Rockový Majáles Zubří země: Metal, slunce i pořádná sprcha

Akci s mírným skluzem zahájil Aleš Brichta se svou kapelou Aleš Brichta Project. Jak ostře se odstartovalo, tak se pokračovalo. Na pódiu se objevil ostravský Citron. Tanja i Láďa Křížek si solidně zaplněný areál brzo podmanili společnými songy i sólovkami. Citronu přálo slunečné počasí, a tak mohl Pavel Hanus po chvíli odhodit tričko a tradičně dohrát koncert svlečený do půl těla.

Pak přišla pro diváky první zkouška fandovství a odolnosti. Při vystoupení Honzy Křížka spadly první dešťové kapky. Ale tento májový deštík moc diváky nerozhodil. Honza při vystoupení zmínil i relativně nedávno zesnulého Radima Hladíka a od Blue Effect při té příležitosti zahrál písničku Sluneční hrob.

Poté si Big Boss z kapely Root přinesl na pódium opět parádní slunečné počasí a nasypal do diváků pořádný black metal. Brňáci nenechali nikoho na pochybách, že jsou v tomhle žánru jedna z nej kapel u nás.

Vše směřovalo k vystoupení headlinera Majálesu, kapely Škwor, a při pohledu k nebi i dalšímu dešti. Ten přišel dřív, než hrábl Petr Hrdlička do strun. A byl opravdu výdatný. Kapela dala patnáct fláků a nabídla parádní koncert, ale i tak bylo s podivem, že zaplněný areál si tento koncert dokázal užívat i mezi kapkami deště. Nejlépe to vystihli sami kluci ze Škworů na svém Facebooku, když poděkovali všem fanouškům v Bystřici nad Pernštejnem za to, že na ně v tom masakru vydrželi pod pódiem.
Poslední vystoupila kapela Black Jack, ale i když déšť ustal, zůstali jen ti nejvěrnější fanoušci. Ostatní promočení a botách vodu spěchali k autům a domů do sucha.

I když počasí bylo jak na houpačce, je třeba za netradičně tradiční Rockový Majáles organizátorům poděkovat. Vše klapalo, občerstvení bylo bez dlouhých front, parkoviště v dosahu – vychytaná akce. Nezbývá, než se těšit na 10. ročník, kapely budou více než zajímavé a přinejmenším část z nich je známá už teď. Za všechny můžeme zmínit alespoň Arakain, který bude opět zárukou kvalitního metalu a samozřejmě divácké návštěvnosti.

Foto a text: Honza Švanda