Extrémní hudební smršť v Roxy: Napalm Death, Crowbar, Full of Hell a Brat

Jako první se představila neworleanská „Barbiegrind“ kapela Brat, toho večera jediné seskupení se ženou za mikrofonem. Svižné, dvacet minut dlouhé vystoupení nabídlo především skladby z loňského alba Social Grace a v setlistu nechyběl ani nejnovější singl Barracuda.

Po Brat následovala další americká kapela – Full of Hell. Během necelé půlhodiny stihli muzikanti odehrát skladby jako Amber Mote, Eroding Shell nebo Burning Apparition, přičemž došlo i na cover Oven od Melvins. Jedním z nejvýraznějších prvků jejich setu byly extrémně rychlé a trhavé pohyby zpěváka Dylana Walkera, který dokonale doplňoval chaotickou a intenzivní atmosféru jejich hudby. Kapela plynule přecházela mezi skladbami bez sebemenšího prostoru na oddech, čímž držela publikum neustále v napětí. Jeden z fanoušků dostal možnost zpívat přímo do mikrofonu, což jen přidalo na autenticitě a syrovosti celého vystoupení.

Pak přišli na řadu Crowbar, sludge metalová legenda z New Orleans, která přinesla pomalejší, hutnější tóny – ovšem se stejnou intenzitou jako předchozí kapely. Setlist zahrnoval deset skladeb, mezi nimiž nechyběly klasiky jako Planets Collide nebo Like Broken Glass, ani novější skladby jako například Chemical Godz. Jedním z vrcholů večera byla píseň High Rate Extinction, při které se ke Crowbar na pódiu připojil Shane Embury, baskytarista Napalm Death.

Hvězdami večera byli Napalm Death, průkopníci grindcoru, kteří završili večer ve svém nezaměnitelném stylu. Hned v prvních tónech mě však postihla nečekaná komplikace – vypověděla mi službu SD karta ve foťáku. Naštěstí jsem měla náhradní, ale měnit ji v kotli byl zážitek sám o sobě.

Setlist Napalm Death byl doslova průřezem jejich diskografie, zahrnoval skladby z legendárních alb Scum, From Enslavement to Obliteration či Harmony Corruption, ale i z novějších desek, jako je např. Throes of Joy in the Jaws of Defeatism. Mezi čtyřiadvaceti zahranými skladbami nechyběly klenoty jako Amoral a Unchallenged Hate, které publikum přijalo s obrovským nadšením. Největší ohlas však sklidily dvě skladby z alba Harmony Corruption – Suffer the Children a Vision Conquest.

Mark „Barney“ Greenway svým charakteristickým vokálním projevem dominoval každé skladbě, zatímco Shane Embury a Danny Herrera předvedli precizní instrumentální výkon. Celý set byl ukázkou toho, jak kapela dokáže spojit minulost s přítomností a oslovit jak dlouholeté fanoušky, tak i novou generaci posluchačů.

Během koncertu Napalm Death někteří z fanoušků vyskočili na pódium a následně se nechali unášet na rukách davu. „Surfovala“ takto i jedna mladá dívenka, které mohlo být tak deset let. Tento moment ukázal, že extrémní hudba nezná věkové hranice a že atmosféra koncertu dokáže vtáhnout úplně každého.

Klub Roxy ten večer zažil hudební tornádo, které ukázalo, že extrémní metal má mnoho podob – a všechny dokážou rozproudit dav.

Text a foto: Val Bujnošková