Arakain slavil čtyřicetiny v O2 universu: průřez všemi érami

Arakain je kapelou, na které jsem hudebně prožil pubertu i pozdější léta. První jejich koncert, který jsem viděl, byl v roce 1986. Nápis Arakain byl nedílnou součástí mé školní brašny a později zdobil i pozadí mojí odškrtávací „sedmsetřicítky“ na vojně (povinná vojenská služba trvala v té době dva roky, tedy 730 dnů – pozn. red.). Mým idolem byl v té době zpěvák Arakainu Aleš Brichta, ale musím říct, že po období s Petrem Kolářem tento post důstojně obsadil Honza Toužimský, který drží mikrofon Arakainu pevně až do dnešní doby. Ze všech těchto důvodů jsem si nemohl nechat ujít ani výroční akci ke čtyřicátým narozeninám kapely.

Pak už ale nastala chvíle pro oslavence. Členové Arakainu vtrhli po pádu obrovské opony na pódium se skladbou Jsem trochu jako, po které následovaly thrashové pecky jako Amadeus, Thrash the Trash, Strážci času, Pán bouře a plno dalších. Po této první sérii vypalovaček nastal čas na prvního pěveckého hosta. Tím byl Petr Kolář, který působil v Arakainu od roku 2002 do roku 2005. Petr zazpíval skladby Muzeum zla, Prázdnej kout, a společně s Honzou Toužimským si dali povedený duet Strom života. Poté nastal další zajímavý okamžik, protože na pódium byli přizváni bývalí členové skupiny Arakain – zakládající baskytarista Oldřich Maršík, taktéž zakládající bubeník Miroslav Nedvěd, pozdější bubeníci Karel Jenčík a Marek Žežulka, baskytarista Václav Ježek či kytarista Daniel Krob, kteří přišli pozdravit. Bohužel mezi nimi chyběli Aleš Brichta a Zdeněk Kub.

A jaký by to byl výroční koncert, kdyby na něm nezazpívala hostující zpěvačka Arakainu Lucie Bílá, která má tuto kapelu jako svou srdeční záležitost, protože s nimi začala vystupovat už v roce 1985 a dodnes s nimi jezdí na vystoupení po celé republice. Jako první písničku zazpívala Cornouto, pak společně s Honzou Toužimským duet Ty a já, a ti dva nezapomněli ani na převzatou skladbu Tygřice, v originále You Shook Me All Night Long od AC/DC.

Po odchodu Lucky z pódia dále zazněly například skladby Dnes ještě ne, Zase spíš v noci sama, Arakadabra či Princess. Skladbu Brána iluzí si s Arakainem dokonce přišel na kytaru zahrát jejich zvukař Ondra Martínek. Po skladbě Proč? se kapela začala loučit a odcházela z pódia, což si fanoušci „nenechali líbit“ a vyjásali si přídavek. Pro ten se na pódium vrátila Lucie Bílá společně s Honzou Toužimským a zazpívali klasiku Zimní královna. Po ní ještě zazněla skladba Ďábelská hra, úplné finále pak patřilo písni Apage Satanas, při níž se na podium vrátili všichni účinkující. Lucie Bílá dostala z rukou kytaristy Jirky Urbana velkou kytici a po celém O2 Universu se rozlétly tisíce červených konfetek. Děkujeme, tento večer nám zůstane dlouho v paměti!