Rockové Velikonoce 2026: Harlej, Doga, Alkehol a další opět zaplnili kulturní dům v Králíkách

Oproti loňskému ročníku letos panovaly výrazně nižší teploty, i tak ovšem už v brzkých dopoledních hodinách dorazilo mnoho fanoušků s karavany a stany do blízkosti kulturního domu či na nedalekou rozlehlou louku. Ve 12 hodin, hned po otevření sálu, už početný dav u vstupu začal proudit dovnitř, zatímco se na pódiu připravovala thrashmetalová legenda Debustrol. Začalo se tedy pořádně zhurta, když Martin Kolinss zvolal: „Tak se všichni userte, je tady Debustrol!“ Několik jedinců před pódiem rozhýbaly hned první tóny, Debustrol pokračovali i novějšími fláky jako Zakuklenci nebo Všichni chcípnou. Před pódiem se rozpoutal i menší circle pit, vzduchem prolétlo i několik piv. Během starší hitovky Svět co zatočí s tebou se na pódiu objevil i sám Freddie Krueger, odpovídačku si kapela dala s fanoušky během vypalovaček Protest a Antikrist. Bez dlouhých proslovů Debustrol pálil jeden song za druhým, zazněly i fláky Krvavá práce a Masoterian. Druhá jmenovaná samozřejmě zahrnovala i Kolinssův výstup s motorovou pilou. Na závěr pak připadlo legendární Vyznání smrti, a i při něm to před pódiem pořádně vřelo.

Tak jako loni, i tentokrát přijali pozvání Krucipüsk, kteří si opět vyhradili relativně brzký čas, jelikož poté ještě pokračovali na svoji další štaci do Bělé pod Bezdězem. Dle slov kapely polovina sestavy hrála v horečkách, na výkonu celé čtveřice však nebylo nic znát. Krucipüsk to odpálili hitovkou Musím do Mexika, po jejímž doznění popřál Tomáš Hajíček všem hezké Velikonoce. Pokračovalo se titulní skladbou poslední desky HovnoZle, postupně se více a více fanoušků přidávalo ke zpěvu a mnoho z nich úderné songy kapely pořádně rozhýbaly. Ze zmíněné aktuální desky následovaly oblíbené fláky jako Dokud jsem tady nebo Zlej kluk, mezi které kapela vměstnala i známé pecky Druide nebo Criminal. Čtveřice aktérů na pódiu si svůj set i přes lehké zdravotní komplikace pořádně užívala a skvělou odezvu měla i od svých příznivců, kteří stále více zahušťovali prostory před pódiem. Ve svižném tempu se pokračovalo dále, nechyběla oblíbená klipovka Mamánek nebo song Chiméry, který Tomáš uvedl s tím, aby se děvčata odebrala na bar, protože bude následovat pánská jízda. Na závěrečnou část setu si Krucipüsk nechali skladbu Rock´n´roll to neni prdel, během které byli všichni členové představeni a celý sál si s kapelou zazpíval i závěrečnou hitovku Láska je kurva. Fanoušci si ovšem ještě svým aplausem vyprosili přídavek, kterým byl song Tohle už znám. Tomáš pak na úplný konec vysvětlil, že základem života pro něj jsou anarchie, respekt, slušnost a čest a popřál všem pevné zdraví.

Do akce šel nyní Alkehol. V sále se stačilo rozhlédnout a všude kolem byli k vidění fanoušci v kapelním merchandisu, mnozí posedávali i venku v blízkosti stánků s občerstvením. Když bylo spuštěno intro v podobě tradičního otvíráku Hospodo, nalejvej, naprostá většina návštěvníků se přesunula dovnitř a další veselý set mohl začít. S Otovým zvoláním: „Dneska si to užijeme!“ se hned po tomto songu rozjela další pořádná jízda plná dobré muziky i nálady. Alkehol pokračovali skladbou Rockeři, kdy se Ota s Bartem i Kunou prostřídali ve zpěvu, následovala klipovka Pojďme se bavit a vzápětí starší hitovka Život je krátkej. Před sebou měli rovněž skvělou diváckou kulisu, mnohé songy s nimi i všichni zpívali. Nálada byla skvělá, obě strany si tento set plný songů o dobrém pití, jídle a radostech života užívaly. Z nové desky Připíjím zazněla pozitivní skladba Lehce nad věcí a taky vtipná záležitost Máme dar. Nesměl chybět ani arzenál songů, bez kterých se žádný koncert Alkeholu nemůže obejit – např. Travičko zelená, V pátek k večeru nebo Vlajky. Po poslední jmenované na Otovo přání celý sál zpíval: „Olé, olé, Alkehol, Alkehol,“ a na závěr koncertu si Alkehol nechali píseň o tom, jak to s nimi v roce 1992 začalo, tedy O chlastu.

Do Králíků se po roční pauze vrátila Doga, která zde taktéž měla mnoho svých příznivců napříč generacemi. Na pódiu měla kapela rozestavěnou trojici obřích lebek, které v posledních letech používá, a také sestavu pyrotechniky vystřelující plameny. Izzi a spol. to rozjeli peckou Nejsem rozumnej následovanou dlouho nehranou skladbou Cannibal. S Izziho připomínkou, že Doga letos slaví 38 let, se přešlo k hitovce Nejsi nevinná, kde kapela nechala několikrát za sebou refrén přezpívat fanoušky samotné. K vokální podpoře je mnohdy ani nebylo třeba vybízet. Pokračovalo se dále výběrem toho nejznámějšího z tvorby kapely, v jednom sledu nám Doga naservírovala songy Beskydy, Od soumraku do úsvitu nebo Route 66. Během starší pecky Já se na to… si Izzi nechal přivézt obrovský prak, ze kterého vystřeloval toaletní papíry. Izzi následně představil celou kapelu, svůj technický tým a všechny další, kteří s Dogou spolupracují. Na úplný závěr si kapela nechala hitovku Poletuju, během níž z pódia vylétlo i několik nafukovacích balonků s logem kapely.

Poté, co Doga svoji bohatou pódiovou výzdobu odklidila, se začali připravovat Doctor Victor, z aktérů tohoto dne služebně nejmladší kapela. Jako jediná z line-upu měla anglické texty a pro mnohé přítomné šlo o první setkání s tímhle rock´n´rollovým triem. Dav před pódiem lehce prořídl, naprostá většina však zůstala a byla za to odměněna pořádně živelnou show. Kytarista a frontman Vojta Bureš přišel na pódium v typických pruhovaných kalhotách a s basákem Petem to na pódiu pořádně rozjížděli, včetně častého headbangingu. Přímočarý rock´n´roll jako vystřižený ze 70. let zkrátka bavil, kapela hrála především tvorbu ze své nové desky 2nd Prescription. Vojta si později pozval na pódium i dvojici fanynek, a později i celou bandu dalších, čímž zejména mužské části osazenstva nabídl – vedle parádní hudby – i příjemný pohled na stage. Tento řízný set zakončili Doctor Victor coververzí pecky Johnny B. Goode od Chucka Berryho.

Sál nyní téměř praskal ve švech, naprostá většina přihlížejících byla více než natěšena na Harlej. Pořadatel je uvedl s tím, že se bude pořádně zpívat a bude to jedna pecka za druhou. Harlej to odstartovali tradičně hitovkou Zfetovanej a už při té byla odezva fanoušků pořádně hlasitá. Po jedné z novějších skladeb Můžeš mít přišla na řadu další známá věc Tráva. Zpěvák Tomáš Hrbáček pak připomněl nový klip ke znovu nahrané skladbě Tak jdem dál, kterou věnoval Vláďovi Šafránkovi. Celý sál poté zpíval s Harlejem Pověste ho vejš, došlo i na popěvek Holka modrooká. Na pódium poté technici přivezli diskokouli a zazněla i oblíbená věc Svatební košile. Tonda Rauer se poté snažil rozhýbat fanoušky a načal tím největší hitovku kapely – Svařák. Teď už šly za sebou téměř v jednom sledu nejznámější songy jako Kapitán Morgan, Zrzi zrzi, Přirození nebo Proč pocit mám. Harlej se nakonec rozloučili skladbou Strážní andělé, při které se Tonda proběhl přímo mezi fanoušky. Nemohli ovšem opomenout ještě ironickou a rychlou sypačku Optimistická.

Tento ročník uzavírala havlíčkobrodská kapela Fousatej hat, která před pár lety obnovila svoji činnost, a závěr to byl opravdu srandovní. Mnozí fanoušci už sice opustili sál, ti s největší výdrží však ještě nezdolně podporovali tuhle hvězdu dřívějších motosrazů. Kapela hrála známé songy jako Přirození, Pivo si dám nebo Chtěl jsem mít. Míla Hlaváč bavil vtipnými průpovídkami na adresu svých kolegů a zůstavších fanoušků, o humor zkrátka opravdu nouze nebyla. Fousatej Hat zakončil akci rovněž vtipnou hitovkou Ruma Dej.