Ultima Ratio Fest letos proběhl ve složení Dark Tranquillity, Soen, Equilibrium a Iotunn

Před pódiem v klubu tentokrát nestály zábrany, takže fanoušci měli všechny čtyři kapely doslova na dosah ruky. Akci odstartovala dánská progressive-deathmetalová formace Iotunn. Zahrála pár skladeb ze své nové desky Kinship, ve kterých kombinovala úderné blast beaty s táhlými progresivními pasážemi. Frontman Jón Aldará střídal vysoký vokál s tvrdým growlingem, kupříkladu při hitovce The Tower of Cosmic Nihility. Krátký, avšak velmi vydařený set Iotunn sledoval už celkem hustě zaplněný sál a tento důstojný úvod kapele jistě získal řadu nových fanoušků.

Druhé letošní vystoupení v Česku následně čekalo německou folkmetalovou kapelu Equilibrium. Na stranách pódia měli oba kytaristé připravenou dvojici velkých bubnů, zdobilo ho i několik figur připomínajících šachové pěšáky. Hned na začátek Equilibrium vypálili svoji největší hitovku Born To Be Epic, zpěvák Fabian Getto pobíhal ze strany na stranu a podával si ruce s fanoušky. Mnozí si zaskákali při následné skladbě Renegades – A Lost Generation, další song Bloodwood zase rozpoutal moshpit vprostřed sálu. Při starší skladbě Blut im Auge rozsvítili fanoušci na Fabianovu výzvu své telefony, on sám si poté vyžádal aplaus pro ostatní kapely večera. Equilibrium se se všemi rozloučili skladbou Nexus z připravované desky Equinox.

Tempo lehce zpomalila švédská progressive metalová pětice Soen. S potemněním sálu se spustilo intro s mluveným projevem a zvuky bouře a deště, načež kapela spustila skladbu Sincere ze své poslední desky Memorial, která tvořila celou polovinu jejího setu. Zpěvák Joel Ekelöf se prezentoval vysokým vokálem, kytarista Lars Åhlund střídavě obsluhoval i klávesy. Ve své pestré hudební produkci kapela kombinovala pomalé táhlé riffy s ráznějšími pasážemi, častá byla dlouhá kytarová sóla nebo zpěv pouze za doprovodu Larsových kláves. On sám si dal později i delší kytarové sólo, při refrénech mnozí fanoušci doplňovali Joela ve zpěvu. Titulní skladbu desky Memorial uvedlo intro v podobě bušení srdce a střelby kulometů, Joel při tom mával černou vlajkou. Soen svůj pestrý set zakončili písní Violence.

Dark Tranquillity, pro které se jednalo už o třetí jejich letošní český koncert, tentokrát odehráli speciální set ke 30 letům alba The Gallery a 20 letům alba Character. Z obou odehráli nejprve po pěti skladbách, na zbytek setu připadlo několik novějších známých písní. Kapela začala skladbou Punish My Heaven ze zmíněné desky The Gallery, jejíž motiv zobrazovala LED projekce za pódiem. Zpěvák Mikael Stanne rozdával úsměvy na všechny strany a stejně jako oba kytaristé Johan a Peter a baskytarista Christian i on často pobíhali v těsné blízkosti fanoušků. Mikael později konstatoval, že tuto starší tvorbu možná nebudou mnozí fanoušci znát, což však nebylo na škodu, ba naopak.

Před skladbou The Emptiness from Which I Fed vzpomněl na nedávno zesnulého zpěváka Tomase Lindberga z melodeathové veličiny At the Gates a přiznal, že nebýt jeho, tak gothenburgská melodic-deathmetalová scéna by snad nikdy nevznikla. Krátce nato projekce zobrazila několik zasněžených věží a pokračovalo se skladbami z alba Character. Z něj kapela jako první zahrála song The New Build. Pestré kytarové vyhrávky, časté změny tempa, Mikaelův ostrý growling a charisma celé kapely držely atmosféru koncertu na parádní úrovni. Dark Tranquility pokračovali písněmi jako The Endless Feed, My Negation a Lost to Apathy, z nichž poslední jmenovanou dodnes pravidelně hrají. V poslední části svého setu připomněla kapela i loňskou desku Endtime Signals, ze které vybrala songy Not Nothing a Unforgivable. Nechyběla ani starší hitovka Atoma. Mikael poděkoval fanouškům za parádní atmosféru, kterou všem kapelám večera vytvořili, a konstatoval, že se těší na svůj další návrat k nám. Na úplný závěr pak nemohl přijít žádný jiný song než hitovka Misery´s Crown.