Metalfest, den druhý: Mraky nad Lochotínem a metal ze severu i z jihu

Honza Švanda
Elvenking, Damna/foto: Honza Švanda

Nad druhým dnem plzeňského Metalfestu visela už od rána hrozba vydatného deště, a dokonce i bouřek. Příznivci tvrdé hudby však i přes nepříznivou předpověď proudili do Lochotínského amfiteátru, aby ukázali svým oblíbeným kapelám, že je pár kapek rozhodně nezastaví.

Vanaheim jako jediní Češi na pódiu a Miracle Flair zastupující za Kimaeru

Sobotní program zahájila kapela Vanaheim, která byla zároveň jediným českým zástupcem na celém festivalu. Na pódium nastoupili už kolem jedenácté hodiny dopoledne. Následovali Miracle Flair, jejichž vystoupení už doprovázel vytrvalý déšť. Fanoušci se schovávali pod kapucemi a v barevných pláštěnkách. Kapela ze Švýcarska zaskočila za zrušené vystoupení libanonských Kimaera. Zpěvačka Nicole Hartmann podala výborný výkon a mezi skladbami komunikovala s publikem, které však působilo trochu chladně a unaveně.

Frozen Crown a Elvenking: metal z lůna Itálie

Frozen Crown už se dočkali vřelejšího přijetí. Areál se postupně zaplňoval a italská pětice z Milána, známá českému publiku z několika předchozích vystoupení, odstartovala svůj set skladbou War Hearts. Interakce s fanoušky fungovala skvěle – nechybělo tleskání, skákání ani nadšené výkřiky. Bylo zřejmé, že si kapela své vystoupení užívá plnými doušky. Dalšího zástupce italského národa jsme mohli vidět následovně v podobě skupiny Elvenking. Jejich hudba kombinuje power metal s folklorními prvky, což umocnily housle, pomalované obličeje a paroží na hlavě frontmana Damny. Jejich texty čerpají z mýtů, legend a fantasy světa – a skladby jako Pagan Revolution či Bride of Night přenesly fanoušky do jiné reality. Jejich set měl výborné tempo a melodie, které přímo vyzývaly k tanci.

Dynazty a dvoják Nilse Molina

Kapelu Dynazty přivítala už výrazně zaplněná plocha i tribuny. V prvních řadách bylo vidět fanoušky s vlajkami, transparenty a tričky této švédské party. Úvodní skladba In the Arms of the Devil rozproudila energii, publikum zpívalo texty a atmosféra postupně gradovala. Během jejich setu se počasí na chvíli umoudřilo a dokonce ustal déšť. Bubeník Georg Härnsten Egg předvedl sólo na bicí a závěrečná Heartless Madness patřila hlavně davu, který sborově zpíval refrén.

Lord of the Lost vychytali ten největší liják

Počasí si ale dalo repete právě ve chvíli, kdy nastoupili Lord of the Lost. To, co následovalo, by se dalo bez nadsázky označit za pohromu počasí. Hustý déšť, provazy vody a místy i kroupy doslova pohltily areál. Fanoušci hledali úkryt, jak se dalo, ale mnohé neochránily ani pláštěnky či jejich oděv. Mnozí areál opustili, ale nejvěrnější zůstali a užili si skladby jako Loreley, Drag Me to Hell nebo My Sanctuary, a to i navzdory extrémním podmínkám. A pokud si myslíte, že redaktoři zůstali toho všeho uchráněni a prošli suchou nohou až do konce festivalu, tak to rozhodně ne. Autorka tohoto textu spolu s naším šéfredaktorem Honzou přečkali největší liják u podpisového stanu nad porcí masových kuliček. A ano – suché nezůstaly ani ponožky. Hlad byl prostě silnější než déšť.

Amaranthe působili přesvědčivě a nebáli se sestoupit k divákům

Počasí se naštěstí trochu umoudřilo a fanoušci se začali pomalu vracet do areálu. Přestávka mezi vystoupeními připravila půdu pro další hvězdu večera, Amaranthe. Půlhodinová pauza poskytla návštěvníkům čas načerpat nové síly a kolem šesté večerní na scénu nastoupila šestičlenná formace ze severu Evropy. Set otevřeli intrem, po kterém následovala energická skladba Fearless. Zpívající trojice Elize Ryd, Mikael Sehlin a Nils Molin na pódiu perfektně spolupracovala a jejich souhra působila stejně přesvědčivě jako na studiových albech. Chytlavé refrény, tanečně laděné melodie a moderní metalový zvuk jsou pro Amaranthe typické – a to vše si mohlo plzeňské publikum vychutnat naplno. Kapela si své fanoušky okamžitě získala. Skvěle komunikovala s publikem a nebála se sestoupit blíže k divákům. Zvláštní pozornost si zaslouží Nils Molin, který si během dne střihl tzv. „dvoják“ – na pódiu se totiž objevil už dříve se zmíněnou domovskou kapelou Dynazty.

Alestorm českému publiku sedí 

Když se blížila osmá hodina večerní, pódium ovládly obří nafukovací kačenky – neklamné znamení, že přicházejí oblíbení skotští piráti Alestorm. Areál se rázem proměnil ve velkolepou párty. Českému publiku Alestorm prostě sedí a časté návštěvy kapely u nás jsou toho jasným důkazem. Pod pódiem se během chvilky vytvořil divoký kotel. Lidé skákali, surfovali na rukou a nechyběly ani klasické circle pity, které k show Alestorm už neodmyslitelně patří. Alestorm přivezli do Plzně svůj osvědčený mix humoru, energie a chytlavých hitů jako Party Metal Drinking Crew, Mexico nebo nesmrtelnou Drink. Fanoušci si vystoupení užívali naplno a celá scéna doslova řádila v rytmu jejich pirátsko-metalového šílenství.

Text: Šárka Vlachová, foto: Honza Švanda

Author