The Halo Effect a Pain na společném koncertě vyprodali brněnské Sono Centrum

Zatímco se prostory před pódiem i oba balkóny hustě zaplňovaly metalisty mnohdy oděnými v merchandisu aktérů tohoto dne, na pódiu se dolaďovaly poslední detaily pro koncert předkapely Bloodred Hourglass. Tahle finská melodeath-metalcorová šestice vyzbrojená duem sedmistrunných kytar odehrála parádní set plný houpavých breakdownů, pestrých vyhrávek a pořádně úderných corových pasáží. Kapela začala dvojicí skladeb The Sun Still in Me a In Lieu of Flowers ze své poslední desky How´s the Heart?. Frontman Jarkko Koukonen ocenil vyprodaný sál a vznesl dotaz, kdo se s jeho kapelou setkává poprvé, všechny nováčky pak „přivítal do rodiny“. Fanoušci rozjížděli circle pit v prostorách před pódiem a na další dotaz, zda mají všichni dost energie na další dvě kapely, byl odpovědí mohutný aplaus. Bloodred Hourglass pokračovali především tvorbou z posledních dvou alb a rozloučili se s námi starším songem Where the Sinners Crawl.

Úprava pódia pro Pain mohla začít, v přední části se nacházel dlouhý světelný panel, dalších šest jich lemovalo zadní část pódia spolu se světelnými sloupky. Na pódium poté napochodovali Peter Tägtgren a jeho kolegové, a jejich smršť chytlavých melodických skladeb vyšperkovaných pestrými samply mohla začít. Hned během druhé skladby Call Me nastala komická situace, kdy kapela přerušila hraní a Peter nakázal kytaristovi Sebastianu Svallandovi, aby se převlékl jako Joakim Brodén, který s Pain tento song nazpíval. Poté pozdravil fanoušky peprným přivítáním „My jsme Pain a nakopeme vám zadky, protože jste všichni zombie!“ Následovala tedy hitovka Zombie Slam. Muzikanti se často převlékali, například při songu Go With the Flow z nové desky I Am pobíhali všichni po pódiu v košilích s květy. Při známé skladbě Party In My Head zase oblékli chlupatá pyžama a z pódia vykopávali nafukovací míče. Pomalejší song Have A Drink On Me odehráli v klidu vsedě na židlích, před závěrečnou hitovkou Shut Your Mouth se po pódiu plížilo podobné monstrum jako ve videoklipu. S posledními tóny celá čtveřice lehla na zem a po krátké době se s námi rozloučila a přenechala prostor hlavním hvězdám večera.

Pódium se poté téměř celé vyklidilo a muzikanti z The Halo Effect tak měli na pohyb opravdu mnoho prostoru, podobně jako tomu bývá v případě Dark Tranquility, kde frontman Mikael Stanne též zpívá. Hned po spuštění intra v podobě instrumentálky This Curse of Silence z nového alba Days of the Lost se celá pětice zformovala na pódiu a spustila jednu z nových skladeb March of the Unheard. Novou desku nám kapela přehrála v podstatě téměř celou. Mikael v mezipauzách nešetřil úsměvy a slovy díků a jeho konstatování, že s metalem je vše na světě lepší, vyvolalo souhlasný aplaus. Mnohé fanoušky uhranuly pestré a složité kytarové vyhrávky mistrů svého řemesla Jespera Strömblada a Niclase Engelina. První moshpit před pódiem se dal do pohybu při skladbě The Needless End, po které nám kapela připomněla vydání již zmíněné nové desky a dočkali jsme se dalšího poděkování za vyprodaný sál. Pestrost tvorby The Halo Effect potvrzovaly klidnější pasáže jako např. počátek skladby Conditional, kdy si zejména ti nejenergičtější fanoušci mohli dopřát krátký oddech. Koncert se blížil ke svému závěru a po doznění songu What We Become se Mikael zeptal všech v sále, zda ještě mají energii. Té bylo více než dost, a tak nám kapela ještě čtyři skladby přidala. Po závěrečné Shadowminds se muzikanti se slovy díků ještě dlouho loučili a s mnohými fanoušky v prvních řadách si potřásli rukou. Tím byla zakončena další nadmíru povedená akce promotéra Obscure Promotion. K pozitivním ohlasům fanoušků i mnohých redakcí se tímto s poděkováním přidáváme.