Brutal Assault opět o úroveň výše a po dvou letech znovu vyprodán!

Pro lepší přehled byla zřízena mobilní aplikace Brutal Assault, ve které fanoušci mohli najít kompletní program, včetně krátkého představení každé kapely (žánr, hrací čas a pódium), což mnohým usnadnilo orientaci v programu a nemuseli pracně hledat ve festivalových průvodcích. Festival se v roce 2007 přestěhoval do historické Pevnosti Josefov z 18. století, kde už by dle slov pořadatelů měl zůstat. Tento areál si mnozí pochvalují, nadšený byl svého času i Lemmy Kilmister, který si zde před osmi lety zahrál. Mimochodem, věděli jste, že celý tento pevnostní komplex zahrnující přes 40 kilometrů podzemních chodeb byl postaven během pouhých sedmi let?

Stejně jako minulý rok, i letos byla pro nedočkavé připravena úterní warm-up party. Ta se oproti loňsku přesunula z jednoho z hlavních pódií do stanu, kde bývá třetí pódium, letos pod názvem Obscure Stage. Otevřen byl tedy pouze třetí vchod, který byl uveden do provozu minulý rok díky práci několika desítek brigádníků, jež tu občas pracují v rámci projektu „BA sobě“ a do nějž je přístup z části pevnosti s názvem Bastion X. Zbytek areálu byl zatím zavřený, protože zde ještě probíhaly intenzivní přípravy.

Warm-up odstartoval v 17 hodin s domácí deathcorovou skupinou Victims. Jako druzí se představili Aeon Winds ze Slovenska, hrající tajemný black metal. Progresivní death metalový set předvedlo uskupení Morna, rovněž ze Slovenska. Čtvrtou kapelou v pořadí byla česká deathgrindová legenda Fleshless, která je zde velmi známá a intenzivně koncertuje po celém Česku. Několik stovek jejich desek bylo prodáno i v zahraničí. To už se pod pódiem odehrával mohutný mosh-pit a díky zamračené obloze a nepříliš vysoké teplotě zde bylo relativně dýchatelno, jak „atmosféra houstla“. Jako předposlední zahráli a vražedné tempo nastolené Fleshless lehce zpomalili němečtí Nailed to Obscurity. Ti mísí death metal s doom metalovými prvky. Do setu přidali několik songů z nové desky Black Frost. Kromě toho se u nás představili letos v lednu, kdy dělali předkapelu finským Amorphis.

Headlinerem letošního warm-upu byl Leo Moracchiolli vystupující pod značkou Frog Leap. Brutal Assault je známý tím, že sem tam přímíchá do line-upu něco, co sem tak úplně nezapadá, ale o to větší zvědavost a poprask to pak dovede způsobit. Vzpomeňme například na minulý rok, kdy na hlavním pódiu hráli Steve ‚n Seagulls (kdo by neznal, představte si, že před vás přijde banda farmářů a začne hrát na mandolíny, kytary a banja songy od Iron Maiden nebo AC/DC). Bylo veselé vidět dav černě oděných, okovaných metalistů, jak paří na song Party Rock Anthem v metalovém podání. Dalšími „peckami“ byly například Africa od skupiny Toto nebo Zombie od The Cranberries. Pro úplnost byl přidán i song The New Level od Pantery. Leo ke konci připomněl, že Frog Leap zahrají i další den, a to už na hlavním pódiu. Tím bylo hotovo, rozehráno a rozehřáto a po celém městě a kempech zahltily davy metalistů všemožné bary a stánky, kterých zde bylo opravdu mnoho.

První festivalový den zahájila česká death/corová banda Elysium. První kapelou, kde jsem viděl celý set, byli hardcoroví Slapshot z USA. Ve svém žánru jsou legendou, za rok to bude 35 let od jejich vzniku. V setlistu měli vedle osvědčených klasik několik songů z nové desky „Make America Hate Again“, ve které silně kritizují americkou politiku. Až z Japonska dorazili Crossfaith, kteří do svého metalového projevu přidávají mnoho elektroniky a samplů, což se mnohým klasikům může příčit. Před pódiem byl ale přesto velmi početný dav, který se nechal unášet chytlavými samply. Po pár letech se do pevnosti vrátili kanadští Voivod, kteří zprogresivňují thrash metal v kombinaci s punkovými prvky. Představili zde jejich nové album The Wake, kde se jasně ukázalo, že i po 37 letech existence neztrácejí tito Kanaďané nic ve své rychlosti a tvrdosti. Ke konci setu začalo celkem vydatně pršet, takže při pohledu z pódia se to jen hemžilo pláštěnkami všemožných barev. Po šesti letech se na Brutal Assault vrátili folk metaloví Ensiferum z Finska v čele s charismatickým Petrim Lindroosem. V sestavě jim scházela akordeonistka Netta Skog, která je doprovázela před dvěma lety na Masters of Rock a ještě téhož roku kapelu opustila. Svůj set natáhli přes všech sedm studiových alb, a vešly se tam i ty nejznámější songy jako From Afar, In My Sword I Trust nebo Lai Lai Hei, kterým svůj koncert Ensiferum završili. Mimochodem, příští rok slaví 25 let od vzniku kapely.

Po zimním vystoupení ve zlínském Masters of Rock Café se k nám ze Švédska vrátili melodic death metaloví Soilwork, kteří pokračují v turné k novému albu Verkligheten, svému jedenáctému počinu. V této sestavě se vystřídalo mnoho muzikantů, jediným původním členem je zpěvák Björn „Speed“ Strid. Stejně jako ve Zlíně, i tady tvořilo nové album většinu setu, který byl zakončen songem Stålfågel. Ukrajinští Jinjer v čele s nespoutanou Tatianou Shmailyuk se na vedlejším pódiu představili krátce poté. V lednu předskakovali výše zmíněným Soilwork (ze čtveřice kapel, která si spolu v Masters of Rock Café během jednoho dne zahrála, tedy chyběli pouze Amorphis). Řízné groove metalové pasáže jsou prokládány pomalejšími momenty, kde Tatiana ukazuje i svůj jemný vokál. Prozatím poslední deska „King of Everything“ byla představena z více než poloviny, a určitě se brzy dočkáme i čtvrtého zářezu od této ukrajinské metalové komety.

Kolem osmé hodiny večer přišla na pódium black metalistům dobře známá Batushka. U této kapely v současné době panují rozepře, protože jeden z členů údajně „ukradl“ název kapely a pod touto značkou koncertuje. Jednou z kapel, která mi letos opravdu učarovala, byli švédští symphonic metaloví Therion. Je to už více než třicet let, co se toto početné uskupení dalo dohromady. Celý setlist se sestával z pátého studiové alba Theli z roku 1996, které se považuje za nejdůležitější a nejúspěšnější album Therionu. Frontman a jediný původní člen Christofer Johnsson si pro operní vokály nedávno vybral pohledné dámy Chiaru Malvestiti a Rosalíu Sairem. Tito tři si často odskakovali bokem vedle zvukařů při delších instrumentálních pasážích. Christofer si dával cigaretu, zatímco dámy si povídaly. Symphonic metal na Brutal Assaultu opravdu nebývá široce zastoupen, a proto je nám ctí, že si u nás vybrali právě tento festival.

Během večerních hodin bývá v provozu i čtvrté pódium Octagon Stage, na které jsem si odskočil na set francouzských post-hardcorových Déluge, kteří do své tvorby přidávají i black metalové prvky. Za jejich dosavadních šest let existence zatím vydali pouze jedno album nesoucí název Æther. Velmi rychlé pasáže v kombinaci s mohutným growlem a světelnou projekcí působily velmi majestátně, což dostávalo i mnohé v předních řadách pořádně do varu. Současně s tím se na Sea Shepherd stage představili australští metalcoroví Parkway Drive, kteří byli nejdražší kapelou festivalu. Přivezli si dva kamiony plné výbavy a předvedli svoji dosud největší pyrotechnickou show.

Další z legend, švédská death metalová formace Hypocrisy, odpálila svůj set přesně o půlnoci. Peter Tägtgren zde měl minulý rok vystoupit se svou kapelou Pain. To se bohužel neuskutečnilo, a tak napřesrok dorazil s touto metalovou veličinou. Hypocrisy nabídli průřez velkou částí své diskografie a rozloučili se songem Roswell 47. Poslední kapelou na hlavních pódiích byli Frog Leap, kteří svůj druhý koncert avizovali už na warm-upu a slíbili, že svůj set pozmění. Takže davy lidí před pódiem pařily například na znělku z Pokémonů, Ghostbusters (Ray Parker) nebo Uptown Funk (Bruno Mars), což bylo velmi divoké, nevšední a úsměvné. Nu což, Brutal Assault nikdy nepřestává překvapovat, což je jedině dobře. A kdo ještě neměl dost, mohl se na malém pódiu (Obscure Stage) „dodělat“ při setu českých hardcoristů Decultivate.