V neděli 18. 11. odstartovalo koncertní turné k 25. výročí projektu Zemětřesení

V pražském Paláci Akropolis vystoupila sestava, kterou v roce 1992 svedla dohromady hudební anketa Černá vrána. Posluchači zvolili Aleše Brichtu (zpěv), Miloše Doda Doležala (kytara), Vlastu Henycha (basa) a Štěpána Smetáčka (bicí) za nejpopulárnější hudebníky v daném oboru. Takto vzniklá „supergroup“ pojala nápad pomoci na svět nedokončenému albu Zemětřesení tragicky zesnulého Jiřího Schelingera. Ten měl ve své tvorbě dvě polohy – známější bubblegumovou a autentičtější hardrockovou, kterou se pánové rozhodli více vytáhnout na světlo.
Sestavu doplňuje bratr Jiřího Schelingera Milan (zpěv, kytara), který jest také hudebníkem. Jeho přítomnost působí, že máme k legendě zase o kousek blíž.

Na úvod koncertního večera zahrála kapela s originálním, až poetickým názvem Frozen Poppyhead (Zmrzlá hlavička vlčího máku). Velmi očekávaná byla autogramiáda všech čtyř členů Zemětřesení a hosta Milana Schelingera. Fanoušci přinášeli k podpisu plakáty k 25. výročí, desku či další artikl; vše potřebné bylo k dostání v sousedícím merch stánku. Fanoušci se mohli takto s umělci setkat i osobně a pozdravit je. Poté ještě zahrála kapela 9. planeta.

Zemětřesení hned v úvodu rozptýlilo všechny obavy, které by kolem jejich návratu snad panovaly. Kapela hrála výborně, hnaná Smetáčkovými bicími. Každý z pánů je opravdová špička ve svém oboru, a i když je to kapela složená z výrazných a silných individualit, společně jim to ladí i po pětadvaceti letech stále velmi dobře. Velkého ohlasu se dočkala skladba Šípková Růženka, která je česky otextovaným coverem Deep Purple Soldier of Fortune. Zhruba v polovině koncertu přišel na pódium Milan Schelinger a v jeho sólovém podání jsme slyšeli několik písní, mj. krásnou verzi skladby, kterou nazval jejich „hymnou“ – Holubí dům. Na pódiu již zůstal, i když se po chvíli vrátil Aleš Brichta, a od té chvíle mělo Zemětřesení frontmany dva. Nesměly chybět další hity – Jahody mražený či Nám se líbí. Brichtova velká chvíle přišla při písni Jsem prý blázen jen, která mu z celého schelingerovského repertoáru sedí asi nejvíc. Zaslouženou pozornost přitáhl i Štěpán Smetáček při svém sólu na bicí, kdy náležitě využíval i méně tradičních částí soupravy (gong a velký buben zavěšené na konstrukci) a experimentoval se zvuky.

Zemětřesení po 25 letech je projektem, který se na koncertních pódiích moc dlouho neohřeje. Kapela plánuje dalších pár vystoupení převážně v Čechách, ale i na Slovensku, a pak si všech pět zase půjde vlastními hudebními i lidskými cestami. Proto pokud můžete, zajděte na místa, kde nyní hrají. Další příležitost po dalších pětadvaceti letech se opakovat nebude.

A protože nás toto turné opravdu baví, můžete se přečíst report z pražského koncertu. Ovšem fotografie jsou z koncertu plzeňského, který jsme navštívili také. Kde se potkáme příště? Že by to bylo Brno?

Text: Sylva Kaplanová

Foto: Martin Hanáček