Letošní podzim uzavře kapela Arakain velkolepé oslavy svých 40. narozenin sérií klubových koncertů. V pátek 20. října zavítala do zlínského Masters of Rock Café, kam si jako předkapelu pozvala Free Fall.
Autogramiáda na úvod
Večer zahájila autogramiáda „Áček“ v rámci které si všichni mohli nechat podepsat starší alba, nový merch nebo podpisové karty, které nafotil sám Mirek Mach.
Stoly a židle po autogramiádě zmizely jako mávnutím kouzelného proutku a volný prostor obsadili fanoušci již zmíněných Free Fall, kteří hudební večer odstartovali. Ve svém playlistu zavzpomínali na letošní ročník Masters of Rock, kde v sobotu zahajovali celý program. Záznam vystoupení na tomto festivalu muzikantům posloužil jako materiál pro výrobu videoklipu k jejich písni Strach. Mimo ni zazněly songy Realita, Obrazy, Volný pád nebo Poutník, kterým Free Fall svou produkci zakončili.
V programu nechyběl akustický set
Po pauze na úklid pódia se rozeznělo intro a Arakain s netradiční písní vstoupil na pódium. Začínali Černobílým světem, který hráli naposledy v roce 2014. Celý playlist byl prokládán staršími i novějšími kousky, takže nechyběly klasiky jako Adrian, Půl Století, Pán bouře či Princess. Z novějších muzikanti vybrali Arakadabra, Diesel, Malá a ztracená a Dnes ještě ne. Na pódiu bylo veselo, Jirka Urban se předbíhal s Honzou Toužimským ve frontě na přístup k větráku, poté Honza obrátil svou pozornost k baskytaře Marka Loučky a pokoušel se mu ji rozladit.
Přibližně v polovině setu se zhasla světla a po jejich rozsvícení seděl vprostřed jeviště na barové židličce Honza Toužimský s akustickou kytarou v ruce a spustil Stánky jako u táboráku. Ve finále trošku pozměnil text, čemuž se fanoušci zasmáli. Při Chtěl bych ti říct sborově zpíval celý sál, poslední refrén pak Honza zahrál a odzpíval velmi rychle, protože zbytek kapely už byl nachystán na akustický set, který byl vzpomínkou na tour v roce 2017. Bubeník Lukáš Doksanský již neměl svou mini soupravu bicích tak jako na jarním tour, ale přesedlal na cajón. V tomto podání zahráli Farao a smutnou Nenávidím. Po Paganini kapela opustila pódium a po chvíli vyvolávání: „Co je? Co je?“ světla ozářila bubeníka, který se přidal do rytmu. Plynulým přechodem zahráli Proč, Ďábelskou hru a tradiční závěrečnou Apage Satanas. Během celého koncertu se Honza Toužimský bavil rozbitým držákem na mikrofon, který velmi pomalu padal a on jej průběžně narovnával. Za potlesku se kapela představila, poklonila a popřála všem šťastnou cestu domů.
Text a foto: Val Bujnošková
You must be logged in to post a comment.