Masters of Rock, den první, část 2.: odpoledne plné powermetalu zakončili Apocalyptica a Pain

V rytmech klasického hard rocku a heavy metalu jsme zůstali i nadále. Další na řadě byla tuzemská legenda Citron. Zpěv obstarali kytaristé Jiří Rain s Pavlem Hanusem, jejich show doplňovala dvojice menších LED obrazovek. Citron měl s sebou několik hostů. S kapelou zazpívala Tanja píseň Nad hlavou létá rokenrol, bývalí členové Václav Vlasák a Jarda Bartoň se přidali při neméně známém Radegastu. Krásnou baladu Už couvám kapela věnovala zesnulému bubeníkovi Radimu Pařízkovi a dalším členům, kteří již nejsou mezi námi. Koncert však měl po celou dobu pořádný říz, nechyběla jedna z nejrychlejších skladeb Rebelie rebelů a ke konci setu nás Citron pozvali i na Zahradní slavnost. Tanja se ještě připojila při songu Kam jen jdou lásky mé a na závěr si kapela s fanoušky užila hitovku Ocelové město.

Tradice se mají dodržovat, a proto jsme i letos na pódiu přivítali symfonický orchestr, který doprovázel italskou powermetalovou veličinu Rhapsody of Fire. Orchestr měl k dispozici polovinu celého pódia, prostor pod ním byl hustě zaplněn fanoušky. Během úvodní skladby Unholy Warcry i později, během koncertu, jsme mohli slyšet hlas Christophera Leeho, který s kapelou dříve spolupracoval. Právě jemu zpěvák Giacomo Voli několikrát za koncert vzdal hold. Často fanoušky hecoval a dal si s nimi i odpovídačku při titulním songu loňské desky Challenge the Wind. Basový virtuos Alessandro Sala předvedl svůj um během propracovaných sól. Ve své powermetalové jízdě s fantasy tematikou poté kapela pokračovala skladbou The Magic of the Wizard’s Dream, majestátní zvuk orchestru dodával všem písním ještě větší epičnost. Mezi směsicí svižných skladeb vynikla i klidnější Warrior Heart. Na závěrečný song Emerald Sword si Giacomo vyžádal wall of death a nakonec i aplaus pro celý orchestr za jeho skvělý výkon.

Velkolepou párty poté rozpoutali powermetaloví rychlíci DragonForce. Pestrá pódiová scéna zahrnovala hrací automaty s projekcí devadesátkových osmibitových her, z výšky shlížela na fanoušky dvojice draků, bicí od zbytku pódia oddělovala „cihlová“ zídka. DragonForce se do toho pustili s peckou Ashes of the Dawn a dále hráli celý koncert v pro ně typicky dynamickém tempu. Kytaristé Herman Li a Sam Totman i basistka Alicia Vigil běhali po pódiu ze strany na stranu, často i vystupovali na zmíněné automaty. Jejich komplikovaná a dlouhá sóla jistě učarovala mnohým přihlížejícím fanouškům. DragonForce předvedli dvojici skladeb Power of the Triforce a Space Marine Corp z loňské desky Warp Speed Warriors, jejich chytlavé a rychlé riffy též vyburcovaly mnohé fanoušky ke crowdsurfingu. Jako „jedna velká tancovačka“ by se dalo nazvat dění před pódiem během skočné skladby Doomsday Party, před kterou zpěvák Marc Hudson všechny pozval na „disco party“. Úsměvně působily zrychlené coververze písní My Heart Will Go On (Céline Dion) a Wildest Dreams (Taylor Swift). Herman ocenil circle pit, který fanoušci rozpoutali a při novém singlu A Draco Tale si s nimi dal odpovídačku. Tuto velkolepou jízdu pak DragonForce zakončili svou největší hitovkou Through the Fire and Flames. 

Hlavním tahounem prvního dne festivalu byli finští violoncellisté Apocalyptica, kteří od svého posledního vystoupení ve Vizovicích vypilovali další sadu předělávek hitů legendární Metalliky. Hned na úvod se kapela v čele s Eiccou Toppinenem pustila do Ride the Lightning, která je součástí jejich loňské desky Plays Metallica Vol. 2. Z tohoto alba následovala skladba Creeping Death, kterou známe z první desky Metalliky Kill ´Em All. Eicca později přivítal všechny přihlížející a s konstatováním, že vzhledem k poklesu teplot by bylo dobré se zahřát, přišla na řadu další rychlá věc Battery. Jak je u těchto virtuosů zvykem, jejich mistrné cellové verze pozvedly originální songy na ještě vyšší úroveň. I fanoušci často sborově zpívali známé songy. The Call of Ktulu kapela věnovala zesnulému baskytaristovi Cliffu Burtonovi. Titulní skladbu kontroverzní desky St. Anger Eicca okomentoval s tím, že ne každému se tohle album líbí, nicméně verze jeho kapely tyto pochybnosti hodila stranou. Chybět nemohly snad nejznámější skladby Master of Puppets a Nothing Else Matters či Seek & Destroy. Po poslední jmenované písni Perttu Kivilaakso ještě představil celou kapelu a odešel se svými kolegy z pódia. Na LED projekci se však objevily záběry zničeného města a následné tóny violoncell předznamenaly závěrečnou skladbu One, kterou se kapela s fanoušky rozloučila.

Čtvrteční program zakončila švédská industrial metalová kapela Pain. Koncert odstartoval peckou I Just Dropped By (to Say Goodbye) z loňského alba I Am, které tvořilo většinu setu kapely. Šestero LED panelů umístěných za bicími vytvářelo parádní světelnou projekci. Během songu Call Me došlo ke krátkému přerušení a komickému rozhovoru frontmana Petera Tägtgrena s kytaristou Sebastianem Svallandem. Chytlavé riffy podpořené mohutnými samply často vybízely k headbangu, projekce často zobrazovala motivy dokreslující jednotlivé skladby, například eutanázii během Suicide Machine. Během skladby Go With the Flow naběhla na pódium celá kapela v pláštích, načež následovala známá hitovka Same Old Song. Při neméně známé Party In My Head přišla celá čtveřice v bláznivých kostýmech a mezi fanoušky byly vypuštěny velké nafukovací balónky. Kapela poté usedla při bluesové záležitosti Have a Drink on Me. Ke konci koncertu se na pódium přikradlo monstrum, což znamenalo závěrečnou hitovkou Shut Your Mouth.

Text: Mates Šimek, foto: Honza Švanda a Petr Hanč