Festival Enter the Eternal Fire napsal svoji desátou kapitolu

Předpověď počasí na tento červencový víkend nevypadala zrovna slibně, i tak však byla plocha pro stanování okolo zdejšího koupaliště už pár hodin po otevření areálu téměř zcela zaplněna. Na všechny příchozí opět čekalo stanování a parkování blízko areálu zdarma, několik druhů piva a bohatý výběr jídel za velmi přívětivé ceny. Velkokapacitní kryté posezení umožňovalo sledovat dění na pódiu i za prudkých dešťů, kterých naštěstí během tohoto víkendu bylo jen pár.

Festival odstartovala thrashmetalová čtveřice Doupov. Ta na poslední chvíli nahradila kapelu Mörghuul, která se omluvila. Kapela se prezentovala řízným thrashem s mohutným zvukem. Mnohé skladby pojednávaly o její domovské lokalitě, kterou jsou Doupovské hory, kupříkladu o zdejším zámku nebo Havraním vrchu a různých legendách o nich vyprávěných. Už při tomto zahřívacím kole se prostory před pódiem celkem hustě zaplnily, zatímco do areálu proudily desítky dalších okovaných metalistů. Následně se dostala ke slovu pražská blacková formace Moorah v sestavě s bývalými členy legendárních Master’s Hammer – tympánistou Honzou „Silenthell“ Přibylem a bubeníkem Ferencem Fecem. Moorah svůj set vedli především přes své debutové album Marnost nad marnost, atmosféra koncertu i díky zamračenému nebi byla tajemná, až temná. Přispěl k tomu i apokalyptický duch jejich textů, tohle byla zkrátka první vlaštovka pro příznivce severského black metalu.

Blackened-deathmetalovým hávem zahalili areál slovenští Ceremony of Silence, kteří letos slaví deset let od svého vzniku. Zapálená miska s kadidlem na pódiu, vysoké basové tóny spolu s častými blast beaty i pomalými kytarovými vyhrávkami a ďábelským screamingem plně dostály tematice jejich skladeb. Tedy různým aspektům mysticismu a smrti. Frontman, který si říká Neplex, při zpěvu často vzhlížel k nebi, kapela hrála především tvorbu ze své loňské desky Hálios. Poté, co se s dozněním posledních tónů odebrala z pódia, přišel na řadu Vlasta Henych se svým projektem Henych 666. V tomto podání měli fanoušci možnost slyšet výběr těch největších hitovek z Vlastova působení v Törru. Po úvodní dvojici skladeb Kult ohně a Samota v smrti, kdy se již před pódiem vytvořil první circle pit, Vlasta vzpomněl na nedávný koncert na Basinfirefestu, kde kapela přehrála celé album Institut klinické smrti. Z něj jsme slyšeli například songy V podzemí, Seru krev, nebo i pomalejší záležitost Předčasný pohřeb. Zpěv nechával Vlasta často na kytaristovi Alešovi Hamplovi. Nechyběla titulní věc desky Chcípni o kus dál nebo kultovní Kladivo na čarodějnice. S konstatováním, že všichni jsme Made In Hell, tedy vyrobení v pekle, zakončila kapela svůj set touto hitovkou.

Na řadu přišla nejzkušenější kapela festivalu – nizozemští deathmetaloví matadoři Pentacle, kteří si v Česku střihli svůj teprve druhý koncert. Hned zkraje bylo všem přihlížejícím jasné, že navzdory „odslouženým“ rokům jedou tito borci stále v lajně valivého vysokorychlostního death metalu a žádné zpomalení není na pořadu dne. Frontman a basák Wannes Gubbels ocenil zdejší areál, fanoušky sledující koncert z koupaliště i humornou situaci, kdy jeden z nich naběhl na pódium a nasadil mu svoji paruku. Pro skladbu For I Am Chaos! sáhli Pentacle do své první desky …Rides the Moonstorm, a do ještě staršího EP The Fifth Moon pro song Black at Heart. Tenhle deathový uragán valil jeden song za druhým a Wannes oznámil, že kapela také pracuje na novém albu. S výzvou k tomu, aby všichni podpořili i následující kapely, se Pentacle rozloučili peckou Prophet of Perdition. Přicházející noc hrála do karet finské blackmetalové kapele Ondfødt. Čtveřice s ikonickým corpsepaintem rozjela své kázání dvojicí songů Födärvis tid a Bakom blekna skuggor z nové desky Dimsvall. Její syrový a rychlý black metal s častými blast beaty byl doplňován tajemnými samply, Ondfødt přidali i několik skladeb z druhé desky Dödsrikets kallelse. Se zvoláním zpěváka Oweho Inborra „Hail Satan!“ vylétly do vzduchu paroháče mnohých fanoušků a ke konci setu se přidal i mohutný déšť, kterému přihlížející statečně odolávali. Kapela svůj set zakončila rovněž záležitostí z nové desky s názvem Grymhejtins ansikt, načež se mnozí fanoušci ukryli před deštěm do prostor zastřešeného sezení.

Severský metal nás provázel i nadále, z vedlejšího Švédska totiž přijela black-thrashová mašinérie Bewitched. Silný déšť stále přetrvával, to však neodradilo početnou masu zocelených metalistů od toho, aby šli muzikanty okouknout pěkně zblízka. Oproti předchozí formaci se Bewitched zaměřili především na své první album Diabolical Desecration. Jejich „black´n´roll“ vyloženě vyzýval k headbangingu, do něhož se pustila jak kapela, tak i fanoušci před ní. Na dotaz frontmana Marcuse E. Normana, zda je libo rychlejší song, následovala vypalovačka Hellcult Attack. Při té si v průběhu refrénu dávali muzikanti s publikem odpovídačku, k uctívání ohně vyzvali před songem Worship the Fire. Bewitched zakončili svůj set další starší skladbou Cremation of the Cross. Závěr prvního dne festivalu obstarala místní a zároveň pořádající blackmetalová pětice Bohemyst. V sestavě s kytaristou Petrem Macákem řečeným Rámus a bubeníkem Honzou „Hellsound“ Kapákem uvedli několik skladeb z chystaného druhého alba Okultura, výběrově kupříkladu Tajemství kozlího vrchu, Ostřejší meče nebo pekelně rychlou Svatý otec. V jejich až temně metalovém kázání byl velmi silně znát duch již zmíněných Master´s Hammer, kde tahle dvojice několik let působila. Dynamické a kulometně rychlé blast beaty střídaly pomalé, až pohřební atmosférou nasáklé riffy a orchestrální aranže. Prim ovšem hrála prvotní deska Čerň a Smrt, ze které jsme mohli slyšet např. Krvehlas nebo Na umrlčích prknech. Na závěr si fanoušci ještě vykřičeli přídavek a první den festivalu byl tímto zakončen.

Hned na úvod sobotního programu se začalo pořádně zhurta. Postaralo se o to old school deathmetalové trio Morous, služebně nejmladší kapela festivalu, složená ovšem ze zkušených muzikantů: kytaristů Žrouta (Lahar) a Míry (Megelnyk) a bubeníka Aleše (ex-Kaosquad, ex-Mururoa). Do první masy fanoušků před pódiem valili svůj vysokorychlostní death, ve zpěvu se střídali Žrout s Mírou, přičemž oba čarují jak hrobově hlubokým growlem, tak i ostrým screamingem. Morous nám přehráli téměř celé své debutové album, které zkompletovali začátkem roku. Poté jsme přivítali další finskou akvizici, a to Black Mass Pervertor, kteří kombinují black metal s punkem. Trio z města Oulu bavilo svou přímočarou tvorbou s notnou dávkou humoru a nadsázky, často využívalo blast beaty. Do svého setu kapela zařadila především novější tvorbu, z loňského LP Hyperborean Baptism se vedle titulní skladby vešel do setlistu též song Will To Triumph. Fanoušci rozjeli před pódiem první moshpit dne, což frontman a basák Rami Moilanen ocenil. V rychlém sledu se pokračovalo dále až k závěrečnému songu Bestial Unconscious Will.

Žádné zpomalení tempa nepřipadalo v úvahu – nyní přišel čas pro tuzemskou grindcorovou legendu Isacaarum. Frontman Chymus pobíhal po pódiu s oprátkou na krku, kytarista přezdívaný Bambus měl obličej zbrocený krví. Sled rychlých a krátkých vypalovaček s pořádně lechtivými názvy (jako například Vagina Panzerfaust) roztancoval mnohé postávající před pódiem. Isacaarum zkrátka potvrdili, že i přes několikaletou pauzu jsou stále v plné síle. Sám Chymus přiznal, že šediny sice přibývají, ale pořád se musí jet dál. Prvním ryze blackmetalovým aktem dne byla rakouská pětice Ill Tidings, známá též pod svým dřívějším názvem Unholy Order. Kapela přišla na pódium se zahalenými tvářemi a tvorbou z poslední desky Hymns to Demise rozjela svůj set skladeb o blížícím se zániku lidstva a hněvu vyvolaném současným směřováním světa. Skladby jako Chaos – Violence – Extermination nebo No Redemption hovořily za své. Téměř v kuse Ill Tidings pálili jednu skladbu za druhou, působivě vypadal jejich synchronizovaný headbang, ke kterému se mnoho přihlížejících v předních řadách přidalo.

Teď byl čas potěšit příznivce thrash metalu. Na scéně se chystala lucemburská formace Fusion Bomb, jejíž experimentální thrash říznutý death metalem rozpoutal před pódiem moshpit už během úvodní skladby. Frontman Michel Nippel připomněl, že Fusion Bomb pracují na svém druhém albu jménem Gelid Remains, z něj zahráli několik zbrusu nových songů. Koncertu možná lehce uškodil náhlý přívalový déšť, mnozí však kapelu i nadále podporovali ze svých úkrytů, do kterých se schovali před těmito nástrahami přírody. Fusion Bomb to však valili dále, až k závěrečné pecce Slam Tornado. Fanoušci si ovšem ještě vyprosili přídavek, a tak se s námi kapela rozloučila starším songem T.M.N.A. To slovenští Aeon Winds se svým symfonickým black metalem navodili zcela jinou atmosféru. Formace kolem frontmana a multiinstrumentalisty Tomáše „Svarthena“ Donauera zde představila své nové album An Ode to the Mountains, které hrálo prim v jejím setlistu. Tvorbu vyprávějící o slovenském folkloru a tajemných Karpatech povyšovaly orchestrální aranže, klávesové samply a až melancholické pasáže snoubící se s blast beaty. Počasí se během setu Aeon Winds umoudřilo a mnozí přihlížející se tak nechali unášet touto okouzlující blackmetalovou salvou.

Ke slovu se teď dostala pořádně drtivá salva smrtícího kovu – německá formace Discreation. Kapela nedávno přivítala ve své sestavě pořádně divokou a nespoutanou zrzku, zpěvačku Skadi. Její hluboký growl i charisma, kterým oplývala ona i trojice jejích kolegů, pořádně rozbouřily masu přihlížejících fanoušků. Muzikanti hrající precizní death metal, kteří ve svých textech kritizují války a nelidskost mocných současného světa, ve svém setu obsáhli jak svoji předloňskou desku Iron Times, tak i svůj debut Order to Advance. Synchronizovaný headbang celé kapely přiměl k této aktivitě i mnohé fanoušky vepředu, což ještě vylepšilo atmosféru koncertu. Na konci svého setu se pak Discreation vypravili přímo do davu, kde se s nimi mnozí fanoušci fotili. Nyní už se ale na pódiu připravoval jeden z headlinerů festivalu – norští blackmetalisté Dodheimsgard. Už během příprav mohli mnozí obdivovat jejich pestrobarevný corpsepaint, přičemž hned po tajemném intru se uvedli skladbou Et Smelter z předloňské desky Black Medium Current. Vysokorychlostní blast beaty střídaly progresivní a pestrými samply zpestřené pasáže, které chvílemi přecházely až do industrial metalu. Zpěvák Yusaf Parvez se plazil po pódiu mezi bednami a též i mezi svými kolegy a fanoušky, na které ze svých rukavic foukal žlutý kouř. V tomto svém zápalu si dokonce i vytrhl kus vlasů. Show kapely též dokreslovala projekce na malé LED obrazovce. Dodheimsgard do setu poskládali svoji kompletní diskografii, neopomněli ani první desku Kronet til konge, ze které zazněla skladba Midnattskogens sorte kjerne.

Festival spěl do svého závěru. Předposledním aktérem programu byla italská doommetalová stálice Abysmal Grief. Pódium během jejího setu připomínalo tajemný hřbitov. Bylo zde mnoho zapálených svící, frontman s pseudonymem Labes C. Necrothytus měl před sebou jakýsi soudní pult. Přední část pódia lemoval plot s kovovými špicemi a řetězy, po stranách jsme mohli vidět dvojici soch Ježíše a vázy s květinami. Celý tento koncert připomínal jedno sáhodlouhé kázání plné okultismu a hororových příběhů. Labes zpíval a divoce gestikuloval zpoza svého pultu, tajemná a pestrá hra kláves Fuolvia Parisiho tento zážitek ještě umocňovala. Abysmal Grief probrali téměř celou svoji diskografii, sáhli i do svého prvního, eponymního alba z roku 2007. Po tomto rituálu nás čekalo finále, které obstarala slovenská atmospheric-blackmetalová formace Krolok, jejíž součástí jsou i kytarista Svarthen a frontman HV z kapely Aeon Winds. To se odráželo i v jejich tvorbě, ve které kombinovali rychlý syrový black metal s klávesovými samply do ponurých, hutných melodií. Krolok hráli především tvorbu ze své poslední desky Funeral Winds & Crimson Sky, a to bez dlouhých proslovů od jedné skladby ke druhé. Finální skladbě předcházel dlouhý mluvený proslov ze samplu, fanoušci si ovšem ještě vyprosili přídavek. Poté frontman HV prohlásil: „Uvidíme se v pekle!“, což byla tečka za tímto jubilejním a skvěle vydařeným ročníkem festivalu Enter the Eternal Fire.