Masters of Rock 2026, den první: loučení s Kissin‘ Dynamite a oslava čtyř dekád s Helloween

Právě na čtvrteční program, který byl pro mnohé účastníky ze všech čtyř dní tím nejlákavějším, se i díky možnosti jednodenních vstupenek přišla podívat nejpočetnější masa příznivců rockové a metalové hudby. Dokonce tak velká, že se prodej jednodenních vstupenek musel zastavit. Tradice se mají dodržovat, a tak po dvou letech opět festival v pravé poledne odstartovala místní oblíbená kapela Fleret. Na pódiu všechny přivítal také pan Ivan Láska, radní Zlínského kraje pro kulturu a cestovní ruch, který slíbil, že festival bude kraj vždy podporovat. Popřál všem pěkné počasí a divoký festival a hned poté Fleret otevřel festival oblíbenou písní Na Valašském bále. Byl to příjemný a pohodový otvírák akce, pokračovalo se skladbami jako O krásách Valašska nebo humornou Kurnikšopatožtone. Pozdrav finské kapele Korpiklaani kapela na dálku poslala coververzí jejich skladby Beer Beer. Samozřejmě nechyběly Vizovice, které si s kapelou mnozí zazpívali a stejně jako hitovku Zafúkané. Kapela se rozloučila písní Šak máte nalété a poté už se na pódiu chystala maskovaná švédská formace Curse of Cain. Jejich pódiová scéna byla velmi pestrá, visely zde rekvizity jako diskokoule, lidská páteř či srdce. Kapela zaujala i svými postapokalyptickými kostýmy a kombinací prvků heavy metalu, industrial metalu, metalcoru a syntezátorů. Hrála především materiál ze své debutové eponymní desky, do které sáhla pro skladby Alive, Blood the End nebo Embrace Your Darkness. Na pódiu došlo ke zmlácení zombie, běhal tu i klaun s obřím lízátkem či zpěvačka Michaela Fallkvist s rotačním kulometem, ze kterého proudy vodní páry ochlazovala fanoušky. Výborná show a úderné songy publikum bavily a dle slov frontmana Jonase Asplinda se celá kapela se svými příznivci opět brzy shledá.

Svoji festivalovou sezónu zde zahájila švédská melodic metalová formace Art Nation. S kapelou odehrál svůj první koncert nový bubeník Joakim Tennfors, sestava se prezentovala na poslech příjemnou tvorbou se sborově zpívanými refrény. Art Nation ve svém setu upřednostnili svoji poslední desku The Ascendance a frontman Alexander Strandell několikrát za koncert otestoval hlasitost sborového zpěvu fanoušků. Později přiznal, že dvacetihodinová cesta ze své rodné země za tento zážitek opravdu stála. Při závěrečné a jedné z nejnovějších skladeb Lightbringer si mnozí zaskákali a do akce poté šla speed-thrashová legenda Agent Steel. Vysokorychlostní skladby v čele s pořádně ostrým vokálem frontmana a posledního aktivního zakládajícího člena Johna Cyriise rozpoutaly první moshpit v hustém davu před pódiem už od úvodní pecky Unstoppable Force. Agent Steel vloni oslavili 40 let od vydání své první desky Skeptics Apocalypse a právě především z ní valili oldschoolové thrashové fláky. Byla to velká divočina po celý koncert a kapela šla v podstatě bez pauzy od jednoho songu ke druhému. Kytarista Frank Leone se ještě na závěr blýskl parádním sólem.

Další veteráni byli na řadě hned v závěsu, a sice jejich krajané Voivod. Zejména pro mnohé příznivce ostřejšího metalu se jednalo o jeden z vrcholů festivalu, ovšem role frontmana se tentokrát chopil Eric Forrest, jelikož dlouholetý člen Denis Bélanger se turné z rodinných důvodů neúčastní. Voivod se uvedli starším songem Rise a v setu mapujícím téměř celou jejich historii bylo dobře slyšet, jak se jejich tvorba časem měnila, a to od řízného thrashe až po progresivnější party. Pokračovalo se hitovkami Nanoman nebo Nuclear War a mezi fanoušky kousek od pódia to v moshpitu pěkně vřelo. Kapela zařadila do setu i coververzi skladby Astronomy Domine od Pink Floyd a rozloučila se peckou Voivod ze své první desky War and Pain.

Mnohými očekávaný byl i finský baskytarista a zpěvák Marco Hietala, který přijel se svým čtyřčlenným sólovým projektem. Tento věčně usměvavý vousatý sympaťák uvedl svůj set známým songem Frankenstein´s Wife z loňské desky Roses From the Deep. Z této kapela pokračovala další skladbou Rebel of the North a Marco se poté rozpovídal o tom, že se do Česka vždy rád vrací. Příjemný symfonický metal zahrnující v sobě i říznější hardrockové party bavil snad všechny přítomné, v setlistu nechyběla ani jedna z Markových nejdelších skladeb – osmiminutová The Dragon Must Die. V tomto veselém tempu se pokračovalo až k písni Stones, kterou Marko se svou kapelou tento set zakončil.

Nyní se na pódiu připravovali němečtí rockeři Kissin´ Dynamite, koncert to byl speciální vzhledem k derniéře dlouholetého frontmana Johannese Brauna. Kolem bicích bylo přistaveno vyvýšené schodiště, na němž při příchodu na pódium stanula celá kapela a rozjela úvodní dvojici songů Back With A Bang a DNA. Johannes otestoval hlasivky mnohých přítomných při hitovce I´ve Got the Fire a poté se rozpovídal o svém bratrovi kytaristovi Andemu, který v těchto dnech v kapele schází ze zdravotních důvodů. Natočil spolu s fanoušky krátké video, kde ho pozdravil a popřál mu brzké zotavení. Ze své poslední desky Back With a Bang pak kapela vypálila dvojici songů My Monster a The Devil Is a Woman. Mnoho fans v předních řadách s kapelou odzpívalo téměř celý koncert, mnohdy se skákalo, mávalo do rytmu… Johannes uvedl také nový singl Glory Days, který bude součástí nového alba pojmenovaného přímo Kissin´ Dynamite a při následující skladbě Not the End of the Road se po stranách pódia objevily obří nafukovací dynamity. Následoval neméně oblíbený song You´re Not Alone, při kterém se Johannes posadil do gumového člunu, na kterém se projel nad hlavami fanoušků a Kissin´ Dynamite tento významný koncert zakončili peckou Raise Your Glass.

Teď už se ke slovu dostal legendární zpěvák Udo Dirkschneider. Tento heavymetalový nestor stále nezastavuje, a i tentokrát do Vizovic přivezl výběr největších hitovek Accept. Poprvé se nám představil nový kytarista Alen Brentini, který se v této formaci velmi rychle adaptoval Hned zkraje kapela vypálila svižný song Fast as a Shark, následovaný neméně známým Living for Tonite. Udovi to zpívalo náramně, často si pochvaloval odezvu fanoušků a celá pětice si svůj set skvěle užívala. Kapela pokračovala rychlými fláky Breaker, Flash Rockin´ Man nebo kultovní peckou Metal Heart, při které Udo otestoval hlasitost sborových zpěvů fanoušků. Slovo si později vzal bubeník a jeho syn Sven, který vychvaloval letošní line-up a také se těšil na show Helloween. Nabádal fanoušky, ať do konce setu Dirkschneidera dají všechno, načež následovaly hitovky Princess of the Dawn a Balls to the Wall, při druhé jmenované bylo vypuštěno mnoho černých nafukovacích míčů. Na závěr pak připadla skladba Burning a první festivalový den mířil do finále.

Helloween si pro zaplněný areál připravili v podstatě identickou show jako při svém loňském koncertu v Praze, na velkoleposti tohoto představení to však ničemu neubíralo. Setlist byl tedy opět postaven především na obou částech skvělého alba The Keeper of the Seven Keys. Jako první se na obří LED obrazovce, která zobrazovala většinou motivy tematické k jednotlivým skladbám, objevila typická dýně a poté všechna alba, která Helloween dosud vydali. Další dvě menší LED obrazovky byly umístěny po stranách pódia. Otvírákem koncertu byla hitovka March of Time, po které pódium potemnělo a na projekci se poprvé objevil kapelní maskot The Keeper. Přivítal všechny na této show a poděkoval za čtyřicet let věrnosti. Během koncertu se nám The Keeper ukázal ještě několikrát. Hned nato Helloween spustili třináctiminutový opus The King for a 1000 Years. Oba vokalisté Michael Kiske i Andi Deris mají parádní formu a vůbec na celé této sedmičlenné bandě bylo vidět, jak moc si i po tolika letech stále užívá koncertování. Z nové desky Giants & Monsters zazněla pecka This is Tokyo, v průběhu Twilight of the Gods zase projekce zobrazovala různé herní automaty. Helloween poté zabrousili do své první desky Walls of Jericho a při starší hitovce Ride the Sky se zpěvu ujal sám Kai Hansen. V davu se je to jen hemžilo nadšenými tvářemi v kapelním merchandisu a mnozí měli naučené texty, což kapele dělalo radost. Bubeník Dani Löble si dal parádní sólo, krátce nato si Michael s Andim sedli s akustickou kytarou a zahráli si krásnou skladbu In the Middle of a Heartbeat. Prohodili nějaké ty fórky a poté začali ještě další baladu A Tale That Wasn´t Right, v polovině skladby se pak přidala celá kapela. Kai se opět chopil mikrofonu při jedné z prvních nahraných skladeb Heavy Metal (Is the Law) a v průběhu následné hitovky Halloween jsme na projekci mohli vidět duchy, dýně, hroby a další strašidelné scenérie. Kapela se poté odebrala z pódia a naposledy se na projekci objevil The Keeper, který všechny ujistil, že ještě není konec… Helloween si na závěr střihli trojici hitů Eagle Fly Free, Power a Dr. Stein a poté se ještě dlouho loučili s obrovským davem před sebou.

Čtvrteční program zakončili symphonic metaloví Ad Infinitum ze Švýcarska, zůstala na ně ještě opravdu početná část publika. Hned při úvodní skladbě Upside Down šlehaly z přední části pódia plameny, zpěvačka Melissa Bonny prokázala svoje kvality jak v čistém vokálu, tak growlingu. Poděkovala též všem, kteří vydrželi až do těchto pozdních hodin. Ad Infinitum hráli především svoji nejnovější tvorbu z předloňského alba Abyss, ze kterého vybrali hned sedm songů. Mnohé skladby doplňovaly hutné orchestrální samply, což dodávalo koncertu na velkoleposti. Kapela vzpomněla i na svůj první koncert na festivalu Rock Castle před pěti lety a sáhla do své první desky Chapter I: Monarchy pro skladbu See You in Hell. Při té si mnozí z posledních sil zaskákali, podobně i při nejnovějším singlu Regicide. Kapela na závěr všechny vyprovodila rychlejším songem Into the Night.

Text: Mates Šimek, foto: Honza Švanda