Basinfirefest, den třetí: Ville Valo zpíval H.I.M., Airbourne řádili jako zběsilí

První sobotní kapelou byli mladí a nadějní rockeři Frozen Poppyhead. Na pódiu vystřihli půlhodinový set plný poctivého rocku, zatímco se areál pomalu zaplňoval, a dle svých slov by se jednou na „Basin“ rádi vrátili, klidně s delším hracím časem. Následně rozhýbali fanoušky pankáči Driák, jejichž muzika podpořená akordeonem k pogu prostě vybízela. O pořádnou divočinu se postarala mezinárodní formace End, jejíž směsice grindových sypaček a úderných hardcoreových riffů rozdivočila i fanoušky extrémního metalu. Čerstvý thrashový vichr do zad nám nadělili němečtí Dust Bolt, kteří už měli před sebou poměrně hustý dav kovaných metalistů. Po britských Urne, byla posledním českým aktérem pro tento den metalcoreová sestava Sunset Trail, po jejichž setu už se dle programu jelo od jedné hvězdy ke druhé.

Jednou z nejžádanějších kapel dle proseb fanoušků byla holandská deathmetalová legenda Pestilence. Toto přání pořadatelé vyslyšeli, a tak jsme byli svědky až profesorsky zahraného setu plného drtivého, precizního death metalu, a to i přes nedávné zamíchání sestavou, která výrazně omládla. Poté přišli na řadu němečtí Hämatom, kteří si v posledních letech mocně získávají sympatie metalových fanoušků i díky spřáteleným Dymytry, které kapela také na dálku pozdravila písní Behind the Masks. Frontman Torsten Scharf si od fanoušků vyžádal první wall of death tohoto dne, nechyběla scéna s bubeníkem Frankem Joossem, který se na plošině i se svým nástrojem „projel“ po fanoušcích. Samozřejmostí byla i hitovka „Ser na systém“, při které si fanoušci sborově vzali do parády refrén hlásající právě toto heslo.

A bylo ještě veseleji, protože přišla řada na německé thrashové veterány Tankard, kteří patří do „Big Teutonic Thrash Metal Four“. V mnohých chvílích se naplno projevovala jejich obliba piva – kromě bubeníka Olafa Zissela pobíhali všichni ostatní často po pódiu s tímto českým národním alkoholickým nápojem v ruce. Kapela hrála především starší tvorbu a nemohly chybět také kousky jako Beerbarians, A Girl Called Cerveza nebo závěrečná (Empty) Tankard. Atmosféra se poté otočila o 180 stupňů při koncertu gothic/doom metalových Britů Paradise Lost. V pestrém setlistu nás kapela vzala na cestu od svých deathmetalových kořenů přes skladby podpořené tajemnými samply až ke své dosud poslední desce Obsidian z roku 2020. Frontman Nick Holmes též ocenil české pivo a přiznal, že není úplně zvyklý hrát za světla, což bylo snad jediným detailem, který koncertu Paradise Lost tak trochu uškodil.

Sobotním headlinerem byl pro mnohé finský zpěvák Ville Valo, kterého známe jako frontmana kapely H.I.M. Tentokrát přijel se svým sólovým projektem Heartagram. Tento symbol kombinující srdce a pentagram se zvýrazněnými Villeho iniciálami zdobil pódium spolu se sestavou světelných sloupů. Kapela hrála na střídačku skladby svoje a skladby H.I.M., jednalo se o velmi příjemný gotický metal, který potěšil především dámskou část osazenstva. Další velkou hvězdou festivalu jsme přivítali hned nato: řeč je u australských hardrockových šílencích Airbourne. Ti se postarali o pořádně divokou show a porci hard rocku ostrého jako břitva. Frontman Joel O’Keeffe naběhal za koncert snad několik kilometrů, prošel se s kytarou i mezi fanoušky. Pódium zdobila impozantní sestava reprobeden Marshall a velký počet světlometů. Kapela ke konci také uctila památku Lemmyho Kilmistera, když na jedné z nástrojových beden rozlila do kelímků Jacka Danielse s colou, které pak rozdala fanouškům. Joel si tradičně rozmlátil o hlavu několik plechovek piva, které poté létaly do předních řad, mnozí přítomní se tedy dočkali nedobrovolné pivní sprchy. Závěr třetího dne festivalu obstarala portugalská ryze blackmetalová formace Gaerea. Ta si podmanila všechny, kdo ještě zůstali, hutným, rychlým a chytlavým blackovým zvukem. Pozornost poutal především Guilherme Henriques, který se neustále procházel v těsné blízkosti fanoušků. S posledními tóny závěrečné skladby Laude poté areál pozvolna utichl.