Epica a Amaranthe rozduněli Forum Karlín, hostem byla Charlotte Wessels

Program otevřela kolem sedmé hodiny večerní Charlotte Wessels společně se svou kapelou The Obssesion. Už v tu dobu se pod pódiem nacházelo značné množství fanoušků, kteří hrdě vyhlíželi svou hrdinku, a další postupně přicházeli. Pódium potemnělo a Charlotte začala svou show se skladbou Chasing Sunsets, kterou skvěle doplňoval mikrofon ozdobený květinami a její lesklý outfit. Její sólová tvorba, která vznikla po odchodu z kapely Delain, působila mnohem osobněji a atmosféricky, ale zároveň si zachovala svůj typický symfonický nádech. Už od prvních skladeb bylo jasné, že nepůjde jen o předskokanku, ale o plnohodnotný zážitek.

S Charlotte se na pódiu také ukázali její spoluhráči, kteří společně s ní opustili Delain. Nejvýraznější tváří z nich je kytarista Timo Somers, který během skladby The Crying Room předvedl emotivní sólo. Charlotte zase excelovala během The Exorcism, kdy jsme mohli zaslechnout i její growl.

Po skončení show Charlotte Wessels se na pódiu začalo vše přestavovat a měnit pro následující Amaranthe. Nastala půlhodinová pauza a hodně fanoušků se přesunulo pro občerstvení v podobě studených nápojů. Dekorace, LED světla a plátno v zadní části pódia působily futuristicky, jako ze vzdálené budoucnosti. Amaranthe do Prahy přijeli podpořit své poslední album The Catalyst, které je koncepčně provázané tématem robota s vlastní myslí, co změní umírající svět.

Kapela se na pódiu začala postupně objevovat v osm večer poté, co doznělo úvodní intro a blikající světla, laserové paprsky a hustá mlha nás přenesly do dystopické budoucnosti, kde vládne robotická revoluce. Amaranthe své fanoušky přivítali skladbou Fearless. Následovaly další pecky Viral a Digital World.

Amaranthe během svých vystoupení sází především na energickou show, rozmanitost a taneční melodie. Vokální souhra zpěváků Elize Ryd, Nilse Molina a growlera Mikaela Sehlina působí jako divoká jízda, kdy fanoušci této party mají možnost ocenit chytlavost a rozdílnost stylů zpěvu jednotlivých zpěváků. Během skladby Damnation Flame jsme mohli vidět, jak se oba zpěváci rozmístili na jednotlivé vyvýšené plošiny v zadní části pódia. Během balady Amaranthine, vyměnil kytarista Olof Mörck kytaru za piano a společně se zpěvačkou Elize Ryd zjemnili celý set. Měli jsme možnost slyšet i chytlavou novinku, píseň Chaos Theory, kterou Amaranthe vydali teprve nedávno.

Závěr večera patřil holandské kapele Epica. Ta si s sebou přivezla vylepšené pódium plné obří LED projekce, krásné kostýmy a také nové světelné a kouřové efekty, čímž posunula koncertní laťku na vyšší úroveň. Poslední vydané album Aspiral ukázalo, že Epica se od svých začátků neustále vyvíjí a má rozhodně co nabídnout.

Pódium se ponořilo do husté mlhy, vzadu se rozsvítily obří obrazovky a dav mohutně křičel a skandoval. Na vyvýšené plošině vzadu se objevila zpěvačka Simone Simons v černých šatech se závojem a kapela spustila skladbu Apparition, právě ze zmiňovaného alba Aspiral. Po úvodní skladbě kapela pokračovala v nastaveném tempu s Cross the Divide, vizuál na obrazovkách se změnil. Zpěvačka Simone Simons vyměnila černý závoj za kratší kožené šaty a sestoupila dolů, blíže k fanouškům. To už byl dav ve varu a začal se tlačit k pódiu.

Ačkoliv Epica přijela podpořit své poslední album, během celého setu střídala starší tvorbu s tou novější tak, aby show působila přirozeně a gradovala. Vzpomínkovým momentem se staly skladby Cry for the Moon, Unleashed nebo Never Enough. Velké překvapení přišlo zahalené v mlze v podobě společného okamžiku, kdy se na pódiu s Epikou ukázaly i zpěvačky Elize Ryd a Charlotte Wessels v písni Sirens – Of Blood and Water. Klávesista Coen Jansen zase naopak vystoupil ze své komfortní zóny, když se během setu opakovaně přidal ke svým fanouškům dole pod pódiem, kde si s nimi podával ruce a hecoval je. Tečku za tímto emocemi nabitým večerem pak udělal song Beyond the Matrix, který se Simone zpíval celý sál.