Basinfirefest 2023, den první: headlineři Ghost a rozmary počasí

Pořadatelé Basinfirefestu letos změnili koncept festivalu a namísto loňských dvou pódií letos na kapely čekalo jedno pódium obřích rozměrů. Důvod byl viditelný hned po příchodu do areálu: v prostoru vyhrazeném pro účinkující parkovaly dva kamiony ze Švédska a obsah jejich návěsů zdobil zadní stěnu a strop jeviště. Ano, hádáte správně, první den Basinfirefestu se odehrával v kulisách připravených pro hlavního headlinera festivalu – švédské Ghost.

Po západočeských blackened deathmetalistech Mallephyr, kteří své statické vystoupení odehráli upnutí v kožených bundách, pódium rozsvítili a rozpohybovali slovenští thrasheři Catastrophy. Do uší cinkly zajímavé kytarové riffy, energický frontman Boris rozezpíval a rozpumpoval přibývající fanoušky pod pódiem. O tom, že se návštěvníci dobře bavili, svědčily i první circle pity, které se zpěvákovi podařilo roztočit.

V pět odpoledne, kdy na pódium nastupovali američtí deathmetaloví veteráni Jungle Rot, v areálu festivalu vládlo slunečné počasí ochlazované mírným větrem. V tu chvíli se zdálo, že katastrofické předpovědi meteorologů byly jen bezdůvodným strašákem. Jungle Rot fanouškům věnovali čtyřicet minut šlapavého oldschoolového death metalu. Zpěvák a kytarista Dave Matrise growloval jako o život, kytarista Geoff Bub točil svými dredy tak rychle, až se přítomným fotografům zasekávaly závěrky, a bubeník Spenser Syphers zcela vytěžoval své dva kopáky. Na pódiu je vystřídali američtí SpiritWorld, kteří na Basinu představili svůj death western metal. Pod tímto exotickým názvem se skrývala pořádná dávka hutného hardcore/thrash metalu, kterou rtuťovitý frontman Stu Brundy pumpoval do diváků pod tlakem.

V podobném tempu pokračovali i polští Decapitated, kteří svým energickým vystoupením potvrdili, že jsou právem považováni za ty, kdo vhání čerstvý vítr do plachet klasického death metalu. Po nich přišli na řadu švédští crossoveroví veteráni Clawfinger. Na scénu vtrhli jako uragán a okamžitě ovládli jak ji, tak pozornost všech diváků. Z celé kapely šla neuvěřitelná energie, baskytarista André Skaug, kterému vítr cuchal vlasy do podoby lví hřívy, se prakticky za celý koncert nezastavil, tančil a neúnavně hecoval fanoušky. Projev frontmana Zaka Tella byl příjemně civilní, neváhal seskočit z pódia mezi diváky a část písně odzpívat „z první lajny“. S rozpumpovaným publikem se sympatičtí Švédové loučili léty prověřeným megahitem Do What I Say. V areálu festivalu nebylo jediného hlasu, který by s nimi neskandoval jeho chytlavý refrén.

Čtyřicet minut, které zbývaly do začátku vystoupení headlinera letošního Basinfirefestu, švédských Ghost, trávili fanoušci různě. Někteří se zájmem přihlíželi zkušebnímu nasvěcování jeviště, jiní se věnovali posledním úpravám svého černobílého líčení, a všichni při tom po očku sledovali na svých mobilech meteoradar, který ve všech aplikacích vykresloval v červených a oranžových barvách postup bouřky, která se na lokaci festivalu hrozivě valila přes hřebeny Bavorského lesa. Byl to závod o čas.

Přesně na čas, ve čtvrt na jedenáct, nastoupila do potemnělých kulis gotické katedrály smečka bezejmenných ghúlů a spolu s prvními slovy písně Kaisarion vběhl na pódium i všemi očekávaný frontman Tobias Forge alias Papa Emeritus, který okamžitě ovládl všechny fanoušky. Ti, kteří jeho kouzlu nepodlehli okamžitě, byli strženi vlnou nadšení hned při dalším songu – hitu Rats, který musí znát z rádií úplně každý. Ghost servírovali fanouškům úchvatnou podívanou světové úrovně. Ghúlové se pohybovali po celé šířce jeviště, gesta a pózy Papa Emerita byly správně teatrální a pompézní, zvuk výborný a světelné efekty úžasné. V rychlém sledu následovaly skladby Faith, Spillways a Cirice, během kterých bylo bohužel zřejmé, že světelné záblesky, které se začaly objevovat na obloze za pódiem, tak úplně nepatří k naplánované světelné show. Papa Emeritus držel režii představení pevně ve svých rukou a v krátkých okamžicích mimo jeviště stíhal měnit rekvizity a kostýmy své mysteriózní podívané, ať už se jednalo o netopýří křídla v Cirice, cyberpunkový cylindr ve Watcher in the Sky nebo kardinálský ornát v Year Zero. Při songu Miasma bohužel začalo krápat, zesílil vítr a blesky nabraly na intenzitě. Papa Emeritus tak byl nucen oznámit poslední píseň svého představení, Mary on a Cross, kterou s ním za lehkého mrholení zpívali všichni fanoušci. Konec vystoupení nakonec musel potvrdit do mikrofonu ještě i jeden z pořadatelů, protože nikdo z diváků nemohl uvěřit, že tak skvěle rozjetá show skutečně končí. Nikdo v té chvíli nemohl tušit, že se hrozivě vyhlížející bouřka na poslední chvíli stočí jiným směrem a svou sílu vybije nad Německem. Bezpečnost návštěvníků festivalu i kapely samotné byla rozhodujícím faktorem pro ukončení vystoupení. Kapela, která tak odehrála přibližně hodinu, se s fanoušky loučila velmi srdečně a Papa Emeritovi na konci uklouzla hláška: „See you next year!“. Příští rok tedy uvidíme, zda se z jeho strany jednalo o závazný slib, nebo jen o zdvořilostní frázi.