Fajtfest opět nezklamal mimořádně přátelskou atmosférou, hlavní hvězdou byli Comeback Kid

Když si vzpomenu, kde byl tento festival před osmi lety, když jsem zde byl poprvé, a kde je dnes, musím se celé crew hluboce poklonit. Kde jinde vás hned u vstupu vřele a s objetím uvítá sám hlavní pořadatel se slovy „jsem moc rád, že tě zase vidím“, a po pár krocích potkávám dalších deset známých tváří, které strašně rád vidím zase já, a říkám si…konečně ten rok utekl.

Ve čtvrtečním programu jsem taktak stihl třebíčskou partičku ONA v čele s charismatickou Silvou, která ve svých textech vydává své stavy deprese, pobyt v psychiatrické léčebně a hledání sama sebe, a za to sklidila od pomalu přibývajících fanoušků ovace. Musím říct, že i když jsem je už viděl nespočetněkrát, ONA u mě stále stoupá na oblibě. Skywalker asi nemusím představovat, tihle Pražáci právě jedou tour po Německu, Itálii, Francii, ale naštěstí stihli zavítat i k nám. A za to jim děkuji, dělají to fakt dobře. Na jaře vydali i nový a hodně povedený klip Ignnis. Čtvrteční velkou scénu uzavřeli britští Polar, a právem byli headlinerem prvního dne. Párty ještě nekončí, a proto se vše přesouvá do místního SkiBaru, kde pokračují Korn.Sk a NU-friends. Ještě teď nechápu, že bouda přežila tuhle smršť, kde se hrálo a pařilo všude od baru až po lustr. Myslím, že takovou afterpárty tenhle kopec ještě nezažil.

Páteční program zahájily partičky Underside, Flashback a Glad for today, které si plnící publikum společně s pivkem lehce vychutnávalo. Na pátou hodinu odpolední jsem se fakt těšil, protože konečně nastoupili společně s pyžamovým démonem Martynkom Denoi ze „Štatlu“. Ani malý výpadek Guciho basy neměl vliv na jejich dancemetal. Při coveru Faradenza od ruských Little Big už nezůstalo stát ani to největší dřevo. Před necelým měsícem si dali tihle blázni support chicagským Disturbed, kde společně vyprodali Malou sportovní halu pro 4000 fanoušků. Polská kapela Hope má na „Fajťáku“ už velmi slušnou fanouškovskou základnu, proto ani letos již po páté nemohli chybět. Přivezli si sebou celý autobus fanklubu. Bohužel týden před akci museli zrušit účast Rise of the Nordstar z Paříže a celý program se tak ztenčil.

Tím, čím pro mě byli loni Crystal Lake, tím jsou letos Eskimo Callboy. Tohle objevení bylo pro mě tak silné, že jsem zapomněl i fotit a hltal každý jejich song. Místy až popový zpěv, střídá chraplavý řev Sushio a Kevina, a oba hlasy tak do sebe dokonale zapadaly. Za mě absolutní překvapení celého festu. Předposlední kapela a poslední zahraniční kapela pátku byli Polaris. Nechci se opakovat, ale vydechl jsem snad až u posledního válu. Tihle „Klokani“ u mě bodovali svou brutální jízdou, kde frontman nezůstal snad ani vteřinu na jednom místě a místy mu bylo i tohle obří podium malé. Brněnští Overhype pak tuhle dokonalou trojici uzavřeli a vše se přesunulo opět do SkiBaru na afretparty Klubovny.

Sobotní ráno vypadalo, jako by měl být konec světa. Nevím, jestli se pořadatelé dali na modlení, ale než začal program, bylo počasí opět obstojné. Přes odpolední rozbrnkání prvních kapel nastoupila moje českokrumlovská srdcovka Locomotive. Už podruhé v tomto měsíci jsem je měl možnost vidět, ale za mě…klidně bych si je dal ještě desetkrát. Nejsem úplně fanoušek grindu, ale u Gutalaxu asi udělám výjimku. Štětky z WC a toaleťák lítaly vzduchem. Jejich ToiToi story mě bavila.

Po setmění nastupuje hlavní hvězda celé akce Comeback Kid a místa pod pódiem je najednou „tolik“, že by ani myš neproklouzla. Jejich evropské turné tak mohlo seznámit s deskou Outsider i české publikum, a tím tak zahraniční scénu na „Fajtu“ bravurně uzavřeli. Poslední dva účinkující byli Sunset Trail z Olomouce a pražští The Switch. Obě kapely se už dají považovat za stálice a rodinu tohohle jedinečného, a dnes už celorepublikově uznávaného festivalu. A i letos to dokázali, že sem právem patří. The Switch tak uzavřeli své turné k výročí 15 let veleúspěšné desky Beautiful, které si dali právě s předchozí partou. Celý set tak probíhal v původní sestavě, a proto se druhý kytarista TJ chopil aspoň světel. Dobrou zprávou pro mě pak bylo, když mi sdělil, že v kapele zůstává a dělají na nových věcech.

Bohužel vše musí jednou skončit, a ani tady tomu nebylo jinak. Po poslední SkiBar párty celý areál opět na rok utichl a my všichni, co milujeme tuhle akci, budeme ještě dlouho vstřebávat tyto nezapomenutelné tři dny plné super muziky. Je třeba také zmínit perfektní organizaci, a hlavně nejlepší fans, co znám, protože se právem říká, že metalisté patří k nejslušnějším fanouškům vůbec. Za celé tři dny nebyl jediný konflikt, jediný problém, a to areál praskal ve švech. Bobe, tobě…a vůbec celé FF Crew….děkuji…mám vás rád.

Text a foto: Jiří Kunčík