Pátek v areálu pod hradem Reviště: Se svými Doomas vystoupil i pořadatel Peter Beťko

Druhý den festivalu opanovaly během rána vyšší teploty, tudíž nemalý počet návštěvníků využil přilehlé řeky Hron k příjemnému osvěžení a mnoho jich podniklo výlet na rovněž nedaleký hrad Reviště. Během zvučení kvůli prvním kapelám se areálem nesl song, který začínal takto: „Povedz, kde si včera bol… Ty si zase ožratý…“ No, to bylo vcelku tematické.

V 10 hodin udeřila první banda, a sice slovenská death metalová stálice Wayd, která letos dovršila čtvrtstoletí své existence. Zástupy pod pódiem se pozvolna zvětšovaly, jak se stále další a další metalisté probouzeli po čtvrtečním metalovém úvodníku. Jejich hardcoroví krajané jménem Editor byli druzí v pořadí, a to už atmosféra celkem houstla. Naprali do nás několik skladeb ze dva roky starého alba nesoucího název Old School. Svou premiéru si zde odbyla death metalová kometa Uerberos, o které ještě určitě mnoho uslyšíme. Valná většina fanoušků v prvních řadách se oddávala neutuchajícímu headbangingu, což této formaci, která funguje teprve od roku 2015, vylepšilo zážitek i přes relativně brzkou hodinu. To jejich krajané, Pyopoesy, hrající melodický death metal, brzo napíší 25 let od svého založení a rovněž se postarali pod pódiem o pořádný masakr. Komu snad učarovali, vězte, že pány čeká brzké turné po mnoha slovenských štacích.

První zahraničního skupinou pátečního dne byli z Řecka příchozí Womb of Maggots, a tito lehce zklidnili atmosféru, když ze svého lůna (chceme-li učinit malou narážku na název kapely) vyvalili množství songů z jejich atmospheric death metalových počátků. To další slovenské uskupení, hrdě nesouvisí název Brute, ukázalo Gothoomu, zač je toho death metal. Letos začínají třetí dekádu svého působení a už ráno bylo o nich často slyšet. Tato banda zkrátka patří ke špičce slovenské death metalové scény. V podobném duchu se nesla i show jejich krajanů, kteří si říkají Craniotomy a shodou náhod vznikli ve stejném roce jako Brute. Před dvěmy lety vyšlo prozatím poslední album s názvem Old Poetry of Rotting Flesh, které tvořilo většinu setlistu tohoto slovenského drtiče kostí a všeho živého. Při setu Craniotomy se rozjel dlouhodobý circle pit a baskytarista v jednu chvíli seskočil z pódia, aby se na tento kousek podíval pěkně zblízka.

Jednou z legend pátečního festivalového dne byli tuzemští Depresy, kterým se blíží třetí křížek na krku a rovněž se o nich ten den hodně mluvilo. Krátce před jejich setem se snesl krátký déšť, který ale neznamenal nic závažného, a davy lidí po pódiem houstly v očekávání dalších velkých jmen, která byla ten den přichystaná. Následovala dvojice polských kapel – z Varšavy přijela grindocorová mlátička Antigama, která příštím rokem zaokrouhlí své působení na dvě dekády a za tuto dobu neprodělala kromě postu baskytaristy výrazné změny v sestavě. Tahle čtveřice do nás, stručně řečeno, nasypala grindcore, jak se sluší a patří, a když člověk viděl ten masakr po pódiem, vybavovaly se mu scény z festivalu Obscene Extreme, samozřejmě kromě lezení na pódium. Druhou kapelou od našich severních sousedů byli blackened death metaloví Hate. Patří mezi nejuznávanější kapely této země a fungují už bezmála 30 let, přičemž jediným původním členem je frontman Adam „ATF Sinner“ Buszko. V červnu vyšlo jejich jedenácté album, Auric Gates of Veles, které mělo široké zastoupení v jejich setlistu.

Po Hate se nám ukázali švédští death metaloví veterání Vomitory, kteří se nedávno rovněž představili jako jedna z posledních kapel na Obscene Extreme. Ač mají letos 30 let od založení, v jejím čele stále figuruje bratrská dvojice Urban a Tobias Gustaffsonovi. Zub času se zde nijak nepodepsal – pořád je to švédská death metalová mašinérie, tak jak se sluší a patří. Svůj set natáhli přes všech 8 studiových alb – z první desky Raped in Their Own Blood jsme slyšeli například starou známou Perdition. Tihle pánové ukázali, že rozhodně nepatří do starého železa.

A přišel čas na něco opravdu démonického – němečtí kultovní neznabozi Belphegor. Tak jako v dubnu v Brně i tentokrát byly do přední části pódia přivezeny dva stojany ze smontovaných kostí bůhvíjakého zvířete, na kterých bylo ještě patrné tlející maso. Stejně jako Hate, tak i Belphegor mají na kontě jedenáct alb, včetně předloňského Totenritual, které nám opět předvedli. V zásobě mají i takové songy, které při jejich setu nesmí nikdy chybět, jmenovitě Belphegor – Hell‘s Ambassador nebo Lucifer Incestus. Po koncertu, kdy frontman Helmuth rozházel do davu mnoho různobarevných trsátek, předvedli velmi sympatické gesto, kdy do stánku se svým merchandise přišli ještě namalovaní a s každým se fotili a to tak dlouho, dokud byl zájem.