Rock for People 2026, den druhý: All Time Low rozehnali mraky, Papa Roach a Limp Bizkit se postarali o vrchol dne

Jakmile čtyřčlenná formace vstoupila na pódium, osmělilo se dokonce i slunce a po celou dobu tohoto propracovaného rocku svítilo, takže místo pohybujících se pláštěnek už bylo možné spatřit tančící fanoušky. První skladbou byla rozjezdová Suckerpunch, dá se říct takové zahřívací kolo. Během songu Weightless už publikum nabíralo na síle a fanoušci si kromě rytmického podupávání dokonce i zazpívali. Frontman Alex Gaskarth v mezipauze poznamenal, že v České republice hrají vůbec poprvé, přičemž on sám velmi rád navštěvuje Prahu jako město. Píseň Something’s Gotta Give s sebou nesla jasný rozkaz vzít někoho na ramena, o což se také hodně lidí úspěšně pokusilo. Lost in Stereo, to je jednoznačně song, který nesmí chybět na žádném koncertu, jak kapela sama potvrdila, a fanoušci kvitovali. Nakonec nemohlo přijít nic lepšího než hitovka Dear Maria, Count Me In, během které publikum zpívalo z plných plic.

Hlavní Mastercard Stage překypovala mnoha nedočkavými fanoušky už dlouho před tím, než se přiblížil čas vystoupení. Během posledních deseti vteřin se ozývalo hlasité odpočítávání. Hlasy fanoušků odrážely neskutečné nadšení a očekávání. Zřejmě pro naladění atmosféry se půvabné Japonky nejprve roztančily, aniž by vůbec zpívaly. Je ovšem neuvěřitelné, jak tyto tři Japonky perfektně ovládají choreografii. Téměř od začátku do konce jely bez přestávky. Po písni Can´t Stop The Power následoval roztomilý pozdrav v češtině a jemný příkaz k circle pitu. Cirkulující energii umocnily songy jako Papaya nebo Kawaii.

Legendární Papa Roach ovládli Rock for People Stage, čímž nasadili laťku velmi vysoko. O tom, že Jacoby Shaddix dokáže rozpumpovat fanoušky a vymáčknout z nich to nejlepší, nelze pochybovat. Syrová skladba Even If It Kills Me rozproudila dav a frontman ze sebe vydal své maximum, fyzicky i emocionálně. Během epické show bylo v publiku možné spatřit mnoho zajímavých kostýmů – a tím nemyslím jen nafukovacího tančícího T-Rexe, jehož pohyby by mu mohl kdekdo závidět, nýbrž dokonale propracovaný kostým Crowleyho s působivými černými křídly z kultovního seriálu Good Omens, který na sobě měla dívka, jejíž již tak upravený vzhled doplňovaly vhodně zvolené piercingy.

Kromě rotujících circle pitů bylo možné spatřit v davu také Ježíše, který sehrál v jednom z pitů svou roli. Jacoby nazval tyto formace „staré dobré old school circle pity“ a měl pravdu. Po odzpívání písně To Be Loved nemohl jinak než poděkovat za neskutečný příval energie, který byl až hmatatelný. Naopak při písni Liar skákali někteří tak vysoko, až po nich v blátě zůstaly osiřelé tenisky. Každopádně show byla neuvěřitelná, kapela se snažila navnadit na následující Limp Bizkit crowdsurfingem, což se mnohým skutečně povedlo.

Zástupci nu-metalu na sebe nenechali dlouho čekat a bez jakýchkoliv okolků nastartovali natěšené publikum songem Break Stuff, který dostal dav přesně do potřebného stupně nahypované nálady. Během songu Full Nelson si navíc vytáhli z davu dva fanoušky, kteří se chopili mikrofonu a střihli si tento song společně s Fredem. Kytarista Wes Borland opět nezklamal a překvapil svou bizarní maskou. Show doprovázelo karaoke promítané v pozadí na plátně, což všem zúčastněným usnadnilo připojit se k rozjetému davu. Nechyběla ani vtipná narážka na to, jak se tváří Korn, když hrají Limp Bizkit. Tato energií sálající formace zkrátka nezklamala a předvedla epickou show, kterou lze označit za zlatý hřeb čtvrtečního večera.