Sabaton rozpoutali bitevní vřavu v O2 aréně

Již při otevření vstupů bylo celé pódium zahaleno oponou s logem Sabatonu. Jako první se představili Amaranthe začínající svou show tajemným intrem, které uvedlo první song Helix. Stejný název nese jejich aktuální album. Postupně se celá kapela zformovala na pódiu, jako poslední se přiřítila zpěvačka Elize Ryd v krásných černých šatech, kterou doplňoval čistým vokálem Nils Molin a growling si vzal do parády Henrik Englund Wilhelmsson. Setlist o deseti kusech byl především v režii starší tvorby. Samozřejmostí byla nepostradatelná Amaranthine, kdy Elize nechala refrén na fanoušcích, nebo jedna z největších hitovek The Nexus. Henrik mohutně běsnil při GG6, tento song je jeho doménou. A stejně jako posledně na Masters of Rock, i tentokrát byl tento set zakončen peckou Drop Dead Cynical.

Trio finských violloncellistů Apocalyptica nedávno vydalo své deváté album s názvem Cell-0. A hned první song Rise, který je poněkud klidnější rázu, byl z této desky. Následovala En Route To Mayhem, jenž výrazně zrychlila tempo, navíc se na projekci skvělo opuštěné město, které vypadalo jako po výbuchu a následně bylo zachváceno plameny.

Brzy nato byla na pódium přizvána Elize Ryd a společně s Apocalypticou si dali song Seemann od německých Rammstein. Eicca Toppinen si následně přál, aby s nimi Elize ještě chvilku zůstala, a tak je doprovodila při jejich písni I Don’t Care. Projekce mezitím ukazovala překrásnou noční oblohu plnou hvězd. Následoval song Grace, kdy se Eicca pořádně rozparádil, když skoro celý song odehrál vleže. A protože Apocalyptica prorazila ve světě především svými coververzemi Metalliky, nebyli jsme ochuzeni například o skladbu Seek & Destroy z prvního alba této legendy.

Eicca se následně zeptal, zda bychom rádi něco z vážné hudby. Z jeho cella zaznělo několik útržků známých klasických melodií, což samozřejmě nebylo v plánu. Když mu k tomu jeho kolega Paavo něco řekl, odbyl ho s tím, že mu táhne na šedesát, a ještě k tomu se tak chová.

Na samý závěr nás celé uskupení potěšilo cover verzí Nothing Else Matters. Eicca poté pozval přítomné na společný koncert s Epicou 26. října v brněnské Hale Vodova a vyslovil přání, aby fanoušci ukázali následně příchozím „švédským bastardům“, že jsou ti nejlepší.

Zatímco za spuštěnou oponou probíhaly poslední úpravy před nástupem hvězdy večera, zaujali čtyři kameramani svá místa před pódiem. Z tohoto koncertu byl totiž pořízen záznam, který by měl být v brzké době k dostání.

Brzy nato se spustilo intro a již tradičně patřil úvod skladbě Ghost Division. Po obvodu pódia stálo opevnění z pytlů s pískem a patníků propojených ostnatým drátem, bubeník Hannes van Dahl seděl na torzu tanku, ze kterého čnělo mohutné dělo. V zadní části byl ze drátů vytvořen nápis The Great War. Celé to zdobily mnohočetné plamenomety a ohňostroje, jenž o sobě velmi často dávaly vědět. Následoval titulní song nového alba The Great War, zatímco projekce ukazovala armádu, která pochoduje do boje. Při další skladbě The Attack of Dead Men přiběhla celá kapela v plynových maskách, zpěvák Joakim Brodén navíc s plynometem, což korespondovalo s textem tohoto songu. A co by to bylo za koncert Sabatonu, kdyby nepřišlo na ono známé „Ještě jedno pivo!“, čemuž se Joakim samozřejmě nebránil.

Nedávno vyšel klip k songu Seven Pillars of Wisdom. Tato píseň byla další v pořadí, zatímco projekce ukazovala tematickou poušť. Před skladbou The Red Baron si nechal Joakim na pódium přivézt repliku prvoválečného letounu, jehož součásti byly i klávesy. Následně přiznal, že na ně vůbec hrát neumí. Nemohla chybět skladba Far From the Fame o československém maršálovi Karlu Janouškovi, kterou Sabaton složili pro festival Masters of Rock a která je pevnou součástí jejich setlistu při koncertech v Česku. Po skladbě Night Witches si Joakim přinesl raketomet, z něhož vystřelil.

Na pětici skladeb si Sabaton pozvali celou Apocalypticu. Hned první písní byla Angels Calling, ke které nedávno též vyšel videoklip v podání obou kapel společně. Tempo výrazně zrychlila následná Fields of Verdun a při The Price of the Mile se s bubnem přidal i bicmen Apocalypticy Mikko Sirén. Na zbývající dvojici songů společného setu si všichni ze Sabatonu vzali královské pláště, jelikož The Lion From the North a Carolus Rex pojednávají o udatnosti švédských králů. Joakim poté popřál všem dobrou noc a spolu se svými kolegy se odebral z pódia. To samozřejmě ani zdaleka nebylo všechno.

Velké finále odstartoval pravděpodobně nejznámější song Sabatonu – Primo Victoria, který pojednává o „Dni D“. Před ním však byla ještě spuštěna projekce několika záběrů z vylodění v Normandii v roce 1944. Poté přišel čas na Bismarck – tato píseň měla premiéru u nás při květnovém koncertu v plzeňském amfiteátru Lochotín. Swedish Pagans se svou zpěvnou melodií byla na místě následně, a zatímco se Joakim proháněl po pódiu, přilepili mu oba kytaristé na hlavu několik trsátek, na což reagoval jasně a stručně: „Fuck you guys!“. A na samý závěr jsme si zaskákali při refrénu pecky To Hell and Back. Do posledního místa zaplněná O2 Aréna následně vyprovodila Sabaton mohutným, dlouhým, hlasitým a hlavně zaslouženým aplausem.

Sabaton vždy přiláká mnoho metalových fanoušků. Fakt, že se jim podařilo vyprodat největší koncertní halu u nás, vypovídá o tom, jak moc jsou oblíbení, a upevňuje jejich status jedné z předních metalových kapel současné scény. Hezkým gestem bylo, že si na několik songů pozvali své přátele z Apocalypticy, a ti si přizvali ještě Elize Ryd z Amaranthe. A jak nějaký čas před koncertem slibovali, tak i udělali – byl to největší a nejpropracovanější koncert Sabatonu, který jsme prozatím mohli u nás vidět.

Text: Mates Šimek, foto: Honza Švanda