Dánští Volbeat se sympaticky uvedli v nové hale O2 Universum

Zatímco se prostory na ploše před pódiem a sedačkami zaplňovaly návštěvníky, s lehkým zpožděním udeřilo do strun kanadské trio Danko Jones. Jejich muzika je postavena na jednodušších kompozicích a nabízí klasický a rychlý rock’n’roll, čímž dokázali rozpohybovat mnohé zde přítomné v předních řadách. Během setu, do kterého se vešlo sedm jejich skladeb, přišla řada i na nové album A Rock Supreme.

Roli druhé předkapely sehrála americká heavymetalová čtveřice Baroness. Stejně jako Danko Jones a Volbeat, i tito se na aktuálně probíhajícím turné uvádějí novým albem. To jejich nese název Gold & Grey a tvořilo většinu setu. Dostali o něco delší časový prostor a nejednalo se o takovou rock’n’rollovou jízdu jako v případě první kapely večera – sem tam zahráli i pomalejší songy. Mezitím se celý sál intenzivně zaplňoval a všichni s natěšením vyhlíželi zlatý hřeb večera.

Volbeat zkrátka táhnou. Všechna jejich doposud vydaná alba se stala v jejich zemi platinovými, což se povede opravdu málokomu. Začátek koncertu se kvůli menším technickým potížím sice trochu zpozdil, což však nebylo vůbec třeba mít za zlé. S potemněním arény a spuštěním songu Born to Raise Hell (Motörhead) se ozval mohutný aplaus vyprodaného O2 Universa. V krátké verzi ještě z playbacku zazněla Red Right Hand od Nick Cave & the Bad Seeds (těmito dvěma písněmi z playbacku dosud začínala většina koncertů na tomto turné. Pražský koncert uvedlo nové album Volbeat s názvem Rewind, Replay & Rebound, a to dvojicí songů The Everlasting a Pelvis on Fire.

Na přední straně plošiny, na které seděl za svou bicí soupravou bubeník a jeden z původních členů Jon Larsen, probíhala projekce. Ta o sobě dala poprvé vědět během songu Sorry Sack of Bones, kde skýtala záběry na hřbitov a smuteční průvody. A hned poté první tóny kytary Michaela Poulsena daly jasně najevo, že je na řadě Lola Montez, zřejmě neznámější song této dánské party, který mnoho zde přítomných zpívalo spolu s kapelou a Michael během toho mával fanouškům v horních patrech.

Poté, co si Michael nechal přinést akustickou kytaru, zahrál kousek písně Ring of Fire od Johnnyho Cashe a hned se zeptal, jestli někdo zde přítomný má tohoto věhlasného zpěváka v oblibě. Na řadě byl tedy Sad Man’s Tongue vyprávějící o muži se zálibou v country a rockové hudbě, který nakonec skončí ve vězení. Stejně jako ve studiové verzi, i tentokrát frontman kapely hned po první sloce vyměnil akustiku za elektriku a pokračovalo se vesele dál. K písní Black Rose si pozval zpěváka předkapely Danka Jonese, jehož jméno nese i název jeho kapely. Následně při For Evigt (což znamená v dánštině navždy) si chtěl podle svých slov ověřit, zda čeští fanoušci umí dánsky (refrén je v dánštině) a s výsledkem byl spokojený. Též se spustila konfetová děla, jenž z pódia a od zvukaře metala salvy červených a bílých konfet.

O tom, jaké to bylo hezké být dítětem, nám Volbeat připomněli v písni When We Were Kids, při rychlovce Slaytan zase před bubeníkem Jonem vystřelovaly vysoko do výše sloupy kouře. Při Die to Live si kapela dokonce vyžádala wall of death, což na koncertech klasických heavy metalových kapel opravdu není běžně k vidění. Pro ty, co tomuto stylu zábavy neholdují, to bylo naštěstí poprvé a naposledy, kdy k něčemu takovému došlo. Posledními písněmi před přídavkem byly rychlá Seal the Deal a pomalejší nová Last Day Under the Sun, ke které byl natočen krásný videoklip.

Videoklipy natočila kapela ke mnoha svým skladbám, a to i k první přidané – The Devil’s Bleeding Crown, kde Michael hraje velmi poutavý a návykový kytarový riff. Následovala poslední věc z nové desky pro tento večer – Leviathan, a o něco pomalejší Let It Burn. Předposlední skladba byla Pool of Booze, Booze, Booza z debutu kapely The Strength/The Sound/The Songs. Během dvou hodin tedy Volbeat zvládli zahrnout do svého setu všech sedm vydaných studiových alb. A celé to zakončil song Still Counting, který je vedle Loly Montez též velmi známý. Během závěrečné písně se rovněž znovu dala do provozu konfetová děla, ze stran létaly do vzduchu obrovské černé nafukovací balónky a na úplném konci byly ještě ke stropu vystřeleny salvy červenobílých třásní. Následovalo dlouhé a vstřícné loučení, a za velikého aplausu se Volbeat odebrali do prostor zákulisí.

Už jen to, že dlouho dopředu bylo vyprodáno, avizovalo, jak moc je tato kapela u nás oblíbená. Minulý rok byli jednou z hlavních hvězd královéhradeckého festivalu Rock for People, letos se u nás zastavili v rámci turné k novému albu. Byla opravdu radost sledovat tu pozitivní energii, kterou ve svém díle rozveselují své fanoušky. Doufejme, že je tu budeme mít brzy znovu.

Text: Mates Šimek, foto: Magda Šotolová