Powerwolf zahráli v Praze: Sníh, vlčí vytí i velké ohně

Powerwolf/foto: Honza Švanda

Druhá listopadová neděle se stala svátkem pro fanoušky „vlčí“ smečky Powerwolf. Kapela zamířila do našeho hlavního města Prahy, aby zde odehrála svou „metalovou mši“. Společnost jim dělaly skupiny Dragonforce a Warkings se svou show.

Čekalo se od brzkého rána

Večírek plný vlčího vytí a temné atmosféry kostelního hřbitova hostila 13. listopadu Sportovní hala Fortuna v pražských Holešovicích. Ze všech koutů Česka se sem dostavili příznivci německé powermetalové party Powerwolf a jejich „metalové mše“ v rámci Wolfsnächte Tour 2022, kteří už od časných ranních hodin i přes nepříjemnou zimu očekávali své hrdiny u bran haly. Kdo by se jim divil, koncert byl několikrát odložen z důvodu covidových opatření, a tak nebylo divu, že ti, co chtěli ukořistit místa v předních řadách, si je museli náležitě vystát. A i přesto, že nebyl koncert zcela vyprodán, přilákali Powerwolf slušnou armádu fanoušků v kapelních tričkách, která halu Fortuna téměř celou zaplnila.

Warkings: Gladiátoři, válečníci a štítonošky

Pořadatel předem avizoval, že se dveře haly otevřou o šesté hodině večerní, a tak se také stalo. S hlasitým pokřikem „hauuuu“ jsme mohli sledovat, jak fanoušci běží vstříc pódiu a zaujímají svá místa u pódiového hrazení. Úderem tři čtvrtě na sedm hala potemněla, ozval se masivní ryk natěšených fanoušků a v zadní části pódia se objevil první člen předskakujících Warkings. Ti se v České republice ukázali vůbec poprvé živě, a nutno říci, že ostudu si rozhodně neudělali. Čtyři členové, každý z nich převlečený ve svém kostýmu „mrtvého hrdiny“ s maskou, odstartovali svůj čtyřicetiminutový set skladbou The Last Battle. Následovaly skladby Spartacus a Maximus. Zpěvák říkající si The Tribune, za jehož maskou se neschovává nikdo jiný než Rakušan Georg Neuhauser, se přesouval z jedné strany pódia na druhou a pobízel dav. Jeho zkušenosti coby zpěváka své domovské kapely Serenity této mladé kapele skvěle hrají do karet, protože v Praze bylo vidět, jak dobře umí s davem pracovat. V momentě, kdy se k němu navíc připojila i zpěvačka s přezdívkou Morgana Le Fay, už s nimi společně skandovala „We will fight!“ také celá hala. Závěrem sestoupil The Tribune blíže k fanouškům a hrdě nad jejich hlavami mával červenou vlajkou s logem kapely.

Dragonforce: Trocha her s nádechem fantastiky 

Neméně vřelého přijetí se dočkali i v pořadí druzí Angličané Dragonforce. Pódium upravené ve stylu staré televize a arkádových her bylo pro ně připravené před osmou hodinou. Přední řady skandovaly jejich jméno. Jakmile se objevil zpěvák Marc Hudson, hodil hřívou a otevřel ústa, fanoušci znovu propukli v hlasitý křik. Dragonforce začali s písní Highway to Oblivion z posledního alba Extreme Power Metal. Už během této skladby bylo vidět, čeho bude hala Fortuna ten večer svědkem. Styl Dragonforce se totiž vyznačuje především rychlými kytarovými sóly a fantasy texty, které jsou často inspirovány počítačovými hrami. Důkazem toho je například skladba The Last Dragonborn věnovaná hře Skyrim, která v hale taktéž zazněla.
Kytaristé Herman Li a Sam Totman dokázali se svými nástroji, že jsou vynikají dvojka, která se skvěle doplňuje, byť jejich složitější sóla mohla část fanoušků místy nudit. Oživením se stal cover My Heart Will Go On z filmu Titanic od zpěvačky Céline Dion, který v metalové podobě získal zcela nový nádech. Nutno podotknout, že mužská část publika si velmi užívala přítomnost jediné ženy v sestavě, baskytaristky a doprovodné zpěvačky Alicie Vigil, která se na přední řady pěkně usmívala. Práce zpěváka Marca Hudsona s publikem fungovala i tady skvěle, byť se bohužel nedočkala takového ohlasu jako u předchozích Warkings, protože fanoušci už se nemohli dočkat Powerwolf.

Powerwolf: Vítejte na „metalové mši“

Pódium se uvolnilo pro hlavní hvězdy a zakryla jej černá plachta s logem kapely, aby nebylo vidět, co se za ní pro obecenstvo chystá. Začala půlhodinová pauza, během níž mnohé z nás vytrhlo z únavy a čekání napjaté a hlasitě skandující publikum. Čekání ukončila černočerná tma v hale a zvuky vyjících vlků ozývající se z reproduktorů. Plachta spadla, „vybuchla“ pyrotechnika a v zadní části pódia se na obrazovce objevila mohutná brána, ze které jednotliví členové postupně „předstupovali“ před fanoušky v doprovodu několika mnichů nesoucích hořící louče. Téměř dvouhodinový set zahájili Powerwolf velkolepě, se spoustou ohňů, pyrotechniky a skladbou s příhodným názvem Faster Than The Flame. Zpěvák Attila Dorn se vynořil z mlhy a začalo být pěkně teplo.

Po nucené pauze si kapela koncertování užívá

Že se jedná teprve o třetí zastávku dlouho odkládaného turné, bylo vidět na projevu kapely. Z členů sršela energie na rozdávání a bylo vidět, že si návrat na pódia patřičně užívají. Kytaristé Matthew Greywolf a Charles Greywolf se střídali mezi sebou na obou stranách scény a do davu posílali úsměvy. Po úvodní Faster Than The Flame zazněly halou také písně Incense & Iron a Cardinal Sin, během nichž klávesista Falk Maria Schlegel vyběhl zpoza svých kláves a mával vlajkou, ze které létaly jiskry. V hitu Amen & Attack jsme zase mohli vidět obří varhany, ze kterých šlehaly plameny. Tempo rychlých skladeb zmírnila v polovině setu balada Where the Wild Wolves Have Gone a její „sníh“ v podobě pěny padající do davu z horní konstrukce pódia.

Powerwolf pokaždé přivezou něco nového 

Ten, kdo někdy v minulosti navštívil koncert Powerwolf, ví, že mezi jejich přednosti určitě patří živá produkce. Jak hvězda Powerwolf stále roste, je to vidět na bohatosti výpravy. Pokaždé, když k nám zavítají, přivezou s sebou něco nového, ať už se to týká kostýmů, nebo kulis. Tentokrát vsadili na velkou obrazovku pro vizuály, umístěnou v zadní části pódia, která skvěle doplňovala jejich show. V jednu chvíli jsme se tak ocitli například na hřbitově zalitém měsíčním světlem, poté na plovoucí lodi plné vlkodlaků nebo za zdmi starého kostela.

Díky!

Vyvolaný přídavek přišel v podobě tří skladeb. Z nich určitě stojí za zmínku závěrečná Werewolves of Armenia, u které je tradicí, že se hlavní komedianti souboru, zpěvák Attila Dorn a klávesák Falk Maria Schlegel, přetahují, kdo z nich více vyburcuje dav ve křičení „Hu, Ha!“. A tomu všemu se zkrátka říká perfektně odvedená show. Díky!

Text: Šárka Vlachová, foto: Honza Švanda