Ostravu v plamenech zachvátila bouře, festival nakonec zachránili Korpiklaani a Soulfly

Program začal již v poledne. Moderátorem pro letošní rok se stal David Zbavitel, známý z rádia Čas Rock či televize Rebel. Ten přivítal fanoušky a hned na úvod sdělil, že ve vedlejším stánku budou v průběhu odpoledne probíhat autogramiády některých účinkujících. Poté již slovo převzala mladá britská alternativně metalová kapela Unit 9, která dosud nahrála pouze několik singlů a dva videoklipy, mezi návštěvníky tudíž nebyla příliš známým jménem. Jedná se o alternativně metalovou kapelu, která do svého stylu vnáší také prvky nu-metalu či jiných žánrů. Hned po ní svoji show spustila italská alternativně metalová formace Niamh, jež kromě vlastní tvorby zařadila do setu i nějaké covery. Tyto dvě kapely předvedly velmi energická vystoupení, a to i navzdory nevděčné úloze začínajících kapel, vystupujících už v takto časnou hodinu, což jim přineslo spíše vlažnější publikum, které se teprve scházelo.

Následovalo vystoupení švýcarské kapely Exit, která vznikla v roce 1996 a v začátcích hrála death metal, v současnosti však v její tvorbě převládá spíše trash. Té se již mnohem lépe podařilo zapojit publikum, vytvořil se i první moshpit. Fanoušci navzdory velmi horkému počasí neúnavně běhali dokola a dalo by se říct, že od tohoto okamžiku jsem se už skutečně začala cítit jako na metalovém festivalu. Počasí však bylo přijatelnější díky přístřešku, jenž patří k velkým přednostem tohoto areálu. V případě vedra vytváří stín a pokud prší, chrání návštěvníky před deštěm. Po tomto skvělém a energickém vystoupení pokračoval program dále k maďarskému folk metalu. Kapela, která vznikla v roce 1998 pod názvem Echo of Dalriada, v roce 2006 zkrátila svůj název na Dalriada, pod kterým vystupuje dodnes. Muzikanti ve svých textech využívají básně maďarských autorů, jejich vystoupení bylo velmi zajímavé jak po hudební stránce, tak i po té vizuální. Kapela v čele s charismatickou zpěvačkou Laurou Binder předvedla velmi melodickou a zajímavou taneční show. Také bych pro zajímavost ještě uvedla, že se moderátor před vystoupením této kapely ptal publika, jestli je v davu někdo, kdo umí maďarsky. Dle očekávání se však přihlásilo pouze několik jedinců.

Další kapelou na programu byli Američané Mushroomhead. Těm ovšem technický problém, a to konkrétně zkratovaný kabel, neumožnil začít hrát ve vymezeném čase. Ač technici dělali vše pro to, aby vystoupení mohlo začít co nejdříve, nedařilo se problém vyřešit. Publikum nervózně čekalo, kdy začne kapela hrát a svoji frustraci si vybíjelo na moderátorovi, který se snažil situaci uklidnit, což pro něj nebyl vůbec lehký úkol. Poté, co část publika odzpívala píseň Kozel od Jaromíra Nohavici, si na výzvu moderátora fanoušci zaveslovali, což přispělo k jejich chvilkovému zklidnění. Americká kapela začala svůj koncert se zhruba pětačtyřicetiminutovým zpožděním a zůstal jí tak prostor pouze pro zkrácený set trvající pouhých 20 minut. Zpěvačka této formace, Jackie LaPonza v kostýmku policistky, se rovněž vydala mezi diváky v předních řadách, kteří ji rukama drželi nad hlavou a ona tak byla v blízkém kontaktu především s fanoušky stojícími přibližně v páté řadě od pódia. Tato americká heavymetalová kapela, založená již v roce 1993 původně jako vedlejší projekt, byla mezi fanoušky velmi žádaná a že se jim zkrácení setu právě této kapely nelíbilo, dali dost hlasitě najevo. Kapela lehce přesáhla čas stanovený jako konec svého vystoupení, a to přibližně o 15 minut.

O následující vystoupení se potom postarala švédská rocková formace The Night Flight Orchestra. Její styl byl v porovnání s ostatními vystupujícími kapelami velmi odlišný, tentokrát jsme zpomalili a vrátili se v čase. Tato kapela vznikla ve švédském Helsinborgu v roce 2007 a její styl připomínal spíše retro rock. Zpěvák Björn Strid měl na sobě pilotní uniformu a v kostýmech letušek jej doprovázely Åsa Lundman a Anna Brygård. Kromě hudby samotné kapela předvedla rovněž velmi zajímavou vizuální i taneční show. Zpěvačky během vystoupení otevřely láhev šampaňského a připily si s publikem. Ke konci vystoupení kapitán promluvil k návštěvníkům a vyzval je, aby vytvořili vláček. Ti jej poslechli, stoupli si jeden za druhého, chytli se ramen a takto cestovali napříč hledištěm.

Ve Švédsku jsme ještě chvíli zůstali, neboť dalším bodem programu byla rovněž švédská kapela Bloodbound. Tato powermetalová kapela založená v roce 2004 však stihla odehrát pouze tři písně, když se kolem deváté hodiny večerní zdvihl velmi silný vítr, který kácel kulisy na pódiu. V tuto chvíli bylo nad slunce jasné, co se bude dít – přijde bouře! Po třetí skladbě byla bohužel kapela nucena předčasně ukončit svůj set, a i navzdory přístřeší fanoušci v prvních okamžicích bouře zmokli. Zpěvák Patrik Johansson po chvíli přišel pozdravit fanoušky v předních řadách, což oni vnímali jako hezké gesto. Bylo zřejmé, že kapelu mrzí, že nemohla vystoupit a že si fanoušků váží. Jejich vystoupení, byť zkrácené, však skutečně bylo velmi vydařené a dokázali, že dělají kvalitní power metal.

Frustrace fanoušků, odstartovaná zkráceným vystoupením kapely Mushroomhead, zesílila poté, co po zhruba půlhodinové vydatné bouři vypustili členové ochranky mezi návštěvníky nepravdivou informaci ohledně zrušení zbytku programu a všechny vyzývali, aby se odebrali do svých domovů či hotelů. Takže zatímco pořadatelé pracovali na obnovení programu, část návštěvníků byla donucena areál opustit. Stejnou mylnou informaci dostali rovněž provozovatelé stánků s občerstvením, kteří uzavřeli terminály a jídla ani nápoje již neprodávali, dokonce ani návštěvníci nemohli vrátit zálohované kelímky. Někteří fanoušci výzvy uposlechli a odešli, jiní se pouze přesunuli za bránu areálu a vyčkávali, další zůstávali stát na svých místech. Dle radaru měla bouře do 20 minut ustat a všichni doufali, že o očekávané headlinery nepřijdou. Když pořadatelé přidali na sociální sítě příspěvek o tom, že se pracuje na obnovení programu, snesla se na ně spousta kritizujících komentářů, a to zejména od frustrovaných návštěvníků, kteří na výzvu ochranky odešli.

Bouře nakonec ustala kolem desáté hodiny večerní, tedy v čase, kdy podle původního plánu měl již zhruba čtvrt hodiny probíhat koncert kapely Korpiklaani. Moderátor festivalu vzdal hold fanouškům, kteří i přes nepřízeň počasí vydrželi. Poté je ujistil, že když všechno půjde dobře a technika i po bouřce bude spolupracovat, proběhne vystoupení obou hlavních kapel – jak Korpiklaani, tak i Soulfly.

Kolem čtvrt na dvanáct, tedy zhruba s devadesátiminutovým zpožděním, se však rozezněla píseň Pilli On Pajusta Tehty od legendární kapely Korpiklaani,která tak prořízla více než dvouhodinové ticho. Kapela Korpiklaani vznikla v roce 1993 ve finském městě Lahti, původně pod názvem Shaman, pod současným jménem účinkuje od roku 2003. Ústředními motivy textů, které jsou zpívány převážně ve finském (některé ale i v anglickém) jazyce, jsou zejména finská či laponská příroda, mýty, národní epos Kalevala a pro Finy typické sauny či alkohol. V některých písních zpěvák Jonne Järvelä předvádí i tzv. „joik“, což je tradiční zpěv starých Laponců. Jejich finské texty jsou však známé tím, že jsou extrémně náročné na pochopení i pro ty, kteří finštinu ovládají, dokonce často i pro samotné Finy. Čerpají totiž příliš z nářečí či staré prafinštiny. Korpiklaani si pro nás připravili vyvážený setlist obsahující jak starší tvorbu (např. Sahti, Päät Pois Tai Hirteen či Metsämies), tak i tvorbu nejnovější (např. Aita či Kalmisto). Angličtina zazněla v písních A Man with a Plan, Happy Little Boozer či Vodka. Nechybělo ani krátké a intenzivní sólo bubeníka Samuliho Mikkonena. Velkým překvapením pro fanoušky také byla neúčast baskytaristy Jarkko Aaltonena, který s kapelou Korpiklaani vystupuje již od jejího založení. Namísto něj vystoupil jiný baskytarista. Jednalo se ale pouze o záskok, kapela žádnou oficiální změnu baskytaristy neoznámila. Korpiklaani svým vystoupením fanoušky roztančili a dostali do varu, dokázali tak, že ač jsou z malého Finska, které čítá méně než 6 milionů obyvatel, patří mezi špičku světového folk metalu.

Tou kapelou, která celý program nakonec završila, byli američtí Soulfly v čele s legendárním zpěvákem a kytaristou brazilského původu Maxem Cavalerou, zakladatelem legendární Sepultury, ve které působil do roku 1996. Hned na úvod Max překvapil některé fanoušky tričkem s velkým českým znakem, někteří jej už takto oblečeného mohli vidět na nedávném festivalu Masters of Rock, kde vystoupil se svou další kapelou Cavalera Conspiracy. Kromě tří již zmíněných kapel se Max také krátce zabýval vedlejším projektem s názvem Nailbomb. Kapelu Soulfly založil Max Cavalera v roce 1997, krátce poté, co odešel ze Sepultury. Jedná se o heavymetalovou kapelu, která však kombinuje více druhů metalu a díky Maxově původu se nechává inspirovat také brazilskými kmenovými rytmy. Původní texty pojednávaly hodně o spiritualitě či náboženství, poté se rovněž zaměřily na témata jako válka, agrese či násilí. Během vystoupení Soulfly už se fanoušci doslova utrhli z řetězu. Obrovský kotel skandoval s kapelou každé slovo jejích textů, zábrana oddělující pódium od hlediště jen vibrovala náporem metalistů v předních řadách. Vzduchem létaly nejen hlasy, ale i ruce, vlasy, pot… prostě atmosféra, která k pořádnému metalu neodmyslitelně patří. Soulfly jednoznačně dokázali, že patří na úplnou špičku světového metalu. V rámci programu festivalu Ostrava v plamenech dostali o něco více prostoru než všechny ostatní kapely. Své vystoupení kapela otevřela hitem Back to Primitive. Rovněž Soulfly nabídli fanouškům vyvážený set zahrnující jak starší písně (např. Prophecy či Eye for Eye), tak i hity z loňského alba Charma (Storm the Gates či No Pain = No Power).

Dle programu festivalu měla ještě dále vystoupit kapela Morphium, ta však byla z časových důvodů zrušena. Soulfly totiž zakončili svůj set ve dvě hodiny ráno, kdy měl být podle původního programu konec celé akce. Vystoupení Soulfly nebylo pouhou tečkou za celodenním programem, nýbrž pořádným metalovým vykřičníkem.

text: Veronika Tomášková, foto: Val Bujnošková