Reflections of Karma zakončili své podzimní turné vyprodaným koncertem v Hradci Králové

Už v půl sedmé, kdy na pódium nastupovala první předkapela, byl klub slušně zaplněný. Mladá náchodská skupina Ray Harty byla původně založena jako thrashmetalové duo, následně se transformovala do čtyřky inspirované devadesátkovým rockem, která ve své tvorbě míchá rock ‚n‘ roll, post-punk, jazz a country. Kapela působí na hudební scéně sice teprve krátce, zato velmi úspěšně. V rámci festivalu ČEZFEST letos v létě vyhrála hradecké kolo soutěže pro začínající hudebníky Zapínač, aby následně s drtivou převahou zvítězila i v kole republikovém. Muzikanti v Hradci představili celkem devět songů, jejich chytlavé melodie a anglické texty dokázaly setřást z návštěvníků ostych natolik, že na závěrečnou píseň Oh Damn se už vlnila většina přítomných.

Prodlužující se pauza na přestavbu pódia, která v komorních prostorách klubu probíhala poněkud komplikovaně, ukázala, že avizované časy následujících vystoupení bude potřeba brát pouze jako orientační. Druhá předkapela – skupina The Complication z Jablonného nad Orlicí – obsadila pódium v půl desáté. Také ona prošla transformací – loni kapelu opustil jeden ze zakládajících členů. S novým baskytaristou přišla do kapely i nová chuť do práce, takže do Hradce kapela přijela představit své zbrusu nové album Arrhytmia. Vystoupení kapely bylo živelné, zejména zpěvák Jackob Sence chvíli nepostál a pohyboval se na pódiu i pod ním, mezi diváky. Muzikanti naservírovali rozrůstajícímu se publiku celkem jedenáct songů, z nichž téměř polovinu tvořily novinky.

Irsko-australsko-české kvarteto Reflections of Karma si od The Complikation převzalo publikum už pořádně rozjeté. Začátek jejich vystoupení tak proběhl bez rozpaků a zbytečného oťukávání – publikum vědělo, koho má před sebou a hodlalo si koncert užít naplno. Muzikanti přijeli do Hradce představit své první album Venom & Velvet, které přítomným fanouškům přehráli kompletně. Vystoupení odstartoval song Just Dirt, následovaly Neon California a Walk Alone. Fanoušci v klubu se poměrně rychle rozdělili na pařiče a umírněné, a ti první rozpoutali v předních řadách pod pódiem něco, co by se při troše dobré vůle dalo nazvat „lineárním moshpitem“.

Během tří dalších songů No Ratz, Snake Eyes a Valium Skies vyprodaný klub sálal energií, na tvářích muzikantů bylo patrné, že si atmosféru užívají. Vystoupení zklidnila balada Dancing on Ashes, v jejímž průběhu frontman Travis O’Neill sestoupil do publika, kde pozobjímal náhodně vybrané fanoušky. Po následné skladbě Clouds over Jupiter uloupil Travis Maťovi Mišíkovi kytaru a následovala směs coverů muzikanty oblíbených písní. Mimo jiné zazněla např. Break On Through (to the Other Side) od The Doors nebo War Pigs od Black Sabbath. Oficiální část koncertu zakočila zbrusu nová skladba Falling Away, kterou příjemně upovídaný baskytarista Josh Stewart vtipně uvedl slovy: „Je to nová skladba, kterou neznáte. Neznáme ji ani my, hráli jsme ji asi jenom pětkrát…“. Po krátké pauze se za ovací publika muzikanti vrátili na pódium, aby se rozloučili skladbami Hold Me, Hurt Me a Death Wolves. Příjemnou tečkou za parádním večerem pak byla autogramiáda celé kapely u stánku s merchem.