Deez Nuts s hosty v Brně na Melodce: zvukovody nabažené na sto třicet procent

Deez Nuts/foto: Jiří Kunčík

První únorový pátek se v oblíbeném brněnském klubu Melodka děly věci. Organizátoři známého festivalu Fajtfest pozvali hardcoreové velikány Deez Nuts, aby si zde udělali jednu ze zastávek svého turné. Spolu s nimi táhnou evropskými kluby i američtí Acacia Strain, Unity-TX a Brothers Till We Die ze Španělska.

Brothers Till We Die uměli rozhicovat přítomné

Právě poslední jmenovaná partička celý večer zahájila, a to opravdu rovnou zostra. Zpěvák Felipe Almán ví, jak rozhýbat dav, a při seskoku charismatické baskytaristky přímo do kotle už klub parádně vřel.

Unity TX – texaský masakr střídající styly

V pořadí druzí účinkující – a za mě obrovské překvapení – byli Unity TX. Tenhle texaský masakr nenechal v klidu ani mě, a doslova válcoval svou energií všechny okolo. Po probrání z tranzu jsem se marně snažil specifikovat jejich styl – díky střídání rapcore, hardcore a chvílemi až hip-hopových pasáží nešlo nijak škatulkovat. Vlastně i toto střídání stylů dávalo celé show parádní náboj. Už teď se nemohu dočkat letního Fajtfestu, kde právě tihle Američané vystoupí.

The Acacia Strain: po tomhle výkonu si je přidávám do playlistu

Další, a bohužel už předposlední zástupci večera The Acacia Strain se přihlásili následně o slovo a rozjeli svůj set bravurně. Zpěvák Vincent Bennett bohužel ode mne nebude mít takřka jedinou fotku, protože zachytit ho je zcela nadlidský výkon – nebylo vteřiny, kdy by zůstal v klidu a bez hnutí. Za svůj výkon však sklízel nejen ode mne, ale i od ostatních fans obdiv a velkou pochvalu. Tenhle styl s nádechem deadcore se mi čím dál víc začíná vrývat pod kůži a The Acacia Strain určitě budou mít po tomto večeru své místo v mém playlistu.

Deez Nuts: tohle mělo koule

Po menším vydechnutí se všichni začali soustředit právě na Deez Nuts – s trochou nervozity někde vzadu v hlavě. Ještě máme v paměti loňské ne zcela vydařené vystoupení na Fajtfestu, kde po menších technických problémech nemohli zahrát celý set a kytarista Matt Rogers dával svou nespokojenost dost najevo. Obavy ale byly zcela zbytečné, protože tohle vystoupení mělo doslova a do písmene koule. JJ Peters opět dokázal, že jeho parta právem patří na úplný vrchol tohoto žánru, a jeho charisma i věčně dobrá nálada tomu dodaly glanc.

Díky!

Závěrem ale musím nejvíc poděkovat organizátorům celého večera, kde právě akcí takového formátu opět dokazují, že tohle se prostě pro peníze dělat nemůže a nedá. A jak znám Boba a celou crew Fajtfestu, tohle by je ani ve snu nenapadlo. Brno po dlouhé době zažilo parádní večer, a i když pozvané kapely lehce pozměnily název klubu na Melodika, nic to nemění na tom, že jsem usínal s blaženým úsměvem a se zvukovody nabaženými na sto třicet procent.

Text a foto: Jirka Kunčík