Powerwolf zahráli v Praze: Sníh, vlčí vytí i velké ohně

Večírek plný vlčího vytí a temné atmosféry kostelního hřbitova hostila 13. listopadu Sportovní hala Fortuna v pražských Holešovicích. Ze všech koutů Česka se sem dostavili příznivci německé powermetalové party Powerwolf a jejich „metalové mše“ v rámci Wolfsnächte Tour 2022, kteří už od časných ranních hodin i přes nepříjemnou zimu očekávali své hrdiny u bran haly. Kdo by se jim divil, koncert byl několikrát odložen z důvodu covidových opatření, a tak nebylo divu, že ti, co chtěli ukořistit místa v předních řadách, si je museli náležitě vystát. A i přesto, že nebyl koncert zcela vyprodán, přilákali Powerwolf slušnou armádu fanoušků v kapelních tričkách, která halu Fortuna téměř celou zaplnila.

Pořadatel předem avizoval, že se dveře haly otevřou o šesté hodině večerní, a tak se také stalo. S hlasitým pokřikem „hauuuu“ jsme mohli sledovat, jak fanoušci běží vstříc pódiu a zaujímají svá místa u pódiového hrazení. Úderem tři čtvrtě na sedm hala potemněla, ozval se masivní ryk natěšených fanoušků a v zadní části pódia se objevil první člen předskakujících Warkings. Ti se v České republice ukázali vůbec poprvé živě, a nutno říci, že ostudu si rozhodně neudělali. Čtyři členové, každý z nich převlečený ve svém kostýmu „mrtvého hrdiny“ s maskou, odstartovali svůj čtyřicetiminutový set skladbou The Last Battle. Následovaly skladby Spartacus a Maximus. Zpěvák říkající si The Tribune, za jehož maskou se neschovává nikdo jiný než Rakušan Georg Neuhauser, se přesouval z jedné strany pódia na druhou a pobízel dav. Jeho zkušenosti coby zpěváka své domovské kapely Serenity této mladé kapele skvěle hrají do karet, protože v Praze bylo vidět, jak dobře umí s davem pracovat. V momentě, kdy se k němu navíc připojila i zpěvačka s přezdívkou Morgana Le Fay, už s nimi společně skandovala „We will fight!“ také celá hala. Závěrem sestoupil The Tribune blíže k fanouškům a hrdě nad jejich hlavami mával červenou vlajkou s logem kapely.

Pódium se uvolnilo pro hlavní hvězdy a zakryla jej černá plachta s logem kapely, aby nebylo vidět, co se za ní pro obecenstvo chystá. Začala půlhodinová pauza, během níž mnohé z nás vytrhlo z únavy a čekání napjaté a hlasitě skandující publikum. Čekání ukončila černočerná tma v hale a zvuky vyjících vlků ozývající se z reproduktorů. Plachta spadla, „vybuchla“ pyrotechnika a v zadní části pódia se na obrazovce objevila mohutná brána, ze které jednotliví členové postupně „předstupovali“ před fanoušky v doprovodu několika mnichů nesoucích hořící louče. Téměř dvouhodinový set zahájili Powerwolf velkolepě, se spoustou ohňů, pyrotechniky a skladbou s příhodným názvem Faster Than The Flame. Zpěvák Attila Dorn se vynořil z mlhy a začalo být pěkně teplo.

Že se jedná teprve o třetí zastávku dlouho odkládaného turné, bylo vidět na projevu kapely. Z členů sršela energie na rozdávání a bylo vidět, že si návrat na pódia patřičně užívají. Kytaristé Matthew Greywolf a Charles Greywolf se střídali mezi sebou na obou stranách scény a do davu posílali úsměvy. Po úvodní Faster Than The Flame zazněly halou také písně Incense & Iron a Cardinal Sin, během nichž klávesista Falk Maria Schlegel vyběhl zpoza svých kláves a mával vlajkou, ze které létaly jiskry. V hitu Amen & Attack jsme zase mohli vidět obří varhany, ze kterých šlehaly plameny. Tempo rychlých skladeb zmírnila v polovině setu balada Where the Wild Wolves Have Gone a její „sníh“ v podobě pěny padající do davu z horní konstrukce pódia.

Ten, kdo někdy v minulosti navštívil koncert Powerwolf, ví, že mezi jejich přednosti určitě patří živá produkce. Jak hvězda Powerwolf stále roste, je to vidět na bohatosti výpravy. Pokaždé, když k nám zavítají, přivezou s sebou něco nového, ať už se to týká kostýmů, nebo kulis. Tentokrát vsadili na velkou obrazovku pro vizuály, umístěnou v zadní části pódia, která skvěle doplňovala jejich show. V jednu chvíli jsme se tak ocitli například na hřbitově zalitém měsíčním světlem, poté na plovoucí lodi plné vlkodlaků nebo za zdmi starého kostela.

Vyvolaný přídavek přišel v podobě tří skladeb. Z nich určitě stojí za zmínku závěrečná Werewolves of Armenia, u které je tradicí, že se hlavní komedianti souboru, zpěvák Attila Dorn a klávesák Falk Maria Schlegel, přetahují, kdo z nich více vyburcuje dav ve křičení „Hu, Ha!“. A tomu všemu se zkrátka říká perfektně odvedená show. Díky!

Text: Šárka Vlachová, foto: Honza Švanda