. I tak během prvních tónů intra v podobě skladby War Pigs od Black Sabbath propukl obrovský aplaus a Judas Priest odstartovali koncert singlem Panic Attack z nové desky Invincible Shield. Následovaly nesmrtelné hitovky You’ve Got Another Thing Comin‘, Rapid Fire a Breaking the Law. Nestárnoucímu Robu Halfordovi to zpívalo jako zamlada, s oběma kytaristy omlazujícími sestavu se několikrát prošel v deštěm bičované části pódia, aby byl blíž k fanouškům, kteří se tísnili v pláštěnkách u zábran. Po skladbě Sinner z kultovní desky Screaming for Vengeance musel být koncert přerušen z důvodu mohutné bouře a poryvů větru, což málem vyústilo v evakuaci areálu. Pořadatelé i hasiči však vyhodnotili situaci tak, že to nebylo nutné, a vše mohlo pokračovat. Rob tyto rozmary přírody okomentoval slovy, že neexistuje nic, co by zastavilo metal. Také připomněl padesát let od vydání debutové alba Rocka Rolla a poděkoval všem za neskutečnou podporu během celých pětapadesáti let existence kapely. Pak už se mohlo naplno pokračovat hitovkou Turbo Lover. Na kytaristu Glenna Tiptona, který se v současné době potýká s Parkinsonovou chorobou, jsme vzpomněli díky záběrům při skladbě Victim of Changes. Bubeník Scott Travis se poté zeptal, jaký song chceme slyšet – odpověď byla více než jasná – Painkiller! Judas Priest poté vypálili hitovky Electric Eye a Hell Bent for Leather, při které Rob přijel na pódium na svém ikonickém chopperu, a koncert zakončila taktéž klasická pecka Living After Midnight.

Alestorm s sebou měli hosta, Soilwork ve zkráceném setu zakončili páteční program

Po dvou letech jsme také opět přivítali skotské piráty Alestorm. Chris Bowes a jeho spoluhráči měli na pódiu tři obrovské nafukovací kačeny a show těchto veselých chlapíků opět slibovala velkou zábavu. Kapela naběhla na pódium za prvních tónů hitovky Keelhauled, ve svém setu obsáhla celou svou diskografii. Při skladbě Alestorm se ke kapele přidala krásná niněristka Patty Gurdy, která odehrála i několik dalších písní a příležitostně si i zazpívala, například při Voyage of the Dead Marauder. Chybět nemohla ani coververze skladby Hangover, při které po pódiu pobíhal rapující muž se žraločí hlavou. Chris ke konci setu představil kapelu a Alestorm se s námi rozloučili jak jinak než vtipným songem Fucked With an Anchor.
Poslední kapelou pátečního dne byla švédská melodic deathmetalová šestka Soilwork. Jejich set byl vzhledem k prodlevě způsobené bouří lehce zkrácen, ale i tak nám během 45 minut přehráli řadu skladeb z poslední dvou alb Verkligheten a Övergivenheten. Zpěvák Björn Strid nešetřil slovy díků k fanouškům, kteří v tomto náročném programu vydrželi až do konce, na samý závěr se s námi kapela rozloučila hitovkou Stålfågel.

Text: Mates Šimek, foto: Honza Švanda

Author