Dymytry oslavili 20 let ve vyprodané O2 areně

Obrovské množství práce předcházelo této dlouho očekávané akci, na jejíž přípravě se, dle slov kapely, podílelo mnoho zkušených organizátorů a pracantů, kteří makali ve dne v noci, aby všem návštěvníkům jedinečného koncertu zajistili nezapomenutelný zážitek.

Po příchodu do O2 areny si mnozí fanoušci krátili čas do začátku akce posedáváním v barech na chodbách. Odskočil si sem i kytarista Jiří „Dymo“ Urban, který se v zátiší s motorkou fotil s fanoušky a povídal si s nimi.

Po ukončení poslední zkoušky světel se mohlo jít na věc, v roli předkapely vystoupila mladá a nadějná formace Černá. Kapela začala skladbou 6 000 Let, při které se mnozí fans začali rozehřívat na hlavní část programu. Při coververzi Šípkové Růženky od Jiřího Schelingera si kapela vyžádala rozsvícení co nejvíce telefonů, což vytvořilo nádhernou kulisu. Černá zahrála i další známé skladby jako Zapomenout nebo Zastavil se čas, muzikanti se rozloučili songem Z popela.

Poté, co celá O2 arena potemněla, koncert odstartoval hlas moderátora Alexandera Hemaly, který promlouval v předtočeném spotu z LED obrazovek po stranách jeviště. S nadsázkou rekapituloval historii Dymytry slangem fotbalového trenéra, kapelu přirovnával ke skvěle sestavenému fotbalovému týmu. Pískot diváků však ukazoval, že mnohým, na koncert natěšeným fanouškům, se tento úvod zdál zbytečně dlouhý.

To, že se Dymytry při produkci své show inspirovali u těch nejlepších, potvrdily jak první tóny intra songu The Ecstasy of Gold geniálního Ennia Morriconeho, na něž kapela nastupovala na pódium, tak samotný jeho tvar. Boční strany pódia prodloužila dvě mola, která se spojovala vprostřed plochy pro stání. Poté, co celá pětice vyšla za obrovského aplausu ze zákulisí, shromáždila se právě zde, takže mnozí fanoušci měli své idoly doslova na dosah ruky.

Svůj set Dymytry odstartovali peckou Jsem nadšenej, kdy ještě lehce zlobil zvuk, vše se však v průběhu prvních tří písní srovnalo. Po dvojici skladeb Dost a Z Pekla kapela přešla na hlavní pódium, kde loučící se zpěvák Protheus nešetřil slovy chvály a uznání směrem k fanouškům i ke svým, nyní již bývalým kolegům.

Ale jak bylo avizováno, tenhle večer si měli fanoušci i kapela především co nejvíce užít. Na pokyn Prothea před skladbou Média všichni fanoušci usedli a s prvními tóny se poté rozjela hromadná skákačka. Následovala „lekce zpěvu strejdy Protha“ před songem Dej Bůh Štěstí, po které Protheus pronesl krátký proslov o jeho současné situaci, pár slov k tomu řekl i Dymo. Krátce na to přišlo na řadu první překvapení večera v podobě hostů Hämatom, kteří si s Dymytry střihli jejich novou skladbu Víc než Bůh. Zpěvák Torsten Scharf také pozval fanoušky na dvojkoncert Hämatom, který je v plánu druhý prosincový víkend. Při další jejich společné skladbě Behind the Mask a další novince s názvem Enemy List se přidal zpěvák Alen Ljubic, který s Dymytry koncertuje v zahraničí. Prostor pro sólo poté dostal bubeník Miloš Meier, který potvrdil svou extratřídu.

Na starší tvorbu dali Dymytry vzpomenout mj. skladbami Ztracená generace a Harpyje. Dalším hostem byli spříznění Arakain, kteří spolu s Dymytry zahráli song Jedna krev. Tím zavzpomínali na svá společná turné z let 2014-2016, která se dle slov frontmana Honzy Toužimského opravdu vydařila. Další hezké momenty přinesla akustická verze skladby Žít svůj sen, při které nejprve fanoušci nasvítili halu svými telefony a v závěru pak dojali oba zpěváky sborovým zpěvem mnohokrát opakovaného refrénu. Magický okamžik!

Po hitovce Chernobyl přišel na řadu poslední host, kterým nebyl nikdo jiný než Traktor. Obě kapely si spolu střihly skladby Monster Meeting a Spolu se cítíme živí, čímž připomněli své nedávné koncertní tažení. Zpěvák Traktoru Martin Kapek pak všechny pozval na akci Mega Monster Meeting, která se příští rok v listopadu uskuteční právě v O2 areně, a jejíž detaily budou zveřejněny později. Následoval druhý Protheuv dojemný projev, při kterém se rozloučil se svými čtyřmi spoluhráči, od každého jsme k této situaci také slyšeli pár slov. Vyzdvihl též práci všech techniků, a především agentury ZL Production, která má, dle jeho slov, lví podíl na tom, že se Dymytry pouštějí do stále větších projektů a výzev. Opět poděkoval fanouškům za úžasných 20 let a celý večer spěl pomalu do finále.

Celá O2 arena byla opět na nohou při skladbě S nadějí, během které zasypal plochu déšť červených a bílých konfet. Sborový zpěv davů vynikl při hitovce Ocelová Parta a tečku za tímto památným večerem zapsali Dymytry svojí neznámější skladbou Strážná věž. Následovalo dlouhé loučení, během kterého Protheus i Dymo sundali masky a za neutuchajícího aplausu se i se svými hosty shromáždili na pódiu ke skupinové fotce. A to bylo vše – jedna krásná kapitola skončila, věci se však dle jistých zdrojů dávají opět do pohybu…

Protheus, vlastním jménem Jan Macků, odvedl v Dymytry obří kus práce. Jeho textařské schopnosti, také charisma a práce s fanoušky byly jedním z pilířů, na kterých kapela stavěla svoji jedinečnost. Doufejme tedy, že jeho nástupce, ze kterého bychom měli být, dle slov Dyma, příjemně překvapeni, ponese jeho odkaz dále. A že tahle formace, která patří mezi nejoblíbenější kapely u nás, bude dál dělat radost nám, i fanouškům v zahraničí. V neposlední řadě nesmíme zapomenout na to, že Dymytry jsou první českou metalovou kapelou, které se podařilo vyprodat největší koncertní halu u nás.