Krushers of the World 2026: Kreator se svou strhující show ovládli Prahu

Koncert byl celkem dlouho dopředu vyprodaný, a tak už nějakou dobu před otevřením vstupů postávala před Forem dvojice front natěšených rockerů. Už samotný úvod akce nabral pořádný spád, když do strun udeřila americká power-violence grindcorová čtveřice Nails. S dozněním intra v podobě songu The Hammer (Motörhead) se rozjel úvodní song Suffering Soul z první desky Unsilent Death, která tvořila většinu setu. Zkušený frontman Todd Jones už od začátku hecoval fanoušky k tomu, aby ukázali, co v nich je, a téměř bez pauzy Nails sypali jeden song za druhým. Mnohým přihlížejícím tahle jízda mohla připomínat Sepulturu v jejich začátcích. Drtivě rychlé riffy a houpavé přebasované pasáže velmi brzy začaly rozpoutávat circle pity v obou sektorech na stání v sále, který se ovšem stále ještě zaplňoval. Úvod to byl tedy pořádně rázný, slabou kaňkou mohlo být lehce chaotické nazvučení, kdy se chvílemi hudební produkce mohla zdát i lehce nečitelnou. Todd před závěrečnou peckou Unsilent Death poděkoval za podporu a parádní energii ze strany fanoušků a na řadě nyní byli Exodus.

Exodus loni přivítali do sestavy navrátilce – frontmana Roba Dukese – a tohle turné pojali jako ideální příležitost k podpoře své letošní desky Goliath. A tím také začali, na pódium jako první naběhl uzdravený bubeník Tom Hunting, za ním i Gary Holt a spol. a rozjeli novou peckou 3111. Vzápětí následovala legendární vypalovačka Bonded by Blood z první desky. Rychlá a nezastavitelná thrashová jízda, parádní riffy i kytarová sóla, Robovi to parádně zpívalo… Tohle zkrátka muselo bavit každého fanouška thrashe. A mnozí z nich už byli pořádně ve varu, když na Robovy pokyny rozjížděli mohutné moshpity. Tempo pak na chvíli zpomalilo při táhlé skladbě Goliath, té titulní z nové desky, ušetřené síly ovšem přišly vhod. Rob se poté dle svých slov chystal udělit všem v sále lekci násilí, a tak se Exodus opět rozjeli na plné obrátky při skladbě A Lesson in Violence. Set této thrashové legendy spěl ke konci, v průběhu songu Toxic Waltz najednou z pódia zmizel kytarista Lee Altus a vrátil se v podivné masce s červenou parukou. Na závěrečný flák Strike of the Beast Rob naznačil, že si od fanoušků přeje wall of death. Tohle přání mu fanoušci splnili v obou sektorech, což byla krásně živelná tečka za tímto parádním setem.

Další sázkou na jistotu byli Carcass, britská goregrind-melodeathová ikona, která letos slaví 40 let své hudební kariéry. Show kapely dokreslovala čtveřice malých LED monitorů s dvojicemi bílých světlometů. Na těch během koncertu často běžely tematické záběry na chirurgické nástroje nebo záběry z operací, což k jejich „surgical death metalu“ sedlo. S potemněním sálu a spuštěním zvláštního intra se na pódiu zjevilo ikonické duo Jeff Walker a Bill Steer a duo jejich o generaci mladších spoluhráčů. Všichni společně pak začali svůj set klasikou Unfit for Human Consumption. Jeff po shození své hřívy ve formální bílé košili téměř připomínal patologa, který se chystá k výkonu. Bill si svoji performanci užíval náramně, často pařil a byl v pohybu a jeho přesné, složité a sekané riffy dodávaly produkci ten správný šmrnc, místy i doprovázel Jeffa ve zpěvu. Druhý song Buried Dreams už pořádně rozhýbal mnohé v sále, v předních řadách se to jen hemžilo headbangujícími rockery. Carcass se drželi především staršího materiálu, pokračovalo se skladbami Incarnated Solvent Abuse či Tomorrow Belongs to Nobody. Jeff vzpomněl i na svůj první český koncert v roce 1990 v Ostravě a vznesl dotaz, zda někdo z dotyčných byl u toho – a pár takových se opravdu našlo. V úderném a drtivém tempu se pokračovalo až do konce, Carcass svůj set uzavřeli vypalovačkou Heartwork.

Pódium nyní zahalila opona, po stranách pódia se objevili rohatí démoni a několik hlav nabodnutých na kůlech… Přípravy pro Kreator finišovaly a když bylo spuštěno intro Run to the Hills (Iron Maiden), všichni už věděli, že ten okamžik nastal. Nejprve však na oponě probíhala za doprovodu skladby Eve of Destruction (P.F. Sloan) projekce se záběry na rozličné válečné konflikty a protesty proti režimu, což evokovalo jasný vzkaz a postoj kapely k tomuto zlu. Pak už ale opona spadla a Kreator začali singlem Seven Spires z nové desky Krushers of the World. Dominantou pódia byla obrovská hlava rohatého démona, na které měl svoji bicí sestavu umístěnou zakládající člen Jurgen Reil, další hlava se svítícíma očima se tyčila nad ním, stojany pro mikrofony zdobily další nabodnuté hlavy. Po obvodu pódia už během úvodního songu vystřelovaly vysoké plameny, které doprovázely naprostou většinu koncertu. Hned vzápětí Kreator pokračovali písní Hail to the Hordes, kterou vzdávají hold svým příznivcům. Frontman Mille Petrozza poté oznámil, že Kreator je zpět a vyžádal si wall of death na následnou vypalovačku Enemy of God, do které přizval i jedince shlížející z balkonů. Směrem ke stropu během toho vystřelila sada dlouhých červených konfet.

Zvuk měla kapela famózní a na celé čtveřici bylo vidět, že do svého výkonu dává všechno. Novějšímu songu Hate Über Alles předcházela scéna, kdy na pódium přišla dvojice skřetů se zapálenými pochodněmi. Přední část pódia zahalily plameny na úvod titulní skladby nové desky Krushers of the World, na jejímž konci celý sál skandoval jméno kapely. Mille to ocenil s tím, že všichni přihlížející jsou jeho hordami zla, což předznamenalo hitovku Hordes of Chaos. Zmíněná dvojice skřetů s pochodněmi později upálila dvojici přivezených koster před rychlovkou Phantom Anticrist, na pódium následně naběhla energická zpěvačka Britta Görtz (Hiraes) jako host při dalším novém songu Tränenpalast, zrovna ji ovšem v tu chvíli zlobilo ne zrovna ideální nazvučení. Na závěrečnou část si pak Kreator nechali porci nesmrtelných fláků, které zná snad každý příznivce thrash metalu. Endless Pain, titulní skladbu nové desky věnovali všem oldschoolovým metalistům, přídavek v podobě Violent Revolution a závěrečné klasiky Pleasure to Kill tomu nasadil korunu. Také při poslední jmenované pokryly podlahu sálu proudy konfet. Tohle byla ta pravá thrashová mašinérie, kterou nás Kreator baví už více než čtyři dekády.