Harlej zakončili klubovou sezónu v Hradci Králové a Milevsku, zaplnili MOOD i milevský zimák

Stejně jako na ostatních štacích turné i tentokrát mnozí fanoušci využili možnost se před akcí s kapelou Harlej vyfotit či získat podpisy jejích členů. Poté už se naprostá většina přesunula k pódiu, kde už byla nachystána rock-screamo skvadra Loco Loco. Ta začala songem [R]evoluce, krátce nato následovala skladba Amíckej Boy´a s úsměvným intrem z pohádky Bob a Bobek. Úderné riffy, nádech devadesátkového nu-metalu, pořádně hlasité samply a osobitý humor – nejen tím Loco Loco bavili sál. Pokračovali dále svojí hitovkou Kdo je víc, na které spolupracovali s legendárními Dog Eat Dog nebo starším kouskem Chci to všechno. Současnou dobu si vzali na paškál v coververzi písně On-line od Jaksi Taksi. Tento svůj energický set, který už rozhýbal mnohé fanoušky v sále, zakončili songem Nezapomeň. Poté pódium zahalila opona s vtipným motivem připomínající harlejácké jubileum.

Intro vítalo všechny příchozí na koncertě „mladé nadějné jazzové skupiny Harlej“, načež spadla opona a koncert začal oblíbenou peckou Zfetovanej. Už při ní otestoval Tomáš Hrbáček hlasitost a paměť publika a byl potěšen mohutnou odezvou. Pokračovalo se jednou z nejnovějších skladeb Možná nebo řadu let nehranou písní Dětský hřiště. Nálada v hale byla skvělá, pětice aktérů na pódiu si svůj set užívala náramně, úsměvy létaly na všechny strany a stejně tak byli spokojeni fanoušci před pódiem i na balkonech. Po hitovkách Tráva a Nejsem zklamanej se vzpomínalo na Vláďu Šafránka, kterému Harlej věnovali song Tak jdem dál, který loni po jednadvaceti letech znovu nahráli. Do oblíbené desky Když chválím, tak sebe z roku 2004 kapela sáhla mj. pro songy Lopata nebo Živýho mě nedostanou, chybět nemohla coververze písně Pověste ho vejš. Bubeník Libor Fanta si před ní přivezl obří gong a Tomáš nechal v refrénu vyniknout hlasy fanoušků. Ty přiměl i k popěvku Holka modrooká, po němž si rýpnul, že v Pardubicích byla odezva hlasitější, vše ovšem v rámci zdravého hecování. Další rekvizitou, která se na pódiu objevila, byla obří disko koule, při které zněla sálem oblíbená skladba Svatební košile.

Kapelník Tonda Rauer si svou oblíbenou gestikulací vyžádal aplaus a poté, co ukázal gesto kosočtverce a spolu s ním tak učinilo i mnoho dalších v sále, bylo jasné, že všechny čeká hitovka Přirození. Zhruba na poslední třetinu koncertu si pak už Harlej nechali především nejznámější songy ze svého repertoáru. Hlasivky všech přihlížejících dostaly zabrat při Proč pocit mám, Hofík s Tondou si poté přinesli akustické kytary, a to byl čas pro Proměnu. Sál téměř celý zhasl při hitovce Strážní andělé, načež si na pokyn kapely na pódium mnozí posvítili telefony a na závěr pak připadla již tradičně Optimistická… Nebyl to ale úplný závěr, protože následovala hromadná skákanice za doprovodu klipovky Kdo neskáče, není Harlej. A to byla tečka za posledním rockovým koncertem zde v MOODu, kde se Tomáš, Tonda, Kolinss, Hofík a Libor představili opravdu mnohokrát… Nemalá část příchozích pak ještě zůstala na následnou afterparty.