Niakara a hosté ve Futuru: křest maxisinglu a nové písně poprvé naživo

Jedenáctého října již před šestou hodinou podvečerní čekali u dveří Futurum Music Baru v Praze nejvěrnější příznivci. I letos panovalo nadšené očekávání, oproti loňskému roku však přece jen jiného druhu. Zatímco loni převažovala zvědavost na první samostatný koncert nové kapely, letos návštěvníci Niakaru většinou již někde naživo viděli, a nyní se těšili na pořádný metal a ohlášené hosty. V sále se podobně jako loni scházeli fanoušci z různých koutů republiky. Mnozí se navzájem znali a rádi se po delší době viděli. Mezi návštěvníky koncertu jsme ale mohli zahlédnout i některé známé postavy české rockové a metalové scény, ať už hudebníky, či pořadatele festivalů. Ti všichni přišli pozdravit a podpořit své účinkující přátele a kolegy.

Úderem sedmé se pak členové Niakary objevili v sále a mohla začít velmi profesionálně pojatá autogramiáda. Fanoušci si nechávali podepsat autogramkarty, ale často také právě maxisingl, který si předtím ve velkém kupovali u sousedícího merch stánku. Niakara ho zde měla v nabídce poprvé, stejně jako tématická nová trička a dalších pár kousků se stejným motivem.

Mezitím se na pódiu přichystal první host večera, kapela Jacker’s. Jejich doménou je metal, do kterého pouštějí moderní vlivy a hodně energie. Pozornost poutá frontman Mára Dostál, ale také baskytarista David Baštrnák obstarávající i vokály. Kytaristé Nik Cejnek a Adam Novák působí jako pevná a stabilizující síla, a zezadu od bicích jako pomyslná liška podšitá vše řídí Ladislav Jandrt.

Jacker’s otevírali koncert songem Závislák, po kterém přišla skladba Řekni mi co chceš, následovala klipová (a velmi našlápnutá) Já jdu dál. K ženám se pak pokaždé jinak obraceli v písních Coura a Měj se ráda. Nesměla chybět ani nejznámější pecka Mlýny s působivým veršem „místo zlata jen hrst prachu, která nedá ti spát“ a další klipovky Proklínám a Šach mat. Od vydání debutové desky Pomalu a jistě uplynulo pár měsíců, a tak kapela už testuje naživo i nové písně, jako například Neomezený a Den D. Druhá jmenovaná přesně vystihuje, co muzikanty a potažmo nás všechny na tom hudebním světě tolik baví, že mu toho obětujeme tolik – někdy až vlastní duši. Razantní závěr setu Jacker’s zajistila pak další známá pecka Na plný plyn.

První tóny koncertu Niakary předznamenaly, o co tady dnes hudebně půjde především: kapela uvádí na pódium nové skladby z maxisinglu. Chvíli jsme nasávali to tajemno v úvodu písně, pak zabraly kytary, basa i bicí a novinka Anunnaki se rozjela do své metalové podoby, aby v ní zpěvák Mayo Petranin mohl povyprávět příběh o dávných božstvech z vesmíru. Stejnojmenný klip se také již šíří po sociálních sítích. Nový „otvírák“ koncertu se tedy nadmíru vydařil, a po něm následoval ten dosavadní obvyklý, tedy Skrytá kamera. Pokračovalo se klasikami Jesus Business a Šér Chán, ke kterým měl Mayo vtipné průpovídky ve své rodné slovenštině.

V publiku to zašumělo, když se na pódiu objevili první hosté: kytarista Marek „Ashok“ Šmerda a pár dní před koncertem jako překvapení avizovaný Petr Kolář. Jeho přítomnost nemohla znamenat nic jiného než skladbu Prázdnej kout. V tu chvíli byla tedy najednou na pódiu nebývalá koncentrace známých jmen české (a dokonce mezinárodní) hudební scény. Během této písně ožívala historie v podobě „kolářovské“ éry Arakainu, což ještě umocnilo objetí s bývalým spoluhráčem, basákem a zakladatelem Niakary Zdeňkem Kubem na konci skladby. Podobně jako před rokem s Alešem Brichtou, i letos stáli spolu na pódiu po mnoha letech dva bývalí členové Arakainu, baskytarista a zpěvák, kteří tenkrát společně vytvořili nemálo dobrého. Petr Kolář se po pódiu proháněl s obrovskou energií, bylo vidět, že ho to baví a že si tuhle starou pecku po letech opět velmi rád zazpíval. V průběhu písně pak na chvíli ustoupil stranou, aby uvolnil pomyslné místo na výsluní Ashokovi. Ten při sóle nabídl své kytarové umění světové třídy, které tak dovedně využívá ve věhlasných Cradle of Filth. Dlužno také dodat, že si v této písni zase po nějaké době zahrál s někdejším kolegou z kapely Root Pavlem Kubátem (bicí), a tak se jednalo hned o dvojité setkání bývalých spoluhráčů.

Pokračovalo se dvěma singly, které loni zahájily aktivní činnost Niakary: Zlatá generace a Kruhy v obilí. Poté už na pódium postupně přicházeli kmotři Bohouš „Bobo“ Němec, Petr Korál a Robert Kania: maxisingl Anunnaki čekal křest. Kmotři ve své řeči vyzdvihli mimo jiné přátelství s „náčelníkem“ Niakary Zdeňkem Kubem i společně prožité roky na cestách s muzikou, a pak už se mohlo přikročit k samotnému křtu. Šampaňské teklo proudem, k čemuž se přidali postupně všichni členové kapely shromáždění vepředu, cédéčko pak klasicky putovalo do publika. Jednu z lahví šampaňského předal Bobo Němec do publika též, a ta pak ještě hodnou chvíli kolovala mezi diváky… mezitím se začalo skandovat, unisono, až to vibrovalo… pokud se během tohoto večera podařily nějaké magické momenty, toto byl rozhodně jeden z nich.

Následně nastal čas pro další novou skladbu nazvanou Slídil, u které Mayo Petranin prozradil, že je to příspěvek kytaristy Petra Voháňky do společného repertoáru. Mayo dle svých slov věří, že se i další členové budou skladatelsky více realizovat (jinak výhradní autor Zdeněk Kub žertem nesouhlasně gestikuloval), že dokonce i bubeník Pavel Kubát se po vzoru Mika Portnoye z Dream Theater zajisté propůjčí k nějaké skladatelské činnosti. Dost bylo řečí, šlo se na věc. Píseň Slídil je rychlejší skladba s refrénem v podobě pořádné metalové jízdy. Jako kontrast pak zazněla delší, v určitých pasážích pomalejší Šeherezád II, ve které se kytarovým sólem blýskl Martin Pavlíček. Při této skladbě jsme také viděli obzvlášť hezké nové projekce.

A poté už kapela přivítala na pódiu dalšího hosta, kterým byl dnes již legendární kytarista a zpěvák Miloš „Dodo“ Doležal. Zde se nabízelo zavzpomínat na desku Salto Mortale, jejímž byl Dodo producentem, a tak si pánové společně dali skladbu Jen jednou. Bluesový základ nese závažný text Aleše Brichty, jak tomu v tomto žánru má být, a této závažnosti sluší i tvrdší podání: Dodo skladbu přednášel nekompromisně, jak on to umí, a podtrhl tím některé obrazy z textu, které před námi vyvstávaly. Píseň podpořili svou hrou hned tři kytaristé najednou (Voháňka, Pavlíček, Doležal), naléhavé opakované „Jen jednou!“ zaznívalo v podobě vokálů i od Zdeňka Kuba za druhým mikrofonem. V další chvíli Dodo pány z Niakary požádal, aby si s ním zahráli jeho vlastní skladbu z alba Level 777 – Nevidět zlo. Píseň má trochu tajuplný název, je však plná energie a výborně se na ni řádilo, jak bylo znát v publiku. A přesně v tom duch se pokračovalo i s písní Stárnem, kdy byla Niakara opět v pěti bez hostů a připomněla to, co cítí mnozí z nás, jestliže ročník narození začíná nejvýše osmičkou. Dokud nás ale muzika baví a drží nad vodou, věk ani únavu necítíme.

A pak se výrazně zpomalilo. Jestliže akce ve Futuru v podání Niakary přejí reunionům, pak poslední nová píseň Proč muži odchází spojila dvě osobnosti, které dříve také sdílely pódium. Nyní na něm společně znovu stanuli kytarista kapel Niakara a Not Perfect Martin Pavlíček a bývalá zpěvačka Not Perfect Tereza Kaňková, se kterou se Mayo Petranin podělil o pěvecký part. Balada se silným protiválečným podtextem vhání slzy do očí, přesně jak se v textu doslova zpívá: „slza si cestu hledá po strhané tváři“. Je určitě velkým zadostiučiněním pro fanoušky i pro samotného autora hudby a textu Zdeňka Kuba, že si tento klenot nakonec našel cestu na pódium, a v neposlední řadě také na nový nosič Anunnaki. Ale pozor, stále je to metalová skladba, takže se kytaristé také patřičně činili.

Dál se však opět jelo ve vyšším tempu. Taková byla skladba Barbaři, a zejména pak Forsage, která vyžaduje hned zkraje pořádný odpich. Jezdecká scéna v publiku v podání slečny na ramenou jejího doprovodu pak korespondovala s jednou z nejoblíbenějších písní Černý koně, při které se uplatnila další z nových projekcí. Při této skladbě jsme mohli vidět Petra Koláře, jak regulérně „paří“ v první řadě pod pódiem (kytarista Martin Pavlíček to později komentoval slovy „nikdy bych nevěřil, že na mě bude v kotli pařit Kolář“). Přinejmenším si ho brzy všiml Mayo Petranin, a tak si společně přímo na tom místě střihli duet plný nadšení a vzájemného kolegiálního respektu. Celkově bylo vidět, jak si kapela koncertování užívá a jak ji těší podpora diváků. Touto písní koncerty obvykle končívají, ale Futurum si zasloužilo ještě jednu speciální palbu: thrashová pecka 311. peruť obstarala úplné finále.

Niakara ušla dlouhou cestu za necelé dva roky od prvotního nápadu na založení kapely až po tento večer. Ta cesta vedla přes úvodní singly, historicky první koncerty na Rock of Sadská a ve Futuru 2023, první samostatné turné, hraní na známých festivalech a předskakování legendě Exodus až k prvnímu zvukovému nosiči a tomuto koncertu. Přinesla s sebou především velkou radost z hraní a spoustu emocí. Podobně to cítili i přítomní fanoušci, z nichž mnozí po koncertě ještě chvíli prodlévali, našli si chvíli na posledního panáka před odchodem domů a na pár slov s přáteli, na sdílení zážitků. Za všechny komentáře, které zazněly v davu na odchodu, vyberme shrnutí od Libora, který přijel ze severu Čech: „Výborný to bylo, nádherný to bylo.“

Tak zase někdy pod pódiem!