Masters of Rock, den třetí: Avantasia vystoupila s pěti významnými hosty, bratři Cavalerové připomněli první dvě desky Sepultury

Úvod druhé poloviny festivalu patřil kapele Gate Crasher, na kterou se přišel podívat takhle o desáté hodině už velmi početný zástup jejich fans. Slyšeli jsme mimo jiné i několik skladeb z čerstvě vydané desky Pro tohle my žijem. Výrazně ostřejší úder nám zasadili švýcarští Exit. Jejich směsice death a thrash metalu s příměsí hardcoru a špetkou grindu vyprovokovala první pokusy o moshpit před pódiem. V tomto trendu se pokračovalo vesele dál se švýcarskými Sickret. Úderný nu-metal prostoupený rapovaným zpěvem také sám o sobě vyzýval k pohybu, a to i navzdory horku.

To britská čtveřice Wytch Hazel dostala fanoušky do kolejí klasického heavy metalu svým setem skladeb vyprávějících o středověkých válečných taženích i slávě a moci tehdejších králů. Ve svém setu obsáhla kapela především předchozí desku III: Pentecost. Další na řadě byli Fixation z Norska, kteří se vyznačují až melancholicky laděným metalcorem kombinovaným se syntezátory. Tento sound spolu s vysokým vokálem frontmana Jonase Hansena vytvořil nevšední hudební zážitek, který potěšil zejména náročnější posluchače.

Čas byl tak akorát na veselejší a skočnější hudbu, což je parketa maďarské folkmetalové formace Dalriada. V setu plném rychlých, melodických skladeb tematicky zaměřených především na folklór jejich rodné země převažovaly písně z dosud poslední desky Őszelő. Chytlavé, sborově zpívané refrény a občasné hecování publika opět vyvolávaly před pódiem skrumáž, ze které se vydávali směrem k pódiu surfující fanoušci. Veselá atmosféra pokračovala i nadále s ruskou powermetalovou čtveřicí Amalgama. Kapela odstartovala skladbou Dark Lacroix z čerstvě vydané desky Mastermind, která tvořila páteř setlistu. Po pódiu mezi aktéry opět běhal klaun, prošel se i mezi fanoušky a napájel je Jackem Danielsem. Propojení mezi metalovými fanoušky a kapelami stvrdila Amalgama skladbou Brothers In Rock. Na 80. léta, tedy patrně nejlepší období pro rockovou muziku, jsme zavzpomínali závěrečným songem Back to the 80’s.

Dále nás čekala švédská groove/hardrocková formace Cyhra složená z hvězdných muzikantů v čele s frontmanem Jakem E (ex Amaranthe). Kapela odstartovala vystoupení svým posledním singlem Ashlight, dále odehrála sérii skladeb inspirovaných pozitivními i špatnými životními zkušenostmi všech členů, např. skladbu Battle from Within věnoval Jake svému zesnulému bratrovi. Song Ready to Rumble kapelní tým natáčel pro DVD, které by mělo brzy vyjít, bubeník Alex Landenburg si střihl parádní sólo. Cyhra svůj koncert zakončila skladbou Out of My Life. Na řadě poté byli její krajané Dynazty, pro které bylo vystoupení na MoR premiérou. Směsice chytlavých melodických skladeb vyšperkovaná nasamplovanými klávesami byla tím pravým energickým impulsem pro nadcházející koncerty pátečních headlinerů. Dynazty hráli především skladby ze své předloňské desky Final Advent, poslední skladbou byla Heartless Darkness.

Hodina pokročila a na pódiu se připravovali bratři Max a Igor Cavalerové, dlouholetí spoluhráči z brazilské Sepultury. Vprostřed pódia stál Maxům ikonický stojan na mikrofon ověnčený nábojovými pásy, po stranách bicích nechyběla dvojice projekcí, tak jako při loňském koncertě ve Zlíně. Cavalerové nám opět přehráli mnoho vypalovaček z prvních dvou alb Sepultury, tedy Morbid Visions a Schizophrenia. Max často fanoušky hecoval ke kroužení v circle pitu, k wall of death a též k surfování, takže se pánové z ochranky pořádně zapotili. Bez sáhodlouhých slovních projevů kapela sypala jeden song za druhým. Na závěr přišly na řadu i kultovní hitovky Refuse/Resist a Territory, Max také konstatoval, že tohle je skutečná Sepultura, na což mnozí odpověděli souhlasným aplausem. Nakonec představil celou kapelu a popřál festivalu dalších skvělých 20 let.

Další vrchol sobotního dne následoval hned v závěsu, protože po pěti letech se do Vizovic vrátil Tobias Sammet a jeho Avantasia. Pódium se proměnilo v krásnou scenérii, které vévodila železná brána a kamenné sloupy, nechyběla vyvýšená plošina se schodišti ani soustava plamenometů. Potěšila i obří LED stěna s projekcí zobrazující motivy, o kterých pojednávaly texty skladeb. Tobias měl tentokrát pětici hostů. Jako první se přidala Adrienne Cowan (Seven Spires) při skladbě Reach Out For the Light, následně Ronnie Atkins (Pretty Maids) při téměř jedenáctiminutové hitovce The Scarecrow. Při krásné baladě The Story Ain’t Over jsme viděli Boba Catleyho (ex Magnum), producent Herbie Langhans odzpíval další sáhodlouhou skladbu Let the Storm Descend Upon You. Tito všichni se po boku Tobiase různě střídali. On sám pak vzpomněl na svůj první koncert ve Vizovicích před šestnácti lety, otevřel si pivo a opakovaně děkoval fanouškům za obrovskou podporu kapely od samých začátků s tím, že se do Čech vždy rád vrací. Opět si natočil publikum během krásné skladby Farewell, při které se přidala zpěvačka Chiara Tricarico. Začátek songu Lucifer odehrál Tobias na hořící klavír, závěrečnou skladbu Sign of the Cross/Seven Angels si dohromady zazpívali i všichni hosté.

Závěr dne patřil italské symphonic metalové kapele Sirenia. Jako jedna z festivalových stálic si rovněž ponechala na pódiu LED projekci zobrazující většinou logo kapely s různými motivy. V setlistu převažovalo loňské album 1977, došlo i na dvojici posledních singlů Deadlight a Wintry Heart nebo na cover skladby Voyage, Voyage (Desireless). Zpěvačka Emmanuelle Zoldan nezapomněla festivalu pogratulovat ke 20. výročí, Sirenia se s námi nakonec rozloučila skladbou The Path to Decay.

Text: Mates Šimek, foto: Honza Švanda